20 měsíců

V necelých 20-ti měsících si udělal nádhernou selfie (nechám zvětšit a udělat obraz). Ta fotka je fakt nádherná, jak od fotografa - navíc je černobílá, nádherná.

Jeho starší sestra nechala svůj mobilní telefon na stole v obývacím pokoji a šla z mnou do kuchyně. Lukáše samozřejmě nenapadlo nic jiného, než na něm ťukat. Má na fotce sice jen kousek hlavy, ale fakt to vypadá velmi pěkně 🙂

No a včera přesně v jeho 20-ti měsících, kdy mi utekl s křikem z kuchyně, protože jsem mu nedovolila jít do špajzu, se mu povedlo se zamknout samotnému v obývacím pokoji. Udělal to opravdu rychle, jelikož jsem za ním běžela hned, jakmile jsem slyšela, že má v ruce klíč a točí s ním v zámku (samozřejmě předtím bouchnul dveřma). Už jsem mu viděla jen záda, jak odchází s klíčem v ruce sednout si na gauč a provádět svou oblíbenou činnost - bouchat se zády o gauč.

Moje nervy...

"Lukášku, Luki, pojď sem!" snažila jsem se o klidný hlas, ale v hlavě mi šrotovalo jak tak malé dítě strčí zpět klíč do zámku...

Lukáš po chvíli přišel, aby zjistil co ta matka jančí. Chtěl mi otevřít dveře a zjistil, že nejde, ukazuju mu, že já taky nemůžu a vysvětluju, že musí dát klíč zpátky. Nevěřila bych, ale fakt se snažil ho tam dát nicméně, nedal.

To už jsem uvažovala, jak rozbít sklo ve dveřích do obýváku aniž bych dítě sklem nějak poranila.

Ještě poslední nápad kouknout pod dveře. _Ty jo, tam by přece klíč mohl projít" říkám si, když jsem to škvíru viděla. Jenže jak prckovi říct, že mi ho tam má dát? Noviny! To je nápad, letím do kuchyně, noviny tam nebyly, ale kuchyňské utěrky. Takže běžím zpět s jednou papírovou utěrkou v ruce a s nadějí ji strkám pod dveře a říkám: "Luki, dej klíček na papír a maminka si ho vezme." Jo, Luki klíček na papírovou utěrku položil a než zoufalá matka stačila cokoliv udělat, celý papírový ubrousek i s klíčem zvedl ze země.

"Nééééééééé..... Lukášku, to neee, maminka klíček potřebuje."

Ještě klečíc na kolenou uvažuju, že poběžím pro druhou utěrku a zkusím to znova, co taky jiného. Nicméně Luki mě poslouchal a ten klíč položil na zem hodně blízko dveří. Takže opět naděje a říkám: "Luki, posuň ten klíček mamince tady." V životě bych tomu neuvěřila, ale on mi ten klíč šoupnul normálně pod dveře. Šikulka moje šikovná!!!

Jsem hrdá a pyšná matka, co už nenechává klíč v zámku.