Hodně z vás mě bude asi odsuzovat za to, že tohle píšu veřejně, ale mě to nevadí. Nestydím se o tomhle mluvit, ale chci to napsat pro podporu ostatních.

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let.

Odjakživa jsem vyrůstala v rodině, kde se rodiče nenáviděli a i přesto spolu dál žili. Ta atmosféra pro vyvíjející se dítě byla katastrofální - vidím to teprve teď, co se na to dívám s trochu ozdravenou psychikou.

Na ZŠ jsem zažívala od 12 let denno denně šikanu a to i o víkendu formou hlasových zpráv a emailů.

Na SŠ pokračovala šikana do nějakých 17 let. Šikana téměř denně po dobu 5 let včetně prázdnin. Totálně mě to zničilo psychiku a byla jsem úplně v háji. Nikdo to neřešil, moje matka mě odmítla dovést k psychologovi, i když jsem ji o to téměř na kolenou prosila, protože mi bylo psychicky hrozně špatně.

Začala jsem se sebepoškozovat, protože to byly jediné situace, kdy jsem něco cítila. Emočně jsem byla absolutně prázdná. Matka to věděla. Nepomohla, nezeptala se, nezajímaly ji mé pocity. Zvládnout jsem to musela sama.