Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    properjoey
    16. dub 2017    Čtené 269x

    Moje "kámoška" EPILEPSIE

    Zaskočila mě nepřipravenou,jako vždycky,ale tentokrát mi asi něco došlo, konečně?

    Že mám epilepsii,jsem zjistila v roce 2008, bylo mi 23 let,studovala jsem vysokou a byla úplně normální, až do toho dne,kdy začal nový semestr. Seděla jsem ve třídě a blikala tam zářivka, to je poslední, co si pamatuju před záchvatem. Pak už jsem jen ležela na zemi a někdo mluvil o Hance a ať jsem v klidu a že už jdou. Nechápala jsem. Bolela mě hlava,ale bylo mi krásně,tak dětsky roztomile šťastně. A pak přišli, saniťáci. Řekli mi, co se stalo. Odvezli, vyšetřili,odkázali na epi poradnu. Tam jsem dostala léky a zjistili jsme,že jsem měla epi už jako dítě. Ve formě absencí. Tenkrát nikoho nenapadlo,že by to mohla být nějaká nemoc. 

    Brala jsem léky, dodržovala režim a měla strach. Pak přišla znovu, tentokrát večer. Tehdejší přítel seděl vedle gauče a já cítila,jak ho strašně miluju a jsem zase strašlivě šťastná. Než mi řekl, že jsem měla záchvat.

    Další navýšení léků a další záchvat. Vběhla jsem pod auto na přechodu. Probrala jsem se na křižovatce má zemi a zase strašně šťastná,než přijela sanitka a mě došlo, proč se valím na zemi.

    Další navýšení léků a poslední záchvat v práci,spadla jsem do skříně na šanony. Hned mi řekli, co se stalo a odvezli mě domů. Cítila jsem se tak trapně!

    No a tak jak šel čas,tak jsem začala řešit děti. S přítelem jsme spolu byli asi 3 měsíce,když jsem mu oznámila,že začnu dělat kroky proto,abych v budoucnu mohla mít zdravé děti. Dařilo se mi moc dobře, jeden lék jsme odstranili úplně a druhý snížili na polovinu. Otěhotněla jsem bez problémů a porodila také v pohodě. Bez záchvatu. A za 5 měsíců na novo, druhé těhotenství i porod opět bez problémů. Dnes mám dvě zdravé děti a do minulého týdne jsem neměla záchvat. Bylo to 6 let od posledního.

    V úterý ráno jsem vstala a brnělo mě celé tělo. A do Prčic! Dostanu záchvat! Radši jsem si lehla a v duchu si nadávala,ať se uklidním, že já přeci nemám auru a že to je jen nízký tlak. Večer jsem šla cvičit. Vrátila jsem se a jen vím, že jsme se dívali s mužem na seriál. Najednou sedím na zemi, venku tma,proti mě můj táta a je strašně milej. Manžel má něco v ruce,je to fakt pěkný, netuším co to je a proč jde na balkon, ale je mi tak krásně, jednoduše a šťastně. Muž mi podává tu pěknou knížku, co měl v ruce a moc se mi tam líbí nějakej papír,všem jim ho ukazuju,jak je pěknej, nevím co to je. A pak přišli saniťáci. A mě to došlo,měla jsem záchvat! Odvezli mě,dali kapacku a mě už vůbec nebylo tak krásně. Ráno jsem zjistila,že ta pěkná knížka byly moje doklady a ten papír,to byla kartička s datem kontroly u neurologa. Táta mi pak říkal,že měl pocit,že se baví s Eunikou (2,5roku), prý mě dlouho neviděli tak šťastnou.

    A pak mi to došlo, k čemu mi ta epilepsie je. Já a asi většina epileptiků se tak moc kontroluji a ovladam, až toho má tělo dost,vypne a najede na to,co mi chybí. Najede na režim demence,všecko smaže a nechá mě,i když jen na pár minut, prožít nádherné okamžiky štěstí a lehkosti býti...