Mladý muž se šel ucházet o důležitou pozici ve velké firmě. Prošel první pohovor a měl se setkat s ředitelem na poslední pohovor. Ředitel viděl jeho životopis, bylo to vynikající uchazeč o práci, přesto se zeptal:

"Dostal jste stipendium na školu?" chlapec odpověděl: NE. “Byl to váš otec, kdo zaplatil za vaše studie?”: ANO. Odpověděl. “Kde pracuje Váš otec?” Můj otec je kovář.”

Ředitel požádal mladého muže, aby mu ukázal ruce.

Ten mladý muž ukázal pár rukou, které byly hebké a dokonalé.

“Už jste někdy pomáhal rodičům v jejich práci?”

“Nikdy, moji rodiče vždycky chtěli, abych studoval a četl další knihy. Kromě toho, otec takovou práci zvládne lépe než já.”

Ředitel řekl:

"Mám prosbu! Až dnes půjdete domů, jděte a umyjte ruce Vašeho otce a přijďte za mnou zítra ráno.”

Ten mladý muž cítil, že jeho šance dostat práci byla vysoká.

Když se vrátil do domu, zeptal se svého otce, jestli by mu dovolil umýt mu ruce.

Jeho otec se cítil divně i šťastně, ale měl smíšené pocity. Přesto ukázal své ruce svému synovi. Ten mladý muž mu umyl ruce, kousek po kousku. Bylo to poprvé, kdy si pořádně všiml, že ruce jeho otce byly vrásčité a měly tolik jizev. a stop po manuální práci. Některé mozoly byly tak bolestivé, že mu kůže na nich praskala a loupala se, když se jich dotkl.

To bylo poprvé, kdy mladý muž poznal, co znamená pro tento pár rukou pracovat každý den, tak aby byl schopen zaplatit za jeho studie. Modřiny a jizvy na rukou byly cena, kterou jeho otec zaplatil za jeho vzdělání, jeho školní aktivity a jeho budoucnost.

Po očištění rukou svého otce, mladý muž stál v tichu a po té pomohl uklidit dílnu. Tu noc, otec a syn mluvili dlouhou dobu.

Druhý den ráno šel mladý muž do kanceláře ředitele.

Ředitel si všiml slz v očích mladého muže, když se ho zeptal:

“Můžete mi říct, co jste udělal a co jste se včera naučil u Vás doma?”

Chlapec odpověděl: "Umyl jsem otci ruce a když jsem skončil, zůstal jsem a uklízel jeho dílnu.”

"Teď už vím, jaké to je ocenit a poznat, že bez mých rodičů, bych nebyl tím, kým jsem dnes. Tím, že jsem pomohl otci, si uvědomuji, jak těžké je dělat něco sám. Naučil jste mne ocenit důležitost a hodnotu v pomoci mé rodině."

Ředitel řekl: "To je to, co hledám u mých zaměstnanců. Chci najmout někoho, kdo dokáže ocenit pomoc ostatních,. Člověka, který zná těžkosti, kterými si ostatní prochází, aby dostáli svým úkolům. Člověka, který si uvědomuje, že peníze nejsou jeho jediným cílem v životě ".

“Jste přijat!”

Dítě, které rozmazlujeme, chráníme a má vše, co chce, si rozvíjí mentalitu "Mám právo" a vždy preferuje jen samo sebe, ignoruje úsilí rodičů, rodiny a přátel. Pokud jsme tento typ ochranného rodiče, tak opravdu ukazujeme lásku? Nebo pomáháme zničit Vaše děti?

Můžete dát svému dítěti vlastní pokoj ve velkém domě, dobré jídlo, počítač, tablet, mobilní telefon a velkou televizi, ale když budete mýt podlahu nebo malovat zeď, děti to musí zažít také.

Po jídle, ať umyje nádobí se svými bratry a sestrami, ať si složí prádlo nebo vaří s Vámi, vytrhá plevel nebo seká trávník. Neděláte to proto, že jste chudý a nemůžete si dovolit pomoc. Děláte to proto, že je milujete a chcete, aby pochopily určité věci o životě.

Děti se musí naučit ocenit množství úsilí, které je třeba udělat, aby bylo vše jak má být. Musí zažít potíže v životě, které lidé musí překonat, aby byli úspěšní a musí se dozvědět, že přes jeden neúspěch jsou schopni uspět.

Děti se musí také naučit, jak pracovat a hrát si s ostatními a že nebudou vždy vyhrávat, ale vždy mohou pracovat tvrději, aby dosáhly svých cílů. Pokud udělají, co je v jejich silách, tak mohou být hrdí na své veškeré úsilí.

Život je o dávání a službě a tyto vlastnosti ať se učí v našich domovech...