Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    kakamilca
    2. únor 2018    Čtené 243x

    Druhý porod - aneb výsledek stejný jako poprvé a přece byl jiný 😉

    Můj druhý porod bohužel skončil znovu sekcí a v podstatě po ohlédnutí zpět byl průběh naprosto stejný jako u prvního a přesto byl jiný 😉

    Snažila jsem se v těhotenství udělat vše proto, abych mohla porodit normálně a abych věděla jak porodit normálně a hlavně abych nabyla jistoty, že dokážu porodit normálně. Chodila jsem tedy na cvičení, díky kterému jsem byla v podstatě celé těhu v pohodě, protože jsem věděla jak si ulevit a chodila jsem také na předporodní kurz k dule. Kurz byl vlastně zaměřený na to dozvědět se co nejvíce info o porodu, aby mě už nic nemohlo zaskočit. Další věcí byl také i výběr porodnice. V kurzu jsme se dozvěděli výhody porodnice v Havlíčkově Brodě, ale nakonec jsem se rozhodla pro "domovskou" porodnice v Táboře. Co bylo asi nejzásadnější pro porod bylo rozhodnutí mít svou dulu u porodu 😉

    Ve středu ve 20:00 jsem zjistila, že se opravdu už začíná něco dít, ale bolesti zatím jen minimální. Jen jsem informovala manžela, že se asi něco chystá 😀 Večer jsme šli normálně spát, kolem půlnoci už jsem cítila bolesti větší, že už jsem musela vstát. Ve 3 ráno jsem vzbudila manžela ať zavolá bráchu, aby přijel hlídat dcerku, že pojedeme. Odjeli jsme tedy do porodnice. Po vyšetření mi bylo řečeno, že se sice něco chystá, ale ještě to na porod není, ikdyž bolesti jsem měla docela veliké, ale nebyly to ty správné takže uložení na lůžkovou část jsem odmítla a odjeli jsme domů. Ještě před tím jsem ale absolvovala ultrazvuk s panem primářem, protože se paní doktorce něco nelíbilo na děloze. Co to bylo jsme se, ale dozvěděli až po sekci...

    Domu jsme dorazili asi v 5 ráno a manžel volal babičce, aby přijela hlídat. Já měla bolesti dost velké tak jsem šla hned do sprchy a volala své dule jak jsem na tom. Vypadalo to spíš na bolesti do zad tak jsme zkusili hlavně v kontrakcích kleknout si na čtyři a nechat zadek nahoře. Něco se tam opravdu stalo neboť kontrakce skoro úplně ustaly. Do oběda jsem měla slabé kontrakce cca po 20ti minutách. Odpoledne jsem šla tedy do vany, aby se to trošku rozjelo a zalezla jsem hned do postele. Tam jsem moc nevydržela a kolem 18té jsme už byli v porodnici s nálezem dobrým k porodu - otevřená na 3 🙂 Srazili jsme se v porodnici i se svojí dulou. Po příjmu jsme šli všichni na porodní sál. Bylo to zvláštní, kontrakce jsem tentokrát měla, ale nebyly tak nepříjemné takže jsme v podstatě ani nevěděli co na porodním sále dělat 😀 Tak jsem si dala sváču a zalezli jsme s dulou do sprchy. Řekla bych tak tři hodiny mi vonným olejíčkem masírovala v horké sprše záda - bylo to úžasný. Bolesti jsem skoro vůbec nevnímala a naopak si to užívala. Po sprše a po vyšetření mi bylo sděleno otevřena na 5cm. Tentorkát dula zavelela, že už je super čas dát si vanu. Dala mi zase hezky olejíček do vany a ještě jsme pustili bublinky a to bylo zase úplně úžasné! Připadala jsem si jak v lázních a né v porodnici 😀 Po vaně kontrakce zesílily, ale pořád se to nějak dalo vydržet 🙂 Při posazení na míči byly kontrakce najednou daleko větší a citelnější. Začínala jsem být unavená a tak jsem si lehla na postel a dula mi masírovala plosky nohou a já mezi kontrakcemi pospávala. Zdálo se, ale že kontrakce ustupují a jsou najednou po více minutách. Ve 2 hodiny ráno stejný nález po 4 hodinách - otevřená na 6 a nic víc se neděje. Začínali jsme tušit, že není vše jak má být. V porodním plánu jsem měla, že nechci žádné zasahování do porodu, ale sama dula mi navrhla, že by bylo nyní dobré provést dirupci, aby se ukázalo zda to k porodu bude či nikoliv. Z prvního porodu jsem už věděla co mě asi po dirupci čeká a trochu jsem se bránila, ale nějak se to rozseknout muselo. Po dirupci nastoupili kontrakce opravdu veliké a řekla bych skoro těsně po sobě, do sprchy jsem se dobelhala a tam už jsem jen klečela na čtyřech a nebyla schopná ničeho. Při vyšetření bylo zjištěno, že i pře obrovské kontrakce se opravdu nic neděje, byl zavolán doktor a na monitoru se začaly strácet ozvy miminka. Bez jakéhokoliv otálení doktor rozhodl o sekci a začal znovu stejný fičák jako jsem znala z prvního porodu. Jediné co bylo jiné, že jsem dostala pro urychlení celkovou anestezii, protože tady už šlo opravdu o zdraví miminka. Poslední co jsem před usnutím slyšela byl povel od doktora "a jdeme na to". Následně jsem slyšela jak na mě volá sestra jménem a začala jsem cítit bolest, vůbec jsem netušila kde jsem a co se stalo. Manžel seděl u mě u postele a malou jsem měla přiloženou na hrudníku. Pověděl mi, že díky porodnímu plánu mohl malou hned po porodu klokánkovat místo mě a měl přitom slzy v očích, byla jsem šťastná, že to takhle všechno dopadlo. Další rozdíl byl v tom, že po celkové anestezii jsem mohla hned druhý den vstát - byla to teda bolest veliká a z pooperačního pokoje mě museli vést za vozíku jinak bych sebou sekla, ale aspoň se mi neudělala zase proleženina na noze kvůli které jsem po prvním porodu nemohla 3 měsíce chodit. 

    Po vizitě jsem se dozvěděla, že jizva byla propadlá a malá se tam zasekla a nemohla dolu a ozvy se ztrácely, protože měla omotanou šňůru kolem krku. Děloha od jizvy dolů prý vůbec nespolupracovala, byl to jen povyslý sval a vysvětlovalo to co bylo vidět na ultrazvuku i to, že jsem měla ke konci těhu dlouho břicho hodně nízko a ve spodní části břicha mám velké strie.  Je opravdu zajímavé jak všechno spolu souvisí. 

    Opravdu jsem chtěla porodit normálně, ale bohužel se nepodařilo, každopádně mám tentorkát na porod velmi dobré vzpomínky a jsem šťastná, že jsme všichni v pořádku. 😉

    Naše 17ti měsíční štěstí 😀

    Přeji všem krásné Velikonoce. Tady u nás nejsou nijak slunečné a ani velikonočně vyzdobené, ale jsou rodinné a klidné! Oslavujeme dnes 17 měsíců s naší princeznou a já mám zrovna takový pocit, že dokážu všechno na světě! Snad bude takových dní přibývat 😉 Jo a moc moc někomu děkuji za srdéčko i to přispělo k mé lepší náladě!

    #modramojesvatebni Modrá a spontánní 😀