Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
lentilkka
17. led 2011

Streptokoková sepse aneb náš příběh

  Chtěla jsem už dávno, ale s malým broučkem není času nazbyt a tak se psaní nějakého článku odkládá a odkládá. Mým přáním je hlavně dodat sil maminkám, které postihne to stejné co nás a to – novorozenecká streptokoková sepse .  Já jsem totiž nemohla najít moc informací a hlavně slov útěchy a uklidnění. Už je to tedy 7,5 měsíce, ale něco takového je „živé“ ještě dlouho.

  A tak od začátku. Moje těhotenství probíhalo normálně, řekla bych přímo ukázkově. Jelikož jsem otěhotněla až po IUI, tak jsme si říkali, že to zlé už máme za sebou a teď bude už jen dobře…kdybychom tak tušili. Chodila jsem na pravidelné kontroly, a jelikož jsem zdravotník, tak mi můj gynekolog dělal ultrazvuk pokaždé, pro klid nás obou. Vždy vše v pořádku a po UZ ve 20.tt jsme se těšili na zdravého chlapečka. Ve 36.tt kultivační stěr na GBS (streptokok) byl negativní. Měla jsem trošku smíšené pocity právě z toho stěru, protože to i tou tenoučkou „výtěrovkou“ docela bolelo, ale co, říkala jsem si, že už jsem přecitlivělá a sestřička ví, co dělá.

  Našemu Ondráškovi se na svět asi moc nechtělo (věděl proč), proto jsem 40+5tt šla na indukci. Ráno v 9h mi právě můj gynekolog, zároveň sloužící porodník napíchnul plodovou vodu a pak už to šlo. Za hodinku začali kontrakce po 2 minutách, a abych to zkrátila, tak po 9hodinách těchto bolestí se narodil náš milovaný Ondrášek. Jenže…hned neplakal a tak se volal pediatr, Ondráškovi odsáli dýchací cesty a pak už mi přišel říct, že miminko je v pořádku. Slyšet ho plakat byla obrovská úleva a radost. Byli jsme ti nejšťastnější rodiče. Ondrášek se narodil 1. 6. 2010 v 19,50h. Na pokoj mi ho po 3h vozila sestřička na přiložení. Byl nádherný. Jenže ráno, chodila dětská lékařka a obcházela maminky a říkala o miminkách, pak už jsme je měli mít u sebe. Měla jsem, chvíli, taťka si ho alespoň stačil pochovat. Pak za mnou přišli a řekli, že náš chlapeček je nemocný. Nechápala jsem. Vždyť jsem ho viděla, chovala, kojila a všechno mi přišlo v pořádku. Prý reagoval bolestivě na manipulaci, zvýšené svalové napětí, bledý až zelený (podezření na streptokokovu sepsi – potvrzeno z výtěrů i odběrů, a meningitidu), že prý musí do inkubátoru a mít antibiotika. Snad jen 48h, pak se uvidí. Z těch 48h bylo 21 dní. Antibiotika měl celkem troje. A to taky proto, že když se jeho stav začal po 9 dnech lepšit, tak do toho přišla další rána – kanylová sepse. Měl centrální kanylu ve velké žíle na nožičce (hlavičku i ručičky měl úplně rozpíchané od kanyl a odběrů) a ta se zřejmě infikovala. Naštěstí se na to přišlo laboratoří dřív, než se stihnul zhoršit klinický stav. Kanyla se vyndala, napíchla se zase hlavička. Ale do toho ještě podstoupil lumbální punkci (2x) k odběru mozkomíšního moku, transfuzi krve (náhlá chudokrevnost), trochu selhávaly ledviny, takže pořád spoustu infuzí. Mě drželo nad vodou, že asi od 3. dne začali dávat maminčino mlíčko. Já jsem tedy poctivě odstříkávala a sestřičky dávali papat Ondráškovi stříkačkou. Začínal s 2ml, pak 5ml, 10ml,… až jsme se dostali k 70ml. Když jsem ho mohla poprvé přiložit, asi po 10 dnech – vymlasknul hned 90ml 🙂

  Bylo to hrozný zoufalství, nemoci si první tři dny na Ondráška jen koukat přes sklo. Na JIP byla ale jedna zlatá sestřička, za jejíž služby mi ONA poprvé dovolila Ondráška pohladit, podržet na odříhnutí, pochovat, přiložit,…Jsem jí za to dodneška moc vděčná a proto jsme v kontaktu 🙂

  Po 14ti dnech Ondráška vyndal i z inkubátoru a dali do takové té „jezdící postýlky“ a od patnáctého dne jsem ho mohla mít u sebe na pokoji, jezdili jsme na JIP jen na vykapání ATB.

  Domů jsme šli po dlouhých 24 dnech. Když se na to dívám zpětně, 24 dní je nepatrný zlomek života. Po propuštění byl ještě trochu kolotoč. Teď nemyslím kolem Ondráška, ale po lékařích. Začali jsme chodit do rizikové poradny (chodíme stále), na neurologii (zde nás pan doktor před Vánoci vyřadil – hezký vánoční dárek, prý umí víc, než by vůbec musel), taky jsme byli na UZ mozku (jen kontrolní, dělali i v inkubátoru). Bylo to opravdu dlouhých 24 dní, ale stálo to za to, když se dívám na Ondráška, jaký to je krásňoučký a hlavně šikovný kluk. Je to hodné miminko a bojovník. Doufám, že už máme to špatné za sebou a nic podobného nás už nikdy nepotká.

  Chtěla bych povzbudit maminky, které něco takového trápí nebo nedej bože trápit bude, že všechno dobře dopadne a kdybyste třeba něco na toto téma chtěly vědět, klidně napište.

    Smutné, ale se šťastným koncem a doufám, že už je to komplet za vámi a bez následků:o)

    17. led 2011

    úplně mě to dojalo, Ondrášek si opravdu hodně vytrpěl, je to moc statečnej chlapeček a velikánskej šikula, kterej dělá rodičům velikánskou radost 🙂

    17. led 2011

    Teda, prošli jste si peklem ☹ Teď už bude jen dobře! Moc vám to ze srdce přeji a Ondráškovi i mamince posíláme pohlazení! 🙂

    17. led 2011

    Hm,.....................tak to jste to měli celkem drsné. ☹
    Když vezmu,že jsem se u Adámka trápila tím,že ho nemám na 48.hodin u sebe kvůli žloutence(taky mi to z tehdejšího pohledu připadalo jako věčnost),tak proti Vám to byla opravdu prkotina.Tak hlavní je,že jste to zvládli,že se Ondrášek ze všeho dostal statečně a moc mu přeju,ať ho už nic podobného nepotká. 😵

    18. led 2011

    tak to jsem ráda, že je vše v pořádku a Ondrášek se má čile k světu. Já tohle neznám, měla jsem těhotenství v pohodě a po porodu jsem byla spíše na transfuzích já... Ale hlavně, že je to už za váma a teď už jen ty radostné dny...

    24. led 2011

    To měl Ondrášek smutný nástup na svět,ale hlavně že je všechno v pořádku!!!!!!teď už dělá jenom radost🙂!!!!

    10. únor 2011

    ...přečetla jsem to se zatajeným dechem..mně streptokoka potvrdili ještě před porodem..věděla jsem jen, že musím dostat pár hodin před porodem dostat ATB..ale pro rychlý porod se to stejně nestihlo..dostala jsem, ale podle mě ne těch xxx hodin, jak se mělo..Naštěstí vše v pořádku..vůbec jsem netušila, že to může dopadnout takhle vážně...jsem ráda, že jste v pořádku a malinkej je úžasnej! Ať se máte už jen fajnově...

    9. čer 2011

    @maxi.smile Bylo to hodně náročný a už je to rok, to je až neuvěřitelný. Já taky doufám, že to nejhorší v Ondráškově životě máme už za sebou. Díky za pochvalu Ondráška 😉

    12. čer 2011

    chudinek malinký, muselo vám být hrozně :( hlavně že už je vše v pořádku dělá vám radost...jo a takových hodných sester je jak šafránu

    24. čer 2011

    @lolelole Sama víš, jak je to náročný, když jsou ta naše zlatíčka nemocná ☹ Ale už jak Ondrášek, tak Kvido jsou zdraví krásní kluci, tak radši nebudeme moc vzpomínat 😉 A s těma sestřičkama máš pravdu. I já jsem zdravotník, tak to vidím z obou stran a ta empatie, komunikace, milé slovo a úsměv, to dělá divy 🙂

    24. čer 2011

    @lentilkka máš pravdu - ťuk ťuk ťuk - budou to chlapáci 🙂 tobě nestihli u porodu dát antibiotika proti strept. nebo jste to nevědeli ?

    24. čer 2011

    @lolelole No, stěr na streptokoka byl negativní (asi falešně), takže proto mi je nedali. Ale jelikož jsem rodila 11hodin, vyvolávaně, tak mi je mohli dát i tak, ale je zbytečný si říkat co by, kdyby... Hlavně, že je to za námi a též ťukám 🙂

    24. čer 2011

    tý jo hlavně že to vše dobře dopadlo, koukám že jste o jeden den mladší než my. Malej je nádhernej tak to zlé si už vytrpěl, mě teda atb dávali v 30tt kdy jsem začala předčasně rodit tak pro jistotu je do mě cpali a vše zastavili a já rodila 40+1

    24. srp 2011

    Jste velice statečná....vlastně hlavně Ondrášek a i tatínek 🙂 držíme pěstičky ať je to vše za vámi a já věřím, že je.....malý je krásný a hrozně šikovný !!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    21. zář 2011

    Hodně drsný začátek...jste oba moc stateční a Ondrášek je na svůj věk hrozně moc šikovný, ten start ho nezbrzdil 🙂, přeju vám oboum už jen moc zdraví a štěstí

    25. lis 2011

    kdo nezažil, nepochopí,ale jen ta představa mě děsí...ať už vás nikdy nic takového nepotká...hodně zdraví

    16. kvě 2012