My si první pořídili v mých 34... Žili jsme v podnájmu, pak u tchýně, dělali několik prací... Sice děti jsme měli dost pozdě, ale zase jsme bez hypotéky (pravda, i díky tchýni😉)... A děti si úplně jinak užíváme, pro mne osobně je MD fakt dovolená, myslím, že před 10 lety by to u mně bylo úplně jinak😃

My si miminko pořídili až když jsme měli vyřešené bydlení,práci,dostatek peněz v rezervě a oba se cítili být psychicky na dítě připraveni.(že jsme ho oba chtěli).

No moje první bylo absolutně neplanovaný, s mužem o kterym by mě ani nenapadlo, že spolu vubec pujdem na rande natoz spolu budem zit, milovat se a mit dvě děti. Takže někdy vám tu vhodnou dobu určí osud...

Partnera, to hlavně, neporidim si dítě s kdekým , že jo😀. Peníze, bydlení... Tohle snad řeší všechny matky nebo co jimy chcou být. Na ulici by se blbě vychovávalo dítě 😂
Práci ani názor rodiny jsem neřešila. Nebylo to třeba řešit.
Věk ani ne, spíš az jsme se oba dohodli, že je načase se rozmnožovat 😀

Ja jeste dite nemam, protoze se ridim timhle: prvne vhodny chlap; dodelat studium; najit si praci-odpracovat min.2 roky; vlastni bydlení -> tohle je podle me idealni cas,..nejde rict na roky, pr.nekteri nestuduji, pracuji uz od 18;nekteri studují jeste ve 26...takze za me takhle

Pro mě byla priorita mít zajištěný bydlení,peníze a odpracovano,abych mohla mít mateřskou.

Osobne jsem si prala deti mnohem driv nez na to skutecne doslo, ale byvali partneri meli jine priority. S manzelem jsme se shodli po rocni znamosti ze do toho pujdeme. Pro nas tedy bylo hlavni kriterium to, ze jsme oba chteli to stejne. Tak jsme si sedli, dali hlavy dohromady, spocitali finance a moznosti a podle nich se zaridili. A jelikoz jsme oba tradicneji zalozeni, byla predtim i svatba, ale to uz jsme se o dite snazili. Pro nas hralo vzdy roli to, zda mame stejne priority a jsme pro to ochotni neco delat.

Pro me byla priorita mit dobreho tatinka. Ktery se dokaze postarat o sebe, o me a rodinu chce. Nemyslim jen financne, ale i citove - je schopny uklidit, uvarit, nakoupit i mi donest kapesnik 🙂
Az po domluve, ze "jdem do toho" jsme vyrizovali hypoteku a byt.
Je to dle me o prioritách - prvni 3 pricky by mely byt shodne 👍

Určitě jsme brali v potaz finanční zajištění, bydlení... Věk nehraje roli, každý je zralý jindy. U mě to bylo ve 23 letech, manžel 27. Bydleli jsme ve vlastním, práce jistá, finanční rezerva též. Rozhodujici pro mě a bylo také a rodina=manzelstvi. Názor rodiny jsme fakt neřešili,neptali jsme se jestli můžeme 😀oni nám děti nevchovavaji;)

Já jsem to takhle vůbec neplánovala, v roce, kdy jsme měli mít svatbu a už jsem měla hotovou vysokou a práci a běžela stavba, tak jsem vysadila a bum. Žádnou finanční rezervu jsem neměla, nepřišlo mi to nikdy potřeba, vše jsme postupně kupovali během těhotenství.

Když oba partneři chtějí, tak je vhodná doba. Protože věk, studium, práce, peníze, ideální bydlení...člověk by pořád nacházel důvody, proč ještě ne 🙂 A na názor okolí už vůbec nedat, těm dotoho nic není, není to jejich dítě 🙂 Samozřejmě je v dnešní době potřeba materiální zajištění rodiny, tak je blbost, aby oba byli studenti bydlející u rodičů, ale určitě všichni pochopí, co mám na mysli.

Idealni doba neni nikdy mi prijde. 😂 ale u me to bylo tak nejdriv vystudovat. Najit si praci. Mit chlapa s kterym jsme na stejne vlne a chceme deti ve stejny cas a nejsme spolu nijak kratce takze mu verim.Zaridit bydleni. Svatba, svatebka. Mit nasetreno neco malo a pak hura na to a presne tak to u nas i bylo a stejne jsem si nekdy rikala ze jsme mohli jeste chvili pockat nakonec 😂 jo a jeste jsme si za tech sedt let uzili cestovani po evrope at nam to pak beni lito ze uz neni prolezittost tolik...

Pro nás byl rozhodující pevný fungující vztah a můj zdravotní stav. Všechno ostatní šlo stranou. Takže mateřskou mám nízkou, dokončuju školu a do toho předěláváme bydlení... Ale to všechno se dá zvládnout, když máme jeden druhého! 🙂 <3

No...idealni doba neni. Pro me v momente kdy neni treba resit bydleni,zakladni veci a je jeden stabilni prijem...

Ja mela 20, on 21, chodili jsme spolu pul roku a stalo se :D on mel auto a celkove jsme meli oba "holou prdel" :D ja v te dobe zila jako dobrovolnik na jedne zricenine on u rodicu :D nasetreno dokupy jsme meli nula nula nic :D a vite co? Zvladli jsme to 🙂 mame byt na hypoteku (jako kazdy druhy) a nic nam nechybi 🙂 nyni jsme manzele, jsme spolu uz 6let a mame 2deti 🙂

Jeste chci napsat, ze on v te dobe uz pracoval a pracuje stale, ja momentalne na rodicaku 🙂

Poslední pilulku antikoncepce jsem si vzala den po příjezdu z naší dovolené na Bali, pak jsem v nějaké euforii spláchla všechny ostatní pilulky 😀 Teprve pak jsme začali nějak více přemýšlet 😀 Mě bylo 26, studovala jsem doktorát na lékařské fakultě, manžel 29, stabilní práce, bydleli jsme v bytě 2+kk 'manžel na něj měl obrovskou hypotéku), chodili se bavit, jezdili po výletech a žili si tak nějak v pohodě... po 9 měsících od spláchnutí pilulek jsem otěhotněla.... těhotenství bez problémů, aktivně jsme žili dál... porodila jsem ve svých 27 letech (tak jak jsem si kdysi v pubertě sama určila 😀).... teď po 2,5 letech žijeme v novém domě, manžel má jinou práci a já se budu konečně vracet zpátky ke studiu a snad si někdy i s dítětem dodělám ten doktorát.... co se týče věku, bylo to pro mě značka ideál, co se týče "kariéry" a mého studia, tak úplně ideální výběr to nebyl, ptž to te´d budu mít sakra težký.... ale já jsem jinak zastánce hesla, že na dítě není nikdy ideální čas...prostě když ho chcete, tak ho mějte, ono se to vždycky nějak poddá a udělá 😉

Ja zacala chtit miminko az kdyz jsem
Mela poradneho partnera u ktereho sem vedela,ze je na to pripraveny,ze nas zajisti,ze se o nas vzdy postara...do te doby jsem mela prici obdobi a az d nim to se mnou zacalo cloumat!!bylo mi 21 kdyz jame se poznali a uz rok na to sem strasne touzila po miminku,nakonec jsme si ho poridili az dalsi rok,tudiz sem rodila,kdyz mi bylo 23 let a niceho nelituji,byt mlada maminka je skvele a muzu s malou delat spousty veci,kdyz kolem sebe vidim nektere maminky po 30 tce,tak mi prijdou takove uz utaple,detem nic nedovoli,nic extra s nima nepodnikaji(aspon v mem okoli,nehazim nikoho do jednoho pytle) a budu mlada maminka ikdyz ona bude v puberte,tak snad k sobe budeme mit v te dobe blizko🙂

My jsme si miminko pořídili až jsme měli vyřešené bydleni, ja práci na dobu neurcito a nasetrenou nejakou peněžní rezervu. Je nám 28,29 let.

První dítko se nám narodilo v našich 28 a 29 let po 6 letech vztahu. V té době jsme oba cítili, že jsme připraveni stát se rodiči. V té době jsme byli finančně zajištěni a měli kde bydlet. Finanční stránka byla, ale méně podstatná. Druhé dítě jsme plánovali po třech letech, ale díky nepříjemným událostem, které se staly jsme téma dítě odložili. Nechtěli jsme, aby nenarozený tvoreček trpěl, protože trpí rodiče. No a nyní po 6 letech tedy čekáme dalšího člena rodiny a hlavně v pohodě 🙂

Me je ted cerstve 22 let a cekam miminko planovane. Ackoliv jsem studentka na vysoke skole, pracovala jsem na castecny uvazek. S pritelem jsme oba vazne dite chteli a tak jsme pocitali, kdy budu mit odpracovano dostatecne mesicu na to, aby jsem mela narok na materskou a zvolit si delku rodicaku. Vse nam skvele vyslo. Jeste dva mesice a stanou se z nas rodice, ale jsme pripraveni a hlavne jsme chteli deti jako mladi. Podle meho nazoru neni na co cekat, pokud je vhodny partner, strecha nad hlavou a penize, ktere uzivi 🙂

MOC VÁM VŠEM DĚKUJI ZA SKVĚLÉ PODNĚTY:-;

holky ještě jednou děkuji za pomoc, hotový článek k přečtení, pokud by vás to zajímalo je zde: https://www.modrykonik.cz/blog/katerinamaresova/article/kdy-je-nejlepsi-doba-na-porizeni-mimin-vu1ham/