KDO NIC NEVÍ, MUSÍ VŠEMU VĚŘIT
Rozhovor s porodníkem Antonínem Pařízkem
Bohužel je škoda, jak moc je z rozhovoru s panem porodníkem znát ten despekt, se kterým se dívá na ty, kteří by rádi pro příchod svého miminka na svět zvolili tradiční cestu - tedy porod doma.
Velmi ráda takové rozhovory poslouchám. Zajímavý na nich totiž není jen názor daného člověka, ale také jazyk, kterým svůj názor prezentuje.
Dlouhodobě mě udivuje, jak se v českých médiích rozmáhá nešvar "rodících mužů".
Na ukázku cituji některé titulky:
MUŽ ODRODIL MIMINKO S POMOCÍ NÁVODŮ NA YOUTUBE
MUŽ ODRODIL SVÉ DÍTĚ O PŮLNOCI NA SILNICI
POSLANEC VYSLOUŽIL: ODRODIL SI SVÉ DÍTĚ V AUTĚ
OTEC NA PŘÍBRAMSKU ODRODIL CESTOU DO PORODNICE VLASTNÍ DÍTĚ
Tomuto nešvaru se nevyhnul ani pan porodník Pařízek. Do našeho jazyka se tak stále jako červená nit proplétá to, že žena je vlastně jen nějaký pasivní účastník porodu, kterého je nutné "odrodit". Může se to zdát jako drobnost, ale z hlediska neurolingvistického programování je jazyk naprosto zásadní, protože nám pomáhá utvářet náš světonázor a pohled nejen na sebe samé, ale i na život a svět, ve kterém žijeme. Pokud se tedy opakovaně setkáváme s masáží, která nám sděluje, že ženu je nutné odrodit, dostáváme vzkaz, který nám říká, že žena sama schopna rodit není.
A tady padá kosa na kámen.
A že to pořádně skřípe je znát v mnoha internetových diskusích.
V posledních desítkách let jsme svědky procesu, ve kterém se poprvé v dějinách lidstva otevírá moře informací širokému okruhu veřejnosti. Doby negramotných nevolníků jsou pryč. Stejně tak jsou pryč doby, kdy vzdělání bylo výsadou vyvolených. Dnes má ke vzdělání přístup každý. A každý může získat potřebné vědomosti, aby mohl vědoměji a tudíž zodpovědněji rozhodovat o svém životě.
Nemusí to nutně znamenat, že takový člověk jí pouze kořínky, klaní se slunci a chodí v batice.
Jsme svědky střetu, ve kterém se z prostých lidí stávají lidé vzdělaní, kteří s takovými vědomostmi mohou se svým životem dělat úplně jiné věci. Věci, které se vymykají zaběhaným způsobům a zvyklostem.
Dávno už neplatí, že KDO NIC NEVÍ, MUSÍ VŠEMU VĚŘIT.
Dnešní člověk se ptá a chce na své otázky relevantní odpovědi.
Už si nenechá věšet bulíky na nos. A také už nevěří všemu, co mu říkají ostatní.
Z pasivního příjemce se stává aktivní účastník.
Je jasné, že když v našem porodnictví panuje normalizační atmosféra, v níž je žena pasivním příjemcem "lékařské péče", pak je každý, kdo s takovou péčí nutně nesouhlasí a není spokojen, černá ovce.
Heretik. Odpadlík od víry.
A to se samozřejmě trestá.
Ženy rodí doma z mnoha důvodů a bohužel naše média z celkového obrázku vyzobávají jen účelově upravené informace, které zkreslují celkový pohled na věc.
Vykreslují porody doma jako do nebe volající nezodpovědnost. Málo už ale mluví o nejnovějších poznatcích moderní vědy /tedy žádná esoterika, ale tvrdá data/, která jasně dokazují, že prostředí, ve kterém žena rodí má na ni zásadní vliv. A teď opravdu nemluvím o meruňkové barvě zdí ani napuštěné vaně.
Mluvím o sociálním prostředí, ve kterém zásadní roli hrají lidé.
A že naše zdravotnictví má dlouhodobě problém právě tady není žádná novinka. To je fakt. A chceme-li v našem porodnictví najít společnou řeč - pak je třeba začít hned u kořene. A tím je jazyk.
Je třeba abychom pochopili jeho sílu. Abychom mluvili o tom, že rodí žena a ta nepotřebuje "odrodit", ta potřebuje bezpečné zázemí, laskavou a empatickou péči, dostatek důvěry v přirozené schopnosti vlastního těla, kvalitní předporodní přípravu a kontinuální péči lidí, které zná a kterým může svěřit sebe samu i dítě do péče v tak citlivém okamžiku jakým porod bezesporu je.
Věřím, že se časem i v naší malé zemičce dočkáme toho, že občanský aktivismus nebude brán jako nějaké stigma, ale jako součást přirozeného lidského práva na sebeurčení. A že si budeme moci sami určit, kde přivedeme na svět své vlastní děti. Ať už to bude v porodnici nebo kdekoliv jinde.
Doporučujeme
Přesně tak, pan doktor lže, lže často, překrucuje fakta, jelikož ve statistikách jsou srovnávány shodně nízkorizikové skupiny, epidurál opravdu není homeopatický atd atd. Jeho projev je veskrze ve stylu "já jsem doktor, kdo je víc" a vůbec nepřipouští, že by v systému mohlo být vůbec něco byť trochu špatně.
Me tam rozesmal ten samoliby pragocentrismus, ze kvalita porodnice se pozna podle toho, ze se do ni zeny musi registrovat. Jasne, to ze do 99 % mimoprazskych porodnic se registrovat nemusi, znamena, ze jsou hrozne nekvalitni oproti tem prazskym "velkokapacitnim teletnikum", kdy jsou pak rodici zenu schopni v sanite sibovat pres celou Prahu, protoze se nestihla zaregistrovat v okamziku pocuraneho tehotenskeho testu 😂.
@anazuzzuzana 😂 dost obrý....ale aby to neznělo tak mlitantně -tak možná dostatečnou kavlifikací pro fyziologický porod. Opravdu nemám nic proti tomu, když mi je řečeno "teď už to neprobíhá normálně a my bychom to tak a tak řešili" .... do té doby, ať se drží zpátky 🙂
@maruskakaras souhlas...ale nabízelo se to 😁
Začni psát komentář...
K tématu jazyka jedna poznámka – u nás se rodí v porodnici. Porodnice podle vzoru nemocnice, aby bylo jasné, kdo je lékař a kdo pacient. Ve Švýcarsku, kde jsem rodila, se tentýž ústav nazývá Geburtshilfe, tedy Pomoc s porodem.