Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
rnika
24. srp 2018 Čtené 29x

Protože náš pobyt tu byl především v zimních a jarních měsících neužili jsme si tolik klasické koupání v moři ( ještě bylo chladné). Navíc podle místních jsem se tefili do opravdu chladného roku a takovou zimu tu dlouho neměli- hory měly zasněžené čepičky. Počasí se pak povětšinou drželo kolem krásných 20-25° na výlety ideální.

Castell d’Alaró  : několik základních údajů ... , městečko Alaró leží v podhůří Serra de Tramuntana a samotný kopec ční 822m nad mořem, zbytky hradu jsou datovány do 9 st.n.l. , Hrad Castell d'Alaró je jedním ze tří opevněných hradů na Mallorce.

https://www.google.cz/maps/place/Castell+d'Alar%C3%B3/@39.7333679,2.7897103,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x1297c265dfb65891:0x67b8448cc4ba79e1!8m2!3d39.7333638!4d2.791899?hl=cs

Od vesnice vede k hradu nejprve silnice - kam se vejde taktak jedno auto ( je nutné hledat místa kde se mohou dvě auta dobře minout). Potkali jsme turisty, kteří se pěšky vydali už z vesnice, ale autem je možné vyjet až k restauraci Es Verger - ( na první složené fotografii je to v pravé- dolní fotografii - malá světlá tečka v lese ...) my nevyjeli ani tam - nechali jsme auto dole na úpatí kopce a dále se vydali pěšky.

Šipka ukazuje kde je náš cíl ( v té chvíli jsme netušili, že to je až tam nahoře, ale mysleli jsme si, že zřícenina je o něco níže v lese). Takže jsme s nadšením vyrazili. 

Několik desítek metrů pod úrovní restaurace se cesta dělí - je možné pokačovat po " silničce" a následně pohodlnější cestou po hřebenu ( což jsme zjistili až po našem výletě) a nebo si vybrat jen cestičku, která šplhá přímo po kopci lesem vzhůru. Cesta by měla trvat cca 40minut - nám s dětmi zabala delší čas - výšlap nám trval něco přes hodinu.

Pvní úsek je kamenitá cesta klikatící se vzhůru lesem - později přechází v kamenitý "chodník" , který má sem tam vtesané schody ... ten nás dovedl až na vrchol kopce.

Přiznám, že naše nadšení se v polovině cesty lehce vytratilo - výstup se třemi dětmi byl náročný, ale my se rozhodli vytvat ( přece se neotočíme před vrcholkem :grinning: když už jsme došli tak daleko).

Výhled po celou cestu byl dechberoucí a samozřejmě úchvatnější čím výš jsme se dostali. V posledním úseku jde cestička přímo podél skalní stěny. ( je to vidět na fotografii níže).  Nutno říct, že vrcholek s ruinou hradu je volně přístupný, ale nejsou tu nikde zábrany nebo něco podobného a občas se mi z výšky točila hlava - děti jsme dželi pevně u sebe, aby je nenapadla nějaká vylomenina.

Po průchodu hadní branou jsme se dostali přímo mezi pozůstatky hradu, kde nás čekal zasloužený odpočinek a nádherný výhled do krajiny 

Výhled na severní stranu je neskutečný - je to pohoří Serra de Tramuntana (nejvyšší hora Puig Major (1445 m n.m.) ) a fotografie nikdy nemůže zachytit úplnou atmosféru. 

NO a pohled k jinu není o nic méně krásný - rozkládá se zde nížina ( někde tam dole stojí naše auto a čeká na nás...). A za ní je vidět v dálce moře 

V nejvýše položené části je dochovaná hradní kaple - a jsou zde obytné budovy ( celoročně zde žije tuším jedna obyvatelka asi správce hradu...). V budově je udělaná malá volně přístupná výslava o místní fauně a floře. Na zahradě za domem jsou oslíci a kolem pobíhají pasoucí se ovce ( ze zvířat měli naše děti největší radost ...)

V jedné z budov je zřízena ubytovna a je možné objednat si tu přespání - východ slunce musí být nádherný, ale my této možnosti nevyužili.

Před kaplí je dlážděné prostranství kde je několik laviček a člověk si tu může nádheně odpočinout při krásném výhledu do krajiny

Samozřejmě si tu člověk může koupit občerstvení - je nutné však počítat s " vysokohorskou přirážkou". Milým detailem byly vyvěšené prosby o to, aby si lidé pokud možno brali svůj odpad ( lahve, obaly a pod) zase s sebou dolů, protože nahoře je jejich likvidace samozřejmě obtížná.

Když jsme se vynadívali po okolí - čekala nás znovu cesta dolů ... mě možná přišla maličko horší, protože brzdit děti s kopce šlo o něco hůř než je popohánět nahoru.

Předposlední fotka je začátek sestupu  - dole v údolí je vidět z výšky již zmíněná restaurace.... cesta nám opět zabrala něco kolem hodinky. Ale zážitek z celého výletu byl tedy obrovský- jsem neskutečně pyšná na svoje kluky, že takový výšlap s námi zvládli.

Nakonec posledí otočení za Allaró - už pěkně usazeni z auta - děti v limbu a my také příjemně unavení ...

Čti celý článek