Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Holky z Olomouce...pro deti 4roky a 6mesicu, je lepsi zazemi v Amazonii nebo Krokodylovi?

    korula
    3. říj 2017    Čtené 393x

    Porod Lucinky

    A jak to bylo s "druhátkem" ...?

    Nikdy jsem nechtěla zůstat jen u jednoho dítěte,tzv. jedináčků. Já sama jsem ze čtyř dětí a jsem ráda za souroznce, tak proč je nedopřát i mé dcerce Natálce 🙂

    A tak jsem se svěřila Tomovi,že bych chtěla druhého prcka a čím dřív,tím líp...Natálce už byly dva roky pryč, začla chodit na dopoledne do školky a já si přivydělávala na poště na dohodu. Za rok jsem se měla vrátit zpátky do svého zaměstnání a tak mi pořád běželo hlavou, kdy jindy mít druhé než teď, než se vrátím zpět natrvalo do své práce. Přeci jen,když už se tam vrátím,tak se mi už zpět domů na mateřskou chtít nebude. A tak jsme uzavřeli s Tomem dohodu, že nic nebudeme hrotit a necháme tomu volný průběh do konce roku 2016 a když to nevyjde, v květnu se vrátím do práce....

    A ono to vyšlo 😀 na Silvestra, kdy jsme se bavili s přáteli a já se smířila s myšlenkou,že se vrátím zpět do práce, jsem otěhotněla podruhé...

    Tom byl pěkně vykolejený z mého verdiktu o měsíc později,ale hned se začal těšit na syna 😀

    Měsíce utíkali, bříško rostlo, všichni tvrdili že jsem jiná jak u prvního těhu...ano,byla jsem jiná, první trimestr jsem večer zvracela, druhý byl super a ve třetím jsem myslela, že se rozpůlím v křížích a kyčlích...a to jsem oproti prvního těhu přibrala jen 14kg 😀 ale moc mi pomohlo tejpování, to ulevilo mým zadům i kyčlím...

    A pak to přišlo, termín porodu byl 25.9....v sobotu 23. jsem celý den měla poslíčky, tak jsem večer dala horkou vanu,vypila 2 deci svařáku a čekala...jediné co se stalo,že poslíčci zmizeli a já usla jak dřevo 😀 V noci ale o půl druhé mě vzbudila šílená bolest v podbřišku jako když mám MS...a ta se začla opakovat co deset minut...bylo mi jasbé,že se malá chystá ven za námi. Tom s prvorozenou spal v pokoji  a tak jsem měla celou ložnici pro sebe na rozdýchávání....řekla jsem si,že Toma vzbudím až kontrakce budou co 5 munit...v 5h ráno už docházela pevná vůle nebudit nikoho,ale zatla jsem zuby. Naštěstí Tom šel na záchod s malou o půl šesté ráno a tak jsem mu oznámila,ať ji uspí,skočí pro babičku (jeho mámu) a dá se dokupy,že pojedem do porodnice....

    Do porodnice jsme dojeli v 6:30h, mezi kontrakcemi které byli co 3-4minuty se sepisoval příjem...v 7h se měnila směna...super, takže skoro odznova papíry...intenzita bolesti rostla a já přestávala odpovídat na otázky pro mě nedůležité... Ani nevím kolik bylo, ale najednou jsem cítila šílený tlak a nutkání tlačit, Tom mě držel za ruku celou dobu a tak to přetlumočil porodní asistence. Ta se naklonila,sáhla a oznámila ať přestanu tlačit (o co jsem sr snažila celou dobu) a vylezu na porodní křeslo. Ještěže tam Tom byl, protože jsem absolutně nebyla schopná se tam vyšplhat,tak mě tam vyzvedl...a za pár minutek na pár zatlačení byla malá Lucinka na světě 🙂 bylo 7:29h...proběhl boding, neskutečně krásný pocit a ikdyž Tom do poslesní chvíle doufal v syna, byl na měko z malé 🙂 Asi nejhorší bylo, když jsem po 20 minutách musela slézt z křesla,ještě nezašitá,odevzdat malou Tomovi a pustit druhou maminku rodit...nechápu proč na celý Jesenicko,je jen jedno porodní křeslo ☹ ...boding pak pokračoval na předporodním, dopsaly se papíry, moje miminko se krásně přisálo, za což jsem byla neskutečně vděčná a za hodinu sem se vrátila na šití...nic příjemného hodinu po porodu ☹ ale vše jsme zvládli, já díky neskutečné podpoře Toma a pak když jsem měla v náruči to malé sviště :-* ...bylo to rychlé, a nebýt jednoho porodního křesla na dvě rodičky i krásné 🙂