Kafe na 10x..

"Tyjo a jak to jako dáváš psychicky...třeba to jak teď ječí, nebo pořád ho někde lovit a jak na tebe mluvěj a něco chtěj třeba všichni najednou...?!! A to ti to nevadí, pít to kafe na 10x a ledový?" ptala se mě-říkejme jí třeba Verča.

"Tak prostě u dalších dětí už spoustu věcí vypouštíš, už tě jen tak něco nerozhodí..."automaticky odpovídám už 20x omílané věty o tom, že prostě 1dítě, žádné dítě a taky o tom jak si pak spolu vyhrají a prostě že všechno má svá pro i proti...

Živě si vybavuji když se kamarádka (1. na cestě) ptala jiné kamarádky (t.č. 5dětí). Jak to jako zvládá...A ona na to ono okřídlené:"no, prostě některý věci neřešíš.. to pak jen zvedneš hlavu,  říkáš: Kamile, pojď z těch kolejí, vždyť pojede vlak..." Vystihla to tenkrát přesně!

"No, ale stejně...to nechápu. A tys to tak chtěla?" Pokračuje Verča. Přemýšlím, co odpovědět na tohle... "To ti to fakt nevadí, že nemáš čas na sebe? Víš, jako co z toho života máš?!!"

Přinutila mě trochu se zamyslet..

Poznámku -a co máš ty ze svého života? Od rána do večera v práci...- jsem si raději nechala pro sebe.

"Nevadí!" odpovídám pak celkem rychle bez dlouhého přemýšlení.

"Ne, že by mě to někdy neštvalo. Ale celkově prostě nevadí." Vypouštím polemiku o rozdílech v práci a práci doma.

"Chtěla jsem vždycky velkou rodinu (i když jsem nevěděla co vše to obnáší) a jsem za ní ohromně ráda. Je to někdy k zbláznění, ale je to super."

... Prostě přijímám svůj život se vším všudy, tak jak je!!!!!

Z některých věcí jsem nadšená, jiné věci se učím mít ráda. 

Jsem vděčná za vše co mám. Myslím, že to je celkem klíč ke štěstí-být vděčný. 

1. Vybavuje se mi citát...(na závěr)K: "Není umění dělat to, co máme rádi, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme."

A to je to, co mi při tom rozhovoru vyplynulo...

Mě už by dneska teplé kafe ani nechutnalo...😁☕😫😏