Můj skoro osmiletý chlapeček odjel včera na pět dní na výpravu se Skautem. Je hodně společenský a když má pohyb a zábavu, je šťastný. Naopak doma se nudí a zlobí ségru, která si naopak vystačí sama. I jsem se těšila, že odjede, protože babičky moc nehlídají a jsou daleko, manžel dobírá dovolenou a já mám doma spoustu úkolů, které chci dodělat, tak ten čas snad efektivně využiju. Ale už večer jsem se přistihla, že je mi smutno a že nechci, aby nikdy vyrostly, přitom si umím užít volný čas a umíme být s manželem chvíli bez dětí, považuju to za důležité pro sebe i nás, ale jsem zvyklá, že jsou prostě hodně s námi. Máte to taky tak některá?