Můj skoro osmiletý chlapeček odjel včera na pět dní na výpravu se Skautem. Je hodně společenský a když má pohyb a zábavu, je šťastný. Naopak doma se nudí a zlobí ségru, která si naopak vystačí sama. I jsem se těšila, že odjede, protože babičky moc nehlídají a jsou daleko, manžel dobírá dovolenou a já mám doma spoustu úkolů, které chci dodělat, tak ten čas snad efektivně využiju. Ale už večer jsem se přistihla, že je mi smutno a že nechci, aby nikdy vyrostly, přitom si umím užít volný čas a umíme být s manželem chvíli bez dětí, považuju to za důležité pro sebe i nás, ale jsem zvyklá, že jsou prostě hodně s námi. Máte to taky tak některá?
Jsem kvocna, ale nejak to nechavam jit a beru to, jak to je. Prostredni dcera jela uz minuly rok na skolu v prirode - v prvni tride a pekne si to tam uzila, bez breku. Se synem jsme cekali az do tohoto roku - ctvrta trida a ze svp se vratil taky nadseny. Jinak kdyz jsou pryc, doma zustanou dalsi dva a jak chodim do prace, neni nejak cas na chmurne myslenky. Ale cas s nimi si uzivam, co nejvic to jde 🙂))
Já až taková kvočna nejsem, navíc jsem si taky už zvykla, protože mám stridavku, ale že by vyrostli, to si představit taky neumím. Uklidnuju se tím, že příroda vymyslela pubertu, aby rodiče znechutila a oni pak nechali děti jít 🤣
Mám nejmenší kluky 6 a 9 let. A zrovna včera mě napadlo, že už mi brzo vyrostou a definitivně skončí tahle úžasná fáze dětství... Mám doma více starších dětí (už i dospělé) a každé věkové období má svoje klady a zápory. Ale tenhle věk absolutní důvěry v rodiče, nádherného objevování světa a jeho "neomezených" možností, radosti z každé zmrzliny, omalovánky, jízdy na kolotoči a skákání v kaluži se prostě brzy přehoupne do puberty a bude to jiné. Taky i fajn, ale zároveň těžké hledání sebe, svého místa ve světě, odpoutávání od rodiny... Bude mi to chybět, ale ještě si to teď můžu pár let užívat 🙂.
Jaaaaa, a proto jsou 4. 😁😁😁 Do šedesáti budeme mít někoho doma. Ať rostou, jsou šťastní, v pravý okamžik vyletí z hnízda. Ale bojím se toho.....
Samotnou mě ty pocity překvapily, ale je to asi dáno tím, že mám před menstruací 🙈 Přitom byl loni na podzim se Sokolem na víkend a v létě loni i letos u babiček na pár dní.
Od mala obou jsem měla potřebu občas vyrazit do společnosti a taky jsem vždy trochu pracovala, ale taky si uvědomuju, jak vše letí a užívám si to s nimi víc a víc, jsou to už parťáci a je mi s nimi fajn. Každopádně jim nikdy nebudu bránit v rozletu a omezovat je, to je prostě život a oni půjdou vlastní cestou, jen mě to včera nějak dojalo a jsem ráda, že pořád i ten starší chce před spaním pusu, tulit se a chodí se mazlit.
Já mám ,,výhodu", že jsem si na to musela zvyknout, protože jsem rozvedená, takže jezdí k tátovi na víkendy a o prazdninach i na týden. Ze začátku se mi taky stýskalo, teď už si to umím užívat. Takže během toho víkendu se mi ani stýskat nestihne, to mám až tak po těch 4 dnech. 😁 Ale vím, že se tam má dobře.
Užívejte, pět dní uteče jak voda 😊