V necelých 20-ti měsících si udělal nádhernou selfie (nechám zvětšit a udělat obraz). Ta fotka je fakt nádherná, jak od fotografa - navíc je černobílá, nádherná.

Jeho starší sestra nechala svůj mobilní telefon na stole v obývacím pokoji a šla z mnou do kuchyně. Lukáše samozřejmě nenapadlo nic jiného, než na něm ťukat. Má na fotce sice jen kousek hlavy, ale fakt to vypadá velmi pěkně 🙂

No a včera přesně v jeho 20-ti měsících, kdy mi utekl s křikem z kuchyně, protože jsem mu nedovolila jít do špajzu, se mu povedlo se zamknout samotnému v obývacím pokoji. Udělal to opravdu rychle, jelikož jsem za ním běžela hned, jakmile jsem slyšela, že má v ruce klíč a točí s ním v zámku (samozřejmě předtím bouchnul dveřma). Už jsem mu viděla jen záda, jak odchází s klíčem v ruce sednout si na gauč a provádět svou oblíbenou činnost - bouchat se zády o gauč.

Moje nervy...

"Lukášku, Luki, pojď sem!" snažila jsem se o klidný hlas, ale v hlavě mi šrotovalo jak tak malé dítě strčí zpět klíč do zámku...

Lukáš po chvíli přišel, aby zjistil co ta matka jančí. Chtěl mi otevřít dveře a zjistil, že nejde, ukazuju mu, že já taky nemůžu a vysvětluju, že musí dát klíč zpátky. Nevěřila bych, ale fakt se snažil ho tam dát nicméně, nedal.