Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    lenkital
    16. srp 2017    Čtené 445x

    Všechno jinak

    Co musím veřejně přiznat.

    V první chvíli, kdy jsem došla na pozitivní tehotensky test jsem opravdu vůbec nebyla ráda. Dny, měsíce jsem to oplakala.... Nedokázala jsem si představit ani sebe jako matku ani dítě po mém boku... Ne jen ze strachu, že to nedám ale i z myšlenek o spackaném životu.

    Vím moc dobře a vždy jsem si byla vědoma toho, co vše obnáší být máma a nechtěla jsem do té "sorty" patřit. Už jen ze svého pohledu z prostého důvodu, že nejsem mateřský typ. A opravdu jsem nebyla. Už jen proto, že mě za celý život nenapadlo nic o dítěti, tak jako jiné holky snily o tom, že chtějí tolik a tolik dětí a já je nechápala.

    Prostě ne! Na co!! I ve vysokém stupni těhotenství se nic nezměnilo. Nenáviděla jsem jaka "bečka" jsem a ty otoky a ten pocit, že budu muset být cca 23.8. zodpovednou matkou byl nesnesitelný. Fakt jo.

    A tak si to malá Ema promyslela a řekla si, že mě překvapí ze zálohy už ve 36 týdnu. Ten den 28.7. jsem trpěla jak nikdy, doktorku jsem žádala, aby mě zabila, že to nedám.

    16:55 se Ema narodila. Nechtěla jsem ani otevřít oči abych ji viděla... Prohlédli ji a položili mi ji na hruď v tu chvíli vidět to bezbranné tělíčko a ty její kočičí zvuky, ta nevinnost... Jakoby se ve mně něco lámalo.

    Malou odvezli a večer mi ji sestra už dala na pokoj. V rychlosti řekla co a jak a starej se... V tom to začalo. Znovu ten pocit, zvládnu to vůbec? To je peklo....

    Pak bylo třeba jednat, nakrmit, přebalit.... a v tom když jsem ji držela v náručí, videla jak malá je a bezbranná a moje... zaplavil mě jiný pocit.

    A to lítost, jak jsem se rouhala. Slíbila jsem ji, se slzama v očích a upřímně, že ji už budu jen milovat a omluvila se jí za to, že ze mě moc lásky do té doby neměla.

    Miluji tě moje malá Emo❣

    A přiznávám, že jsi získala moje srdce a ne jen to, celou mě...

    Jsi úžasná!

    Máma♡