Když jsme se vrátila po mateřské (rodičovské) do práce (ZŠ), nemám jen dvě malé děti, ale taky hordu puberťáků, se kterými si to užívám. Je s nimi legrace! Taky nám mohou ukázat věci z jiného úhlu, když je tedy posloucháme a vnímáme... Snažím se pro ně vymýšlet podnětné věci...Naposledy to byla exkurze do Terezína.
Dlouhá cesta (270km) a brzké vstávání mohly být sice otravné, ale seděli jsme si v pohodlí vyhřátého autobusu. Důležitější však bylo vědomí, že se v klidu a bezpečí můžeme vrátit domů ke svým blízkým. Měli jsme prostě „zpáteční jízdenku“. Takové štěstí nemělo 120 000 lidí, kteří prošli terezínským ghettem a jejich životy byly násilně a zrůdně ukončeny ve vyhlazovacích táborech ve východní Evropě (Treblinka, Osvětim, Lublin, Riga).
Naši prohlídku jsme zahájili přednáškou v Muzeu ghetta, kde jsme byli seznámeni se základními fakty a historií Terezína. V místnostech nás obklopovaly obrázky a jména dětí, které nikdy nemohly vyrůst a splnit si své sny a touhy. Následně jsme se vydali do terénu. Navštívili jsme Magdeburská kasárna, obřadní síň, krematorium, židovský hřbitov a tajnou modlitebnu. Před vstupem do modlitebny jsme potkali několik usměvavých žen. Paní průvodkyně nám je představila jako vnučky rabína, který toto místo zřídil a sám druhou světovou válku nepřežil.
Exkurzi jsme zakončili na Malé pevnosti. Toto místo sloužilo během války jako věznice gestapa. Když jsme procházeli celami, kde brutální věznitelé týrali své oběti, mráz nám běhal po zádech. Nahlédli jsme do cel, kde byl vězněn Gavrilo Princip či Milada Horáková.
Nezapomeňme!!!