Jestli přežiju další dva roky batolecího blázince u nás doma, tak přežiju všechno...
Jen doufám, že se tomu časem budu smát. Teď mi ale do zpěvu moc není.
Jak se mám srovnat s frustrací nikdy nekončící práce, která dost často přijde vniveč.
Každý večer moje oblečení vypadá, jak kdybych jej používala místo ubrousku – ne to jen krmím naší Leu, když už jsme u toho krmení, tak v lepším případe jídlo končí na zemi, na oblečení nebo v tom horším případě na zdi, vysavač pomalu nedávám z ruky, jakákoliv nepozornost je tvrdě trestána – zapomenutá židlička znamená, že má Leuš na dosah věci na stole jako např. telefon, sklenici s pitím, ovladač od tv... Ještěže máme ty interiérové dveře, protože koupelna a záchod byly velmi atraktivní místa ke hraní a fascinace záchodovou štětkou je neskutečná. I odpadkový koš je velmi zajímavá věc a což takhle myčka plná špinavého nádobí... Ano vše jí zajímá, ale moje energie na to být neustále ve střehu není neomezená a musím předvídat každý krok nemluvě o tom, že musím hlídat nepozornost starších holek, kde co nechávají... uf a to byl jen malý výčet aktivit našeho batolete.
Bohužel není kam utéct a ani kde načerpat energii.
Teuška ted z batolete vyrostla a nahradila jí Lea. Celkem mě čekají 4 roky nepřetržité práce s batolaty. Od rána do večera sedm dní v týdnu...
Ale pořád jsem optimista. Batoletem nebude na furt. Pořád věřím, že se z Mordodru stane zenová zahrada...
Posilam silu! Nas treti je zarucene nejvetsi kramovac a horolezec z nich vsech a moje pozornost je pri tretim diteti uz ponekud unavena, takze ti rozumim 🙂