Co si budeme povídat. Rodičovství je těžká práce. 365 dní v roce, 7 dní v týdnu, 24 hodin denně. Sem tam volňásek, ale většinou pořádná makačka.
Poslední roky jsme na sebe v kůži rodičů extrémně přísní. Ze všech stran se na nás valí doporučení a návody na to, jak být dokonalými rodiči. Chodíme spát pronásledováni pocity viny, že jsme svým dětem způsobili nesmazatelná traumata a smažíme se ve výčitkách jak kuře ve vlastní šťávě.
Z rodičovství se ztrácí radost a je to jen další nesplnitelný úkol, který před sebou valíme jako balvan do strmého kopce. Nebude to dlouho trvat a vážně nás zavalí, protože jsme právě svému dítěti řekli, že je šikula, k večeři jsme mu dali chleba s nutelkou a pustili mu večerníček. Panebože!
Posuzování vlastního rodičovství je vážně neřád. Poměřujeme výchovu vlastních dětí s ostatními, i když vidíme jen část.
Když se z nás stávají rodiče, měli bychom jít mírně a pomalu. Bez chyb to prostě nepůjde a klopýtání je úplně normální.
Děti s námi mají mnohem větší trpělivost než se sebou máme my samotní. Když jsme upřímní a nehrajeme si na něco, co ve skutečnosti nejsme, dokáží nám naše rodičovské poklesky odpustit s nonšalancí Buddhy soucitu.
Měli bychom mít na paměti to, že ačkoliv chceme být skvělými rodiči, je třeba dovolit si i to být špatnými rodiči. Dovolit si být rodiči začátečníky. Rodiči, kteří jsou na cestě a možná vlastně ani nevědí, kam že to mají dojít.
Každá cesta začíná prvními krůčky. A když chceme najednou ujít příliš velkou vzdálenost, vyčerpáme se a padáme na hubu. Rodičovství je tak trochu jako trénink na maraton. Nemůžeme od sebe vyžadovat, abychom byli okamžitě šampioni. Ale můžeme udělat malé kroky. Pokrok směrem blíž k sobě samým i k vlastním dětem.
Možná právě dnes stačí jen jeden malý krůček...krůček, který děláme společně se svými dětmi a někdy možná není podle příručky, ale držíme se u něj za ruce.
A to je to, co si naše děti budou pamatovat ze všeho nejvíc.
Ne, zda jsme byli dokonalými rodiči z časopisů a webinářů, ale že jsme šli společně s nimi životem, ve kterém noc střídá den.
@properjoey to je moc krásný! Děkuji za sdílení ❤

Díky👍zrovna tohle jsem teď potřebovala.
Včera večer jsem měla ošklivý výstup s dcerou. Jsou ji 3 roky,šlo o léky. Když jsem ji ukládala,tak jsme si povídali a říkala jsem ji,jestli bychom se nemohly nějak domluvit a vymyslet to,aby to šlo po dobrém.a ona mi povídá:"mami,buď na sebe hodná." Tak jsem se zeptala:"myslíš na tebe,že mám být hodná,že jo?" A ona:" ne,na tebe! Buď na sebe hodná,aby ses na sebe už nemusela zlobit a abys na mě nekřičela." Padla mi brada a začala jsem tajně bulet.aai po 10 minutách povídá:" mami budeš už na sebe hodná?" Odpovídám,že to zkusím. A ona:" zkus to,já jsem na sebe taky hodná a je to dobrý!"
Tolik k vlastním nárokům na sebe jako rodiče...