Ono to vlastně vubec není ftipne

Ukradeno z FB

Žáci 9. třídy v dnešní době:
Autor učitelka ZŠ

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý,
kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.

Abyste si to patřičně představili, vybrala
jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni
přijati na střední školy. Člověk by řekl - proč
sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí
a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají
učit? No protože je pro ně škola jen druh
zábavy, estráda, show.

Tak, připraveni ke vstupu do třídy?

Totální výtlem

Začátek hodiny. Nenechte se zmýlit malým počtem
žáků v učebně.

Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky - musí
nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a Redbuly.

Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy
čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek.

Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat
flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád).

Vzduchem létají z první do poslední lavice
plastové lahve, které se občas za letu srazí.

„Kreténe, debile, čubko, zmrde!“ ozve se
obvykle po takové kolizi, což druhá strana
kvituje slovy:

„Mrdám na tebe, čuráku vyjebanej! (oslovení
„čuráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat
stejně jako kdysi „vole“).

Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek
ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny.

Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi
na lavice dospat noc strávenou na ICQ, Facebooku
či Wowku (World of WarCraft),

třetina si začne vyřizovat korespondenci v
mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje
žiletkou klikyháky do lavic, či, patří-li k
hnutí emo, do svého předloktí.

Nyní můžete začít s výkladem.

Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě
vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí
bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál
dívenky, kterou vzali bez přijímaček na
gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“
či „lžýce“.

Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě
nebo v houbě nebyl špendlík a uvnitř tabule
přilepená vložka nebo použitý toaleťák.

Nikdy nedávejte k rozboru věty, jako Chlapec
měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli
jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání
znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným
záchvatům smíchu.

Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat,
nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí
pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o
lino.

Žáci s největším počtem uhrů na cm² jsou
dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po
lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK.

Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici
celý obsah ředidla a ve třídě je rázem
nedýchatelno.

Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí
na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí
hustý dým.

To si snad děláte…

Vytrženi tím cvrkotem z letargie začnou žáci
kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat,
vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně
typu: „Jsem gay, jsem teplej!“

Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy
kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na
vás ukazuje vztyčený prostředník „jako že jste
jednička“ (vivat, Topolánek).

Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady
k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý
propadlík na čtyřkolce.

Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel
gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní
modelína (!).

Během vyšetřování se ozývají výkřiky: „Drž
hubu, prase, buzno, faráři!“

Směřují k žákovi v přední lavici, který celou
hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí
s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník.

To víte, jsou to citlivé děti a mají svůj
názor.

„Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který
byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj.
60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už
dávno ztratil pojem o realitě.

Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce
na WC, nepustíte ho.

„To si snad děláte prdel? To je moje
právo!“začne křičet a vy máte chuť
srolovat závěsnou ceduli Práva dítěte, co visí
na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal
tabuli.

Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil,
vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez
jejich souhlasu.

Můžete od nich akorát tak chytnout vši,
žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního
obtěžování.

A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy
konečně zavolal, že je ve škole bomba.

Tím adrenalinová lekce končí.

Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do
Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu
záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do
Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce
ukazovátkem.

Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu