Objevte svou vnitřní ŽENU

Nikdy jsem příliš nedala nějakému extra líčení a pěstění. Ráno vysprchovat, vyčistit zuby, nakrémovat obličej, případně ho trochu vybarvit a hurá do práce. V kanceláři mě stejně vidí jen mé tři kolegyně. Kolegy - muže potkám maximálně v kuchyňce, když si vaří ráno kávu a soustředěně zírají do svých smártfounů, aby si čekli novinky na fejsbůku. Občas si po práci zajdeme na pivo, kde vyřešíme problémy s Islámským státem a po čertech povedený gól Jardy Jágra.

Svoji vizáž jsem neřešila až do doby, než přišla ONA. ŽENA. Vstoupila do naší kanceláře jako náhrada za kolegyni odcházející do důchodu a spustila lavinu.

Během chvíle se naše jindy poklidná kancelář stala rušným místem. Kolegové ŽENU zmerčili a od té chvíle se dveře kanceláře nezavřely. Přicházeli řešit různé problémy, které jindy řešili prostřednictvím interní sítě. Přicházeli se zeptat, jak se dnes máme, a při té příležitosti nezapomněli pozvat ŽENU na oběd či na kávičku po práci. Samozřejmě vše platili a během popíjení pěli ódy na ŽENINY krásné oči, vlasy, jemné způsoby i intelekt.

A to jednoho zamrzí, že ano. Po podrobnějším prokoumání situace jsem došla k názoru, že bude třeba stát se také ŽENOU, protože pozornost mužů jistě není nepříjemná.

Nakoupila jsem příslušnou literaturu. O rafinovaných Francouzkách, elegantních Italkách,o tom, jak v sobě probudit ženskost...

Co je k tomu potřeba?

Zdravé sebevědomí a úsměv (ten bych snad nějak zvládla).

Nějaký ten sexy hadřík.

Boty na vysokém podpatku.

Nový účes.

Decentní, rafinované líčení.

Zakoupila jsem tedy sexy krajkovou halenku, pouzdrovou sukni, novou řasenku a BB krém ( naprostá nezbytnost pro krásu sebevědomé ženy).

V pátek ráno manžel odjel na služební cestu a já se pustila do probouzení své vnitřní ŽENY. Natřela se voňavým krémem, decentně nalíčila (Mám dojem, že po použití BB krému vypadám trochu jako mrkvička), oblékla novou halenku a sukni, obula svatební lodičky. A vyrazila do světa plného mužského obdivu.

Hned po několika krocích jsem pochopila, že ŽENA jistě nejezdí do práce městskou dopravou. Doklopýtat na vysokých podpatcích k zastávce, aniž bych si alespoň neodřela podpatek, je zkrátka nemožné. Nevadí. V práci mám fixku podobné barvy jako boty, tak škrábanec zamaluji...

Do autobusu nastupuji s okouzlujícím úsměvem a výrazem očekávání (tak to radili v několika knihách). Po zevrubném prozkoumání cestujících musím konstatovat, že před osmou hodinou cestují městskou dopravou hlavně důchodci, kteří nevypadají, že by byli přístupní flirtu. Jedou na krev ke své obvoďačce a včera si jistě dali zakázané pivko, takže je teď nejvíce zaměstnává otázka, zda to doktorka z krve pozná. Dále je autobus plný mládenců pod dvacet, kteří ještě na poslední chvíli hltají anglická slovíčka, snaží se v rozkomíhaném autobusu napsat úkol do matematiky, nebo si narazí na hlavu sluchadla a oddávají se poslechu ryčné hudby. Cílová skupina mužů sedí v autech v pomalu se šinoucích kolonách.

V práci potkávám u kávovaru kolegu. "Čus. Jdeš na svatbu? Že jsi tak vyparáděná." Zalžu, že jdu po práci na vernisáž. Zbytek pracovní doby trávím v kanceláři a nikam se moc nevydávám. Jednak se necítím úplně ve své kůži, jednak mě začínají pekelně dřít boty.

Odpoledne si zalepím puchýře a vyrážím na hlavní třídu. To by v tom byl čert, abych nesklízela obdivné pohledy mužů a nemusela odrážet pozvání na kávičku. Chvíli špacíruju po ulici. Boty dřou čím dál víc, proto se usazuji v půvabné kavárničce. Z kabelky vytahuji knihu. Abych působila intelektuálně. V kavárně je ještě jedna důchodkyně, dvě kámošky a jeden zamilovaný pár. Káva je výborná. Muž se neobjevil. Dokonce i obsluha je ženská!

Začetla jsem se do knihy a vyzula si boty, což byla osudová chyba. Nakonec se do lodiček přece jen nasoukám a klopýtám na autobus. Veškeré ambice získat pozornost mužů mě opouští. Mojí jedinou ambicí je ulovit volné místo v autobusu, protože mě nohy příšerně bolí.

Nastupuji do autobusu a elegantně se zavěšuji na tyč nad asi čtyřicetiletého elegána. Elegán se ani neobtěžuje zvednout oči od mobilu, natož zvednout tělo ze sedačky, a pustit ŽENU sednout. A v tom okamžiku mi to došlo. Moje vnitřní ŽENA není sexbomba v krajkové halence. Moje vnitřní ŽENA je obyčejná baba, která se občas vyfikne do divadla, občas si zajde s kolegy na pivo a poklábosí o politice a o hokeji. A taky umí uvařit a pozvat kamarády na večeři nebo vyrazí do hor na túru a nebojí se, že si odře novou manikúru...

P.S. ŽENA po třech měsících otěhotněla  se šéfem (potvora, taky jsem ho měla vyzkoušet...)a do kanceláře se vrátila kolegyně důchodkyně. Kolegové opět začali používat k vyřizování vzkazů interní síť...

../../../../../blogs/?h=mk_academyblog&source=message ../../../../../blogs/?h=blogujeme&source=message