icon
avatar

"On je prostě dysdebil" utrousilo přede mnou nedávno suše školní dítě na adresu spolužáka - dyslektika a dysgrafika. Děti jsou někdy až krutě přímé a každá jinakost je tak trochu dráždí, svádí k posměchu. Od toho jsme tu my dospělí, abychom jim vysvětlili, že jejich počínání je hloupé, a že ne všechno musí být takové, jak se na první pohled zdá. Ale ruku na srdce, jsme my dospělí jiní?
http://www.azrodina.cz/4585-kdo-je-tady-dysdebil

2
avatar
tynka07

Nez sem si precetla posledni vetu, tam sem chtela prispet tim, ze bohuzel to dwti maji od rodicu, ci jinych dospelych :( je to hnusna doba a bohuzel sposta dospelych se jako deti chovaji. V praci presne toto chovani vidam velmi casto a bohuzel i me napomenuti, ci poznamka, jsou akorat pro smich :( smutne

Odpověz
15. zář 2017
avatar
marukm

Je to i v učitelích. Mně se to studenti báli říct (samozřejmě jsem to odhalila při prvním testu). Asi si mysleli, že je pošlu do háje. Ale já to nedělám, zohledňuji jakoukoli speciální vzdělávací potřebu a snažím se jim vyjít vstříc.

Odpověz
15. zář 2017
avatar
evitang

Já bych tohle asi jen tak nepřešla a něco bych tomu dítěti řekla. Ne nějak výchovně, to je zodpovědnost jeho rodičů, ale prostě bych to okomentovala stejně jako kdyby to řekl nějaký dospělý. A dospělí by určitě jiní být měli..

Odpověz
16. zář 2017