Včera jsem byla v Tescu s ptám se prodavačky, zda mají šráky, ona nerozumí, tak opakuju, znovu nerozumí, a to už mi začíná být divné. Manžel za mnou zadržuje smích a říká - kšandy! Pobavila jsem sama sebe, i po téměř 13 letech v Praze je vidět, že jsem holka z jižní Moravy. 🙂
Přitom na přízvuku už to nikdo nepozná. Ne že bych se za to styděla, doma (v Praze) mluvíme relativně spisovně, až na pár našich výrazů, i když jsme oba jihomoraváci.
Stejné neporozumění od spolužaček jsem zažila první den na vysoké, když si prohlíželi nějaké fotky a já se zeptala - z kama je máte? 🙂