Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
leontynka15
18. kvě 2010

Boj o vlastní dítě jsem prohrála

Můj příběh musím začít vyprávět z dob mé dospělosti,tehdy v mích 17nácti letech po spoustě vyšetřeních mi bylo řečeno ,že pravděpodobně nikdy nebudu mít děti,ale přesto jsem ještě byla poslána ke specialistovy,který bohužel diagnozu potvrdil s tím že jsem jedna z milionů,která má nemoc už nevím název,ale jedná se o to ,že místo aby se mi v těle bunky vyvíjeli tak oni zanikali,takže jsem byla jako v přechodu ,ale s menstruací.Pro mě již životním cílem byla rodina s dětmi to byl konec světa.Můj přítel a nynější manžel to se mnou vydržel a snažili jsme se najít nějaké řešení,i když v době před 20ti léty to nebylo zrovna lehké,ale nedali jsme se zastrašit a přemluvili jsme doktory k umělému oplodnění,po doporučení jsme navštívili Olomoc kde jsme nebyli spokojeni,pak bylo na řadě Brno tehdy u dr.Ventruby,také bez snahy ,nakonec jsme přešli k dr.Veselím a tam po třech letech neustálích laparoskopických vyšetřeních a hormonálních injekcích jsme dosáhli výsledků a já měla vajíčka k oplodnění,byl to malí zázrak,i když odběr vajíček v té době bez narkozy nebylo nic moc vydržela jsem vše a světe div se já byla těhotná,ale má radost trvala 2dny ,těhotenství bylo biochemické.Takže jsme byli opět na bodě mrazu,další ivf jsem vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu nemohla podstoupit,tak následoval další krok a to adopce,bylo to pro nás jediné řešení jak nezůstat sami.Po všem tom papírování a testování ačala doba čekání a já jsem se snažila dát se do kupy po zdravotní stránce.Musím podotknout,že potkat těhotnou ženu bylo peklo a matku s dítětem ještě horší.pracovala jsem jako prodavačka,takže mé úsměvy a dobré jednání mě stálo spoustu sil,taky jsem v té době pochopila,proč jsou některé ženy schopny ukrást cizí dítě když nemůžou mít vlastní,ta touha po dítěti zaslepí všechen rozum a je zapotřebý velká síla vůle to neudělat a opravdu to pochopí jen ten kdo tím prochází.Ještě musím dodat že v době čekání na mimčo jsme byli konečně doporučeni na genetické vyšetření,kde k naši smůle zjistili,že manžel má genetickou vadu a jím počaté děti nebudou nikdy života schopné.Netušila jsem kolik toho ještě snesu a jedinou mou útěchou bylo čekání na adopci a to čekání dlouhých 6let kdy konečně zazvonil ten vytoužený telefon 15.11.1999 a paní mi zdělila že mají pro nás 6ti měsíčního chlapečka a máme se dojít na něj na druhý den podívat,nepřišli jsme se jen podívat ,ale hned jsme śi ho vezli domů,aby si to náhodou někdo nerozmyslel.Pak nastaly ty nejkrásnější roky ,malí byl sice hodně nemocen hlavně míval vysoké teploty,které ho málem stály život ,ale zachránili jsme ho díky tomu,že byla celá rodina doma,když dostal z vysokých teplot fibrilní křeče a zapadl mu jazyk.Jak malí rostl a rostl tak mě to nedalo a přesvědčila jsem manžela,že by jsme mohli zkusit ještě ivf v té době už s drovanými embriemi ,protože můj zdravotní stav mi nedovoloval velký zásah do těla a i těhotenství by bylo hodně rizikové,ale musela jsem to udělat ,prostě to ještě zkusit.Našli jsme si soukromou kliniku v Brně Repromedu kde nebyl problém tohle podstoupit jen ta cena byla šílená 85tisíc,tak jsme šetřili a pak se do toho dali,poprve,podruhé bohužel bez úspěchu.Na čtvrtý pokus který stál 160tisíc jsme už neměli finance,tak jsme přestoupili na Obilnák tam byli provedeny další dva transféry embrii,kde posladní byl úspěšný,ale já jsem o tom nevěděla nebo to bylo mimoděložní dozvěděla jsem se to až  v nemocnici kde jsem byla záchrankou odvezena v důsledku velkých bolestí a výsledkem bylo prasklé mimoděložní s krvácením do břicha,byla jsem zachraněna v posledních minutách ,dostala jsem nadáno jak jsem se mohla pouštět do ivf s mím zdravotním stavem a zákaz jakéhokoliv dalšího snažení.Tím jsem si myslela že vše skončilo....omyl nastal čas kdy jsem začala silně krvácet a musela jsem podstoupit další zákroky ,nic nepomáhalo tak se rozhodlo že mi vezmou dělohu ,jenže se vyskytla potíž s krví a operace by byla nebezpečná takže nic.Pak podalším zákroku světe div se krvácení ustalo a já byla dokonce bez menstruace a pak nastal další zázrak úplně nepochopitelný a já otěhotněla přirozenou cestou,ale nemělo to dlouhé trvání opět to bylo mimoděložní a v začátcích takže se to nakonec vstřebalo samo,po dalších třech měsících jsem byla zase přirozeně těhotná a tentokrát jsem to potratila......ted čekám co dalšího mě ještě potká ,jak si se mnou ta příroda zahrává.

V minulém roce v září jsme si podali druhou žádost o adopci chtěli bychom holčičku..................................

    Leontýnko smutný dlouhý příběh .. i když možná ne úplně smutný.. krásne je že máte synáčka a doufám že se vám brzo zadaří a dostenete krásnou holčičku..Držím pěstí aby jsi se dala do kupy i po fyzické stránce a byli jste spokojená rodina po tom všem si to moc zasloužíte!!!

    21. kvě 2010

    Moc smutnej příběh,přeji hodně štěstí při boji o holčičku a držím palce,třeba to jednou vyjde a dočkáte se svého vlastního miminka,moc Vám to přeju už jste si vytrpěli dost!!!!!!

    2. čer 2010

    Neskutečný příběh...přeju hodně síly a štěstí v podobě dalšího drobečka - holčičky...ale už teď jste se synáčkem rodina, jak se patří! Hlavně držte vždycky spolu...

    2. čer 2010

    Moc te obdivuji,jak se s tim peres a drzim pesticky 🙂

    11. čer 2010

    Vím, že to je těžký, kolikrát marný boj a příroda tě opravdu hodně zkouší, ale máš Dominička a to jak jsi psala, že jste si ho hned odvezli domů, mi vehnalo slzy do očí a te´d čekáš na berušku. Držím palce, a´t je to co nejdřív.

    23. kvě 2011

    MÁTE MŮJ OBDIV,ŽIVOT JE PROSTĚ NESPRAVDELIVÝ, MOC VÁMPŘEJI VAŠIO VYSNĚNOU HOLČIČKU,KRÁSNĚ VÁM TO VYŠLO JEŠTĚ PŘED VÁNOCI,KRÁSNÉ DNY...

    20. pro 2012