Používáme cookies. Více informací zde. OK
kocarkopedie
2. srp 2019
350 

Hluboká korbička - jak ji vybrat?

Průvodce výběrem a vlastnostmi hluboké korby kočárku

Když čekáš miminko a začneš se konečně dívat po kočárku, logicky první, na co se zaměříš, bude nejpravděpodobněji právě hluboký díl - korbička. Vždyť to voňavoučké bezbranné nemluvňátko bude v době svých prvních týdnů a měsících potřebovat pohodlný a útulný prostůrek pro začátky poznávání světa na vycházkách s maminkou, tatínkem či prarodiči... A proto této nástavbě někdy, byť trochu nelogicky, věnujeme více pozornosti, než bychom možná měli. Opačným problémem je, pokud se na ni naopak ani nepodíváme.

Vybírat kočárek je v dnešní době a stovkách (až tisících) modelů hotová věda, a kromě výběru samotného modelu kočárku často "bojujeme" i s tím, co - a zda - zohlednit právě při výběru hluboké korby. Na čem záleží, a co není důležité? Je vůbec potřeba nějak blíže řešit korbičkovou část - a jak moc? Na co se pak soustředit a co naopak dobře míněné rady zdůrazňují zbytečně? Zkusím pomoci tímto detailním průvodcem výběru jedné z hlavních částí kočárku, a to hluboké korbičky.

Typy a materiály korbiček

Prvním faktorem, který je patrný na první pohled, je ten designový. Na trhu najdeš korbičky, které jsou plastové - velké, robustní a obvykle zejména oválného tvaru - ty často působí velmi prostorně. Nedej se zmást hrubým plastem nebo velkým horním otvorem a vždy si vyber a klidně i změř matraci a zvaž kvalitu materiálů. Neboť děťátko se nebude vznášet, ale bude ležet na daném povrchu. 

Druhou důležitou věcí ke zvážení při plastových a jiných tvrzených korbičkách je řešení základny a větrání. Větrání se budu později věnovat detailněji, ale u (především levnějších) plastových korbiček a slabších matracích jsou také modely, kde se pak ve spodní části může hluboká část rosit a držet mokro. Takže ne vždy je šetření v maximální míře tím nejlepším nápadem. Na druhou stranu, mnoho 'plastových' vaniček je velmi dobře udělaných, prostorných a vybavených množstvím funkcí - ono je to o tom, dívat se nejen na cenu, ale i na celkové provedení.

Látkové hluboké vaničky jsou obvykle kompaktnější, lehčí. Mohou, ale nemusí být méně prostorné - toto je zcela závislé na daném modelu. Jinak je i textilní materiál absolutně dostačující, a není tak důležitý při hodnocení, zda je korbička dobrá, nebo ne. Jsou přece vytvrzeny jistým systémem bočnic (ať už pevným nebo skládacím), plus jsou vybaveny a chráněny stříškou a nánožníkem.

Jednou z vět, kterou já osobně neumím pochopit, je v případě textilních vaniček obava, že "korbička profoukne". To mi přijde jako jeden z nejrozšířenějších bludů, co se kočárků a korbiček týká. Kromě toho, přece i bundy a kabáty jsou textilní a o "profouknutí" nemůže být vždy řeč, je tu přece ještě faktor toho, že na podzim nebo v zimě děťátko jen tak nepoložíš do korbičky myslíc si, že je samotná korba dostačující. V chladném počasí je vždy přítomen i fusak - který v případě potřeby obaluje i dětskou hlavičku, plus dečka, nemluvě o vhodně oblečeném děťátku. Vždyť ho občas z korbičky i vyndaváme - například na krmení, ukázání okolí ... tak aby to ustálo, no ne? 'Profouknutí' korbičky je zde proto naprosto irelevantní, nemluvě o tom, že ani při tenčích materiálech se to v tom smyslu, jak to zní, absolutně neděje.

Něčím mezi látkovou a plastovou vaničkou jsou hybridní modely, které mají plastové dno, ale jinak látkové bočnice s případnou možností jejich složení. Není tam velký rozdíl a nabízí většinu výhod obou materiálů. Sama nemám konkrétní preferenci a v případě volby čistě jen materiálu spíše řeším jiné vlastnosti korbičky, nebo potom sportovní část. Ani jedním typem toho hodně nezkazíš, tedy ne obecně. Dříve zvaž, jestli budeš například korbičku nosit a přenášet (tehdy je kompaktnější rozměr a nižší váha určitě velké plus), nebo oceníš její vytvrzení a robustnější velikost v případě terénního využití, horších povětrnostních podmínek, nebo kvůli jakékoli jiné podmínce, pro kterou je pro tebe materiál důležitý.

Výjimkou by byly koženkové materiály, které jsou v mé mysli specifickou kategorií vyhotovení korbičky. Mohou vypadat elegantně a luxusně, a k tomu přidávají výhodu jednoduché údržby exteriéru korby jednoduchým přetřením. K nevýhodám ale patří potřeba občasné údržby (např. krémem, sprejem), či možné popraskání materiálu věkem nebo působením počasí (přímé slunce, častý déšť apod.). Menší prodyšnost materiálu - zejména u těch levnějších modelů - je také faktorem, který zvaž zejména v případě, že tvé miminko bude v korbičce trávit letní měsíce - tehdy to zkombinuj i s vhodným výběrem barvy. A pozdější sporťák, pokud se jedná o sladěnou kombinaci, bude ještě podivnější s použitím u staršího děťátka. Tím neříkám, že koženka je špatná - jen je důležité zvážit její výhody a nevýhody předtím, než kočárek koupíš na základě jeho vzhledu.

Vnitřní rozměr korbičky

Jak jsem již naznačila v předchozí části, celková velikost (délka, šířka) korbičky se nerovná velikosti matrace (= vnitřní délka, šířka korby). Někdy je rozdíl opravdu výrazný. Dej pozor na polské či jiné, zejména levnější, značky, které se snaží zaujmout velkým číslem (rozměrů) v popisu. To je často měřeno na vrchu korbičky nebo, nedej bože, celkově i se "skořápkou" korby. Reálná matrace je často podstatně menší - proto si, pokud můžeš a vnitřní rozměr je pro tebe podstatný faktor, matraci vytáhni a zkontroluj i naživo.

Netřeba to ale přehánět - vnitřní rozměr je samozřejmě důležitým, ale absolutně ne tak podstatným znakem, jak někteří tvrdí. Hlavně záleží na měsíci / období, ve kterém se děťátko narodí. Obecný předpoklad využití hlubokého dílu je přibližně šest měsíců, tedy půl roku. To je ale velmi subjektivní a může to být i 3-4 měsíce, ale i 10-12 měsíců - v závislosti jak na velikosti korbičky, děťátka, jakož i jeho povahy a potřeb. Stejně i ty se můžeš rozhodnout korbičku přestat využívat - pokud děťátko například ve sporťáku spokojeně leží, zatímco v korbičce, kde nic nevidí, pouze křičí. Pokud sportovní část jde sklopit do lehu, je to naprosto v pořádku.

Pro miminko, které se narodí na jaře se nepředpokládá, že bude příští zimu trávit ještě v korbičce. Na jaře a v létě bude ještě malinké - proto pro jarní drobátko vnitřní rozměr korbičky není absolutně třeba řešit. Tam se spíše zaměř na kvalitní sporťák.

Letní miminko je věčná otázka. Zde je totiž na pomezí, zda ještě v zimě budeš chtít mermomocí korbičku využít, nebo se smíříš s faktem, že by někdy během zimy přešlo děťátko do sporťáku. Moji dva květnový kluci přešli do sporťáku (v průměrné, cca 73,5 cm korbě) cca po 7 a půl měsících, tedy na konci prosince nebo v lednu, a to byli velcí chlapci (přes 4 kg při narození), a také s fusakem! Pokud bys chtěla korbičku i na zimu, nebo na co nejvíce zimního času pro děťátko, co se narodí v létě, určitě je třeba se zaměřit na korby s vnitřním rozměrem alespoň 75 - 77+ cm na délku. Je to kvůli fusaku, který spolu s odrostlým děťátkem zabere hromadu místa.

Opravdu dobrou možností pro dítě léta je však také rovnou sporťák - ať už s nějakou vymezovací vložkou, hnízdem nebo vkládací / měkkou korbičkou. Šetří to nejen finance, ale později i prostor na uskladnění. A děťátko je v nástavbě, která je otevřenější, a tak i lépe větraná => "ready" na horké dny.

Pro podzimní děťátko je vhodná hluboká korbička průměrná až větší. Při něm je totiž největší předpoklad, že stráví celý podzim a zimu v korbě, přičemž v měsících se sněžením a tedy extra teplým oblečením plus fusakem (leden, únor) již nebude nejmenší. Také bych se tu, kromě vnitřního prostoru, zaměřila na větší stříšku či zvýšený nánožník, nebo si alespoň pořídila clonu nebo kšilt, kdyby stříška byla kratší.

Dítě narozené v zimě je, podobně jako to jarní, jednoduchým na uvažování. A to přesto, že maminky to často berou právě naopak. Jelikož však miminko bude nejmenší právě v zimních měsících, na velikosti korbičky příliš nezáleží. I s teplým oblečením, fusakem a dečkou se to drobátko vejde do prakticky každé, i menší korby. Proto se tak velikostí matrace až tak nestresuj a raději, než u toho podzimního, hleď na dobrou stříšku, nánožník či jinou ochranu před sněhem a deštěm. A k tomu vyber kvalitní fusak.

Chtěla bych podtrhnout ještě jeden důležitý fakt, na který mnohé zapomínáme. Děťátko nepotřebuje v korbičce extrémní množství prostoru, a netrpí tím, že je korba "menší". Představ si, jak bylo děťátko naskládané ve tvé děloze týdny a měsíce. To je mu přirozené, to mu poskytuje pocit bezpečí a uklidňuje ho to - neboť to zná, připomíná mu to tebe. Takže se netrap, pokud je v korbičce obklopeno okraji a nemá 10 cm na každou stranu - nepotřebuje je. Mé syny uklidňovalo, pokud byli v korbičce těsněji, nebo například zavinutí ... Jen se ty, máma, tím nesmíš stresovat - ani děťátko se potom nebude.

Hloubka korbičky je rozměrem ne až tak podstatným - záleží spíše v případě potřeby na fusaku. Případným rozměrem ke zvážení je i tehdy, pokud plánuješ přidat do korby extra matraci. Samotnému děťátku hloubka na komfortu nepřidá - spíše bude mít lepší výhled. Zejména kočárky typu 2v1, tedy sporťáky předělatelné na korbičku, jsou spíše z těch mělčích. Proto jsou o trošku vhodnější pro jaro / léto, ale tedy určitě přežijete zimu i s ním, pokud je to nutné.

Matrace

Kvalita matrace je jistě důležitý faktor, ale není vždy zcela zjevná. Obecným doporučením pro malé miminko je rovný, tvrdší povrch (a tedy i matrace) - proto čím pevnější a čím hrubší bude, tím lépe, co se týče zdravého ležení i jeho životnosti. Zejména levnější a tenké matrace se časem snadno proleží, takže při opravdu levném kočárku je někdy fajn zvážit dokoupení extra matrace, kterou vyměníš nebo položíš na tu základní.

Při extra materiálech, které jsou fajn, co se matrace týká, je například paměťová pěna, nebo například kokosová, pohanková či jiná bio vrstva. Tam si ale dej pozor při trousení apod. - už nastaly i situace, kdy v kokosové vrstvě matrace bylo možné najít mravence. To je ale mimořádná situace - jestliže kočárek skladuješ uvnitř a dbáš na jeho čistotu, nemáš se čeho bát.

Z mé zkušenosti opravdu postačí i obyčejná pěnová matrace, jen tedy, ať je dostatečně hrubá a / nebo pevná, tj. kvalitní. Obvykle se dá (a i celý vnitřek korbičky) sundat a vyprat v pračce, což je u miminka, co se umí pročůrat, prokakat nebo prozvracet několika vrstvami, výhodou. Je tehdy ale důležité očistit i samotnou matraci a nechat ji proschnout, ať ti v tom uzavřeném prostoru nezplesniví. Pomocníkem zde je také dezinfekční sprej - zejména pokud to byla větší, pleny-protékající nehoda.

Ještě poznámka k nepromokavým plachtám a jiným gumovým prostěradlům, co mají matrace ochránit - z hlediska čistoty skvělá pomůcka. Z hlediska ochrany zdraví a života děťátka, zejména v prvních týdnech a měsících, je pro prevenci SIDS nevhodné pokládat dítě na neprodyšné materiály. Může se totiž přehřívat, protože jeho termoregulace ještě není dovyvinutá. V létě to platí dvojnásob.

Polohovaní v korbičce

Jednou z funkcí, na které některým maminkám záleží, je polohování korbičky pod hlavičkou / zády. K tomuto tématu musím říci, že za mě je to přeceněná a prakticky nepotřebná vlastnost - a to z několika důvodů. Prvním je, že pro nesedící děti je to nevhodné. Děťátko má pro správný vývoj krku a páteře ležet na rovném povrchu až do chvíle, dokud se nedokáže posadit samostatně (tedy bez tvé pomoci). Druhým je fakt, že protože je to jen pod hlavičkou, často děti kloužou dolů, nebo v tom horším případě mají hlavu skrčenou blíže k hrudi, což jim de facto ztěžuje dýchání. Třetím je argument "dítě chce vidět, má tak výhled". Nesouhlasím - pokud je velké dostatečně na to, aby bylo zvednuté, i kvůli výhledu, je čas se přesunout do sportovní části. V ní, i vleže, výhled bude mít, a ve zvýšené poloze bude lépe zajištěno a v pro tělo přirozenější poloze. Není třeba ho neohrabaně zvednout v hluboké nadstavbě, která ani nemá popruhy, aby ho bezpečně zajistila - to ho už opravdu raději dej do sedáku. Posledním je, že (především na levnějších modelech) se zuby polohování části pod hlavou často kazí a lámou...

V případě refluxu - a ten nikdy nevíš, zda děťátko bude mít, ale určitě bych se jím nestresovala předem - má tato funkce jisté opodstatnění, ALE ... stále není vysloveně nutná. Tehdy totiž lze miminko i v klasické korbičce podložit pomocí klínového polštáře. Ten, podle toho, jak ho dáš, sahá i hlouběji než jen pod krk, a tak je i ergonomičtější a bezpečnější. Takže bez této funkce určitě lze žít, a tak bych ji jako podstatné kritérium jistě nebrala. Samozřejmě, proti gustu žádný dišputát, a věřím, že existují maminky, které ji využily naplno.

Stříška

Stříška je důležitým faktorem jak na hluboké, tak i na sportovní nástavbě (a dokonce i na autosedačce - vajíčku). U korbičkové stříšky platí - vždy je lepší mít více (a nepoužít), jak nemít dost. Extra kšilt (čím delší, tím lépe), rozepínací rozšíření, případně možnost "floating canopy" - tedy překlápěcí, slunce následující stříšky, je vždy dobré mít. Pokud budou třeba, použiješ, pokud ne, prostě je necháš staženy. Velká stříška je důležitá v létě, když je slunce ostré, i v zimě, kdy částečně chrání před větrem, deštěm a dalšími povětrnostními podmínkami. Také se hodí ráno i odpoledne, když je slunce nízko, a tak děťátku svítí do očí, když právě chce spinkat ...

Pokud máš ale vybrán kočárek, který splňuje všechny, nebo alespoň většinu tvých kritérií, ale stříška na korbičce není nic extra - nezoufej. Je těžké, téměř nemožné, najít dokonalý kočárek, a naštěstí stříška je jednou z těch řešitelných věcí. Na trhu existuje množství dokoupitelných slunečních clon a kšiltů, takže pokud je stříška hluboké části jediným problémem – lze ji dokoupit. V nezbytném případě si můžeš dokonce dát ušít stříšku novou.

Varuji však před přehazováním dečky, hrubých plen či jiného kompletního zakrytí miminka. Je absolutně NEZBYTNÉ, aby v kočárku cirkuloval vzduch - i pro kyslík, ale také z pohledu přehřívání malého prostoru kočárku, což je pro malé děti velmi nebezpečné. Clona, kšilt, plenka musí být vždy dána tak, aby byl kočárek dostatečně otevřený a nepřehříval se. A to se týká i zimních měsíců. Nevadí, pokud jde do kočárku studený vzduch. Miminko může mít studený nos, tvářičky, ručičky. Pokud je správně oblečené, je to v pořádku. Nepřehřívej ho, a určitě nech vzduch proudit, i když je studené a vlhké počasí.

Se stříškou úzce souvisí i větrání a nánožník, které rozeberu níže.

Větrání

Větrání, pokud se tedy na korbě nachází, může mít několik forem. A vždy je dobré, pokud ho korba má, i když žít se dá i bez toho 😉

Nejzákladnější formou je větrání ve stříšce. Ať už jako odnímatelný síťovaný panel, odklopitelná látka se síťovaným spodkem, nebo uzavíratelné náhledové okénko. Zde je vždy dobré, pokud lze zakrýt i v prodloužené verzi - někdy je rozšíření síťky jen síťované, což je škoda, když je chladno a chceš stříšku prodloužit, ale ne větrat. Stále je ale lepší rozšíření, i jen síťované, mít, než nemít žádné.

Druhou nejrozšířenější formou větrání, které je dostupné obvykle na těch lepších korbičkách, je větrací základna korby. Na ní jsou obvykle otvory, které můžeš posouváním páčky, nebo jiného tlačítka otevřít, či zavřít. Cirkulace i ze spodu udržuje matraci a celkovou teplotu uvnitř v optimálním stavu, takže je určitě velmi vítaná. Kromě lepších polských kočárků tuto funkci často najdeš na korbách italských značek (například Cam, Chicco, Peg-Pérego), které si na větrání dost potrpí.

Třetím je větrání zabudování v bočních částech konstrukce korbičky, které obvykle můžeš otevřít shrnutím látky. Je výhodné nejen pro samotnou větrací funkci, ale i proto, že na zádech či bříšku ležícímu děťátku poskytuje extra výhled. Je však jen na minimu kočárků, proto pokud ji tvá vybraná korba má, máš pravděpodobně vybrán dražší, kvalitní kočárek. Novinkou je taková vanička u Cybex Priam a Mios

Nánožník

Nánožník jako funkční doplněk oceníš, logicky, zejména v zimě. Ale jeho funkce stínění, zakrytí děťátka před vším zvenčí bude využita i v ostatní ročních obdobích - dovolím si tvrdit, že i včetně některých letních dní.

Vlastností nánožníku, na které opravdu záleží, je zejména jeho výška. Pozor na některé dizajnovky a / nebo levnější modely, jejichž korbičkový nánožník nesahá ani ke krku dítěte. Slunce i vítr děťátko neošlehají, pokud budeš mít možnost ve špatném počasí nánožník rozhrnout a zapnout až nahoru. Není to nutnost, ale určitě je to vhodným doplňkem na chladnější měsíce či na místa, kde konstantně fouká ostrý vítr.

Druhým, relativně podstatným funkčním kritériem nánožníku je jeho upínání na korbičku. Kromě cvočků, které jsou výborné, nepříliš hlučné a dokonce drží - tedy do momentu, dokud se ti nějaký neodtrhne a nejsi tak trochu nahraná - jsou aktuálně dostupná i připínání na magnety (skvělé, tiché, a rychlé, ale živější děťátko umí takový nánožník skopat dolů), suché zipy (fajn, ale trochu hlučné, pokud je dítko citlivé na každý zvuk, a po dlouhém používání někdy vypadají špatně), a občas i klasické zipy (dobrá možnost, i když někdy těžší trefit narychlo nánožník do zipu).

Nasazování - naklikávání korbičky

Je dobré se předem také podívat, jak jde samotnou korbu nakliknout na konstrukci. Čím jednodušší to je, tím lépe - nemluvě o jejím umístění ve vztahu k tvé a tatínkově výšce. To je samozřejmě nejlepší si zkusit osobně. Není totiž dobré, pokud velmi vysoký rodič má korbu takříkajíc "u kolen" (shýbat se k ní po porodu totiž nebude med). Ani opačný problém není žádné terno. Pokud jsi malá a korbička je výše než tvé oči, při jízdě před sebe vůbec neuvidíš. Tak velký kočárek pro tebe nebude nic moc ani na nakládání do auta a celkovou manipulaci.

Korbičky obvykle lze na konstrukci nasadit přímo (bez adaptérů), ale jsou i typy, kde adaptéry potřebuješ. Jedná se zejména o ty kočárky, kde je sportovní sedadlo neotočné (takže pro korbičku potřebuješ mechanismus upínání přidat). Někdy se však adaptérový mechanismus vyskytne i u otočných modelů. Poslední kategorií je typ, kde adaptér není třeba, ale dostupný je. Je to dobrá možnost z důvodu, že si tak vlastně reguluješ výšku korby na konstrukci kočárku, a pokud chceš, můžeš ji dát pomocí adaptérů výše - a tím i k sobě blíž. Zvyšovací adaptéry jsou poměrně běžné například u značky iCandy nebo Easywalker. Vyšší level této funkce je pak regulace výšky přímo na konstrukci posouváním upínání, jako má například Stokke Xplory či Mima Xari.

Naklikávání korbiček v protisměru je často teoreticky možné, a některé (zejména polské) značky to uvádějí jako vlastnost / výhodu. Za mě - toto prosím ne. Na nejmenší miminka, která patří do korby, je dobré vidět (pokud si ublinknou, vletí jim do kočárku hmyz, nebo se stane cokoliv jiného), a proto je důležité je mít směrem k sobě. Jejich zrak je také omezen na kratší vzdálenost, takže u těch nejmenších takový výhled do světa, jako nabízí otočení ve směru jízdy, potřebný není. Později si užijí výhled ve směru jízdy v části sportovní.

Výhodou, ale ne nutností, jsou takzvaná paměťová tlačítka. Ty při odnímání korby pouze stiskneš, a pak ji vyklikneš už bez držení čehokoliv. Dá se to tak udělat i jednou rukou, a je to poměrně pohodlné - nemusíš tak hledat knoflíčky nebo páčky na obou stranách.

Funkce skládání

Některé, zejména ty menší a lehčí korbičky, nabízí funkci složení. Tu je skutečně výhodné mít v případě, že se hodně a často přesouváte (i kdyby jen k babičce), a plánujete v tom pokračovat i s korbičkovou nástavbou po narození miminka. Je to super i v případě, že přemýšlíš dopředu a po dopoužívaní hluboké korby tak budeš mít méně prostoru pro uskladnění už dovyužívané nadstaby (druhou možností je pak korbu prodat).

Skládací mechanismus korbiček je různorodý. Nejčastějším je sklopení boků, čímž se korba zploští na placku, ale zůstane stejně dlouhá. Některé modely, například takové Peg-Péregá, umožňují potom kočárek složit i s korbou (i když to nějaké to místo zabere).

Druhým, pro cestování výhodnějším, způsobem je její překlopení v polovině či ještě menších jednotkách, čímž vaničku 3D sestavíš na nějakou formu "kabelky" jednoduché na přenášení. Výborné řešení pro rodiče na cestách. Šampionem v takovém skládání je nejskladnější vanička značky GB - Cot To Go, sedící na adaptéry Maxi-Cosi.

Úchyty na přenášení

Když potřebuješ, ať už prázdnou, nebo plnou, korbičku přenést, je vhodné, aby měla alespoň jakž takž použitelný úchyt. Jsou i korby bez toho a samozřejmě se to dá přežít, ale zejména při častém vynášení v bytovce bez výtahu si na to dej pozor.

Nejčastějším typem je rukojeť, která je součástí stříšky nebo nad ní, což je také způsob obvykle nejvyváženější a nejjednodušší na používání. Kromě něj můžeš najít i postranní pásy (o málo méně praktické, protože musíš do ruky vzít a vyvážit dvě položky - ale stále ok) nebo pevné postranní úchyty (tam třeba použít obě ruce, což je o něco horší).

Některé korby mají místo toho dětské madlo, typické spíše pro sporťáky. To je zcela v pořádku i na přenášení, ale pouze PRÁZDNÉ korbičky. Nikdy nepřenášej hlubokou korbu s naloženým děťátkem za madlo, které by se mohlo otevřít a děťátko, v korbě nepřipoutané, by tak vypadlo na zem.

Houpavá základna korbičky

Korbičku se základnou se zaoblenými, houpavými kolejničkami, které v 99 ze 100 případů lze i zablokovat proti houpání (aby jen tak stála), je fajn využít při častých návštěvách s mini miminkem jako kolébku. Popravdě, při třech dětech jsem něco takového využila dohromady asi dvakrát v životě, ale ... pro děťátko, co opravdu má rádo houpání je to fajn první pomoc, pokud nemáš k dispozici skutečnou kolébku, nebo nemůžeš jezdit s kočárkem uvnitř.

V případě, že děťátko to vysloveně vyžaduje a používáš to denně, případně při častém přespávání na návštěvách, u kámošek, babiček, na chatách či dovolených bych zvážila i výběr korby, která je certifikována i na (noční) přespávání. Zabiješ tak dvě mouchy jednou ranou - korbičku budeš využívat i místo postýlky, tedy alespoň v prvních měsících.

Autokorbička

Některé korbičky nabízí možnost upoutání v autě, a tedy schopnost využívání i místo klasické autosedačky - vajíčka. Zde je jistě velmi podstatný faktor pohodlí pro dítě, které může ležet a nebude skrčené jako ve vajíčku. Opačnou stranou mince je ale nižší bezpečnost v případě vážné nehody. Ani jedna autokorba totiž ještě nebyla testována jako extrémně bezpečná - proto o ní uvažuj pouze v případě, že autem nejezdíte často či dlouhé trasy.

Autokorby také obecně bývají o něco méně prostorné, což je dáno jejich silnějšími boky a omezením prostoru v případě nárazu. Výjimkou jsou snad jen autokorby Cam, které jsou z nějakého důvodu dělány tak, že vnitřní prostor je více než štědrý.

Pokud jsi rozhodnuta pro autokorbičku, podívej se ještě na typ pásů v ní. Některé poutají miminko jen dvoubodovým pásem přes bříško, což podle mě jednoznačně není dostatečné. Raději se podívej po těch, kde pásy (může to být součástí, nebo se to dokupuje samostatně) sestávají z klasických tříbodových pásů. Ty se obvykle dají i odepnout, nebo alespoň schovat pod matraci v době, kdy korbičku nepřevážíš v autě.

Ještě jedna důležitá poznámka - autokorba zabere na zadních sedadlech hodně místa. Určitě není dobrou volbou, pokud máš malé auto, auto s krátkými pásy, nebo v případě, že se vzadu má vozit ještě jeden či více pasažérů.

Do lehu polohovatelné autosedačky

Jednou z možných alternativ v případě, že autokorba zní z pohledu pohodlí na vašich opravdu častých cestách jako dobrý nápad, ale bezpečnost dítěte je na prvním místě, je polohovatelná autosedačka. Vím, není to už korba, ale je důležité ji zmínit pro rodiče, co nemají jinou možnost, než s malým dítětem často a dlouho cestovat. Značka Kiddy nabízí i autosedačku, kterou dokážeš polohovat i během jízdy (Evolution Pro). Samozřejmě, její cena je vyšší, ale zase nepotřebuješ v takovém případě klasickou korbičku - tedy pokud je život na cestách tvůj případ. Polohovatelné autosedačky (ale sklopit se dají pouze mimo auta) nabízejí i značky Cybex, Joie či Casualplay

Je důležitá země původu?

Popravdě, až tak moc ne. Většina kočárků je totiž vyráběna v zemích s levnou pracovní sílou (Polsko, Čína apod.) ... Některé značky, například Hartan, se stále drží tradice a jsou vyráběny v domovské zemi (v tomto případě Německo) - ale to se pak zase odrazí na ceně, kterou je ne každý schopen zaplatit. Více než země je proto důležitá kvalita použitých materiálů, zákaznický servis (značky i obchodu, kterému bys měla při koupi kočárku důvěřovat), a případná autorita značky, která odráží i celkovou spokojenost zákazníků.

Koupit tedy jen čistě hluboký kočárek?

Jedním z přístupů k výběru kočárku, pokud máš speciální požadavky na korbičku, a jiné zase na sportovní kočárek, je výběr kočárku čistě hlubokého. Takových v nabídce není zase tak mnoho, a obvykle jsou to spíše ty levnější typy. V mnoha případech se také jedná o retro modely, tedy ty s houpavou konstrukcí a neotočnými koly, které vypadají pěkně, ale ne pro každého budou praktické.

Možností je však kočárek u některých značek vyskládat zakoupením podvozku a nástavby, které potřebuješ (nabízí to například Stokke, Mutsy, Cam, Inglesina a jiné). Také se vždy můžeš informovat u prodejce modelu, kde ti korba vyhovuje, zda ti neumí objednat pouze potřebné součásti (zde buď připravená, že to často nejde - ale za optání nic nedáš). Bazarová nabídka je také možností, zejména co se korbičky týká - vždyť ta je používána jen pár měsíců, proto nebude až tak zničena. No a pak je tu přístup výběru k sporťáku, ke kterému prostě přežiješ korbičku, která k němu pasuje ... a to je jistě také vhodný přístup. Nezapomínej, že sporťák budeš využívat nejdéle, zatímco korbičku jen na pár měsíců - a většina věcí na korbičce je řešitelná, nebo je jde alespoň vydržet. Prioritizovat sportovní část i při výběru kočárku - a korbičky – je velmi podstatné.