Všechno má svůj čas
Tohle rčení chápu pokaždé trochu jinak. Obvykle jsem to brala jako uklidňující prohlášení, když se věci nevyvíjí tak rychle, jak chci. Ale dneska mě to napadlo v souvislosti s něčím jiným.
Dnes jsem jela domů z práce a uvědomila jsem si jednu věc: Strašně se mi nechce domů. Netěším se na děti. Jak ráda bych si užila zasloužené volno po práci! Už mě nebaví přebíhat z jedné šichty do druhé. Chctěla bych jít někam ven, navlíknout se do starých dobrých botiček značky Steel Adler a udělat ostudu na nějakém koncertu, dát si o skleničku vína víc a neřešit, co mě čeká za chvíli a jestli náhodou není už čas na večeři a koupání.
Ty myšlenky mě vyděsily. Co jsem za matku, když se netěším na své děti?! Od rána jsem je neviděla a měla bych nadšeně kopnout do vrtule, abych už byla doma.
Tehdy zase přišly pochyby o tom, jestli 1) jsem si měla pořizovat děti tak brzy, 2) jsem si měla pořizovat děti vůbec. A ano, to říkám já, která vždy za všech okolností tvrdím, že přesně ten můj model brzkého mateřství je naprosto úžasný a že mě děti vůbec v ničem nebrzdí. Najednou se mi zdálo, že mí bezdětní vrstevníci žijí božský život. Jsou sami svými pány a řeší problémy sami se sebou.
Pak mi to ale došlo.
Co když je trápí to samé, jen to vidí z opačného úhlu? Co když teď mé spolužačky ze střední sedí někde na akci a jsou nešťastné, že už je tenhle život nebaví a že chtějí rodinu? Co když si říkají, jestli si nezničily život tím, že si ty děti ještě nepořídily?
Všechno má svůj čas. Dokonce i tyhle pocity a pochybnosti. Vždycky všechno není růžové tak, jak to právě je. Ta každodenní rutina občas zešediví, ale to ještě neznamená, že v celkovém úhlu pohledu není tím nejlepším, co vás mohlo potkat. Jen je tu rutinu potřeba narušit.
Tohle měla být úvaha jen pro mé soukromé potřeby upustit páru, ale pak mě napadlo, že to třeba může někomu pomoct. Neobsahuje žádné univerzální pravdy Vesmíru.
Já jsem si jistá, že moje spolužačky po dětech neteskní a ještě dlouho nebudou, ale až jim bude pětatřicet a budou lítat po IVF, tak mi určitě závidět začnou... 😅
Já bych se ráda z práce vracela za mužem, za dětmi, ale ani jedno z toho nemám. Myslela jsem si, že děti brzy budou, moc si je přeji, že jsem konečně po dlouhé době našla toho pravého, ale bohužel to ten pravý nebyl. Doufám, že jak píšeš "všechno má svůj čas" že brzy toho pravého, se kterým děti mít budu, najdu.
Krasna sebereflexe, vidis, jaky to tu ma na tebe vliv 😀 A neboj, casem dospejes do bodu, kdy se z prace budes tesit na ty deti a na vse, co to s sebou prinasi. Ja uz to tak obcas mam 😉
@alenas88 Je to náročný. Mně se zdá, že mě stále pronásleduje výtka mé máti za jakoukoliv stížnost, že "mám být ráda za to, co mám". A to, že bych "něco měla dělat nebo cítit" mě dostává do takovýho stavu nas*anosti, že bych až brečela 😀 Zkrátka jsou období, kdy to nejde takto vnímat a je to v pořádku. Ono to přejde 🙂 Drž se!
@blecha94 No tak ty jsi ještě o nějaký ten rok mladší, ale věř, že kolem 25 už o tom začínají dost uvažovat, i když třeba říkají, že ne.
@vojkina Neboj, najdeš 🙂 To, co chceš, chce tebe. Takže pokud se ještě nenašel, asi to zatím nebylo to, co bys chtěla 🙂
@lvicek2000 To víš, sebereflexe je moje. Hned vzápětí jdu zpracovat, jak moje dítě dalo pěstičkou učitelce 😀
@vojkina Držím pěsti. Takové to uklidňování od ostatních, co už byly vdané nějaký pátek, dokonce byly mladší a měly děti v batolecim věku či starší mě fakt vytáčelo. Nikdo si to neumí představit pokud to neprožije. Mně se můj sen o šťastné rodině splnil až ve 40... a byla to dlouhá a strastiplná, komplikovaná cesta. Ale neměnila bych a vše udělala stejně znovu. I když, jak píše hezky
@liss_durman, taky mám občas takové stavy a je to určitě normální, i když jsem se stala matkou dost pozdě. Období vzdoru u děťátek fakt stojí za to 😂
Je mi 30, malou už jsem moc chtěla, ale přesto ji ráda přenechám babičkám a jdu mezi normální lidi. Sestřenka má 40, 2 malé děti, dlouho na ně čekala, jsou to raubíři a nemá na ně sílu a prarodiče už vůbec ne. Každá máme občas pochyby a touhy být jinde, ale věřím, že tvůj "model" je správně a máš spoustu sil si ještě všechno užít 😉
@budilinka přesně tak, taky mě některé řeči vytáčení ... a kór, když se mě někdy někdo zeptá, kdy si pořídím dítě a to ví, že jsem sama. A jak to jako mám udělat když na to musí být dva? Proto moje odpověď je "děti nechci". Než aby mě litovali, tak raději řeknu toto 😔 Ale věřím, že na mě mužský a děti čekají, jen si holt musím na to počkat .... Jenže to čekání je na tom to nejhorší, někdy se tím dost trápím 😕
@vojkina Já bych se na Tvém místě do takového negativna neuváděla... řekla bych prostě, že právě všechno má svůj čas a nic Ti neuteče. Vyplatí se počkat na toho pravého. Chápu, že čekání je dlouhý, taky jsem si tím prošla. Chce to soustředit se na sebe, svoje koníčky, to co Tě dělá šťastnou. Pak si správného muže k sobě přitáhneš. Těch co za to stojí je bohužel pomálu ☹
Začni psát komentář...
Dekuju. Ze to moc hezky napsane. Ted par dni mam nejakou "depku" . Nic nestiham, nikdo mi nepomuze, navic to deti urcite citi a jsou hrozne protivny ☹ Uz sem si rikala presne to same, jestli by to bylo lepsi kdybych deti nemela tak brzy atd. Pak akorat bulim do polstare, ze tohle si prece rikat nemuzu a jdu se na ne kouknout jak krasne spinkaji :-*