Tak měly dneska holky foceni ve školce. Rána jsou šílená i normálně natož když musím tři děti ustrojit na focení a zařídit, aby se neumazaly než tam dojdeme 😀.Už jsem šla obouvat prostřední a cítím, že tu něco smrdí💩. Normálně se ji to nestává, ale dneska protekla ať na leginy, hurá. Sundavam boty a letim s ni na prebalovak. Starší nemá jednu ponozku. Bůh ví proč si jednu sundala a v tom bordelu b pokoji ji samozřejmě nemůže najít. Řve. Říkam ji ať si tu ponozku zase vezme, ona ji hledá, říkam ji vem si jiné. Nechce a rve, chce jen s Elzou. Řvu, ze jdeme bez ni 😀. Nakladam první dvě děti a Natalka rve, ze na ni musíme počkat. Odjizdime ke školce, slapnu do kaluze. Tahnu dvě děti a třetí jde samo a přišly jsme asi o tři minuty pozdě. Ve školce chvilku čekáme, fotí se venku takže má mít Natalka boty. Má backory, nechce se prezout. V náruči mám mimino a domlouvam ji ať si vezme boty, mezitím Karolinka utekla do patra aniž by si ji kdokoli všiml. Jsme na rade, lovim Kaju v patře, Natalka má backory…chci víno😀. Jsou vyfoceny a jedu s prckama na cvičení. Natalka zůstává ve školce. Sebík buli, cítím smrad 💩🙏. Mám v autě je veliký dvojkocar se kterým neprojedu na cvičení, zapomela jsem nositko takže chci zaparkovat hned u cvičení i za cenu, ze tam budu platit. Není tam místo. Prejizdim tedy do OC. Musím táhnout sebika štreku ve vajicku. Na cvičení ho rozbalim a je po…úplně všude. Nemám náhradní oblečeni, kruté ráno no. Naštěstí za námi jede Mamka tak mi koupi náhradní tepláky a body v Pepccu. K autu mi s dětmi pak pomohla a hurá domu. Doma byl naštěstí oběd pro Kaju v lednici a už leží, Sebík ještě fnuka v postýlce, ale třeba usne. Já si dam konečně taky jídlo a pak asi otevru ru láhev 😂🍾🥂…a to je teprve po dvanácté. Co mě asi ještě čeká 😂🤷‍♀️.
Happy day 😍😀👍💩💩

Taková ta ranní “klasika”. To si tak jdu ráno pro dítě do postýlky a malá princezna se pokakala tak, že ji to vyteklo na záda, stehna a až na prosteradlo a dokonce pod něj na nepropustnou podložku. Jako chápu, ranní sprška probere každého, ale mohla to říct i trošku jinak ❤️. Takže co? Odnesu dítě do koupelny, sundám z ní to pokaděný pyžamo a jdu ji osprchovat. U toho mi samozřejmě horlivě asistuje starší dítě takže mi překáží pod nohama, pod rukama. Mladší má samozřejmě ve vane stát abych ji mohla ten zadek umýt a ona si sedá a sedá a to její ho*no se rozmazává po vaně. Samozřejmě, že když má sedět při koupání tak naopak stojí a stojí 👍😁. Když se mi mladší podaří umýt nesu si ji zpět v ručníku čistou do pokoje. Oblékám ji do čistého oblečení a udělám culíčky. Starší se zatím obléká sama do domácího a do toho přijde pes. Poblije koberec 😣. Starší začne vřeštět, co to jako je?!😁 Takže začnu vysvětlovat, že se Clyde pozvracel a ať na to nesahá, že dojdu pro hadr a kartáč. Mladší musím šoupnout zpět do postýlky, protože kdo ví, co by s tím blitíčkem, co vypadlo jako ho*no udělala. Mladší řve. Do postýlky už přeci nechtěla však v ní byla celou noc. No jo lásko já vím, ale tohle se uklidit musí 😣. Tak vyhodím obsah pejskova žaludku do pytle a jdu drbat koberec kartáčem. Pak doobléknu starší dítě a menší vyndám z postýlky. Sláva obě děti jsou oblečené. Teď už jen já 😂👍.
Jdu připravit snídani. Starší si dala kuličky s mlékem což zvládne dobře jist sama a mladší zahodila všechno co dostala. Budu si myslet, že jsou po snídani. Děti odcházejí do pokoje a já si chci vypít v klidu kafe 😂🙈. Blbost. Děti chodí za mnou a nosí mi různé hračky do kuchyně a mě je jasný,že až vypiju to kafe můžu je zase nosit zpět.  V kuchyni přistanou věci jako panenky, balóny, kočárek, vodovky a tak podobně. Pokusím se děti vyhnat. Kšá nefunguje a vysvětlování, že mají obrovský pokoj tak ať jsou v něm taky ne 😁🤷‍♀️. Odcházím tedy s kafem sednout si na chodbu a hrát si s kočárkem a panenkou. Všichni jsou spokojeni až na mě. Radši bych seděla na židli, ale co bych pro své děti neudělala 😊❤️. Po čase se mě děti nabažily a odebraly se do pokoje 🙏. Je čas na pokaděný prádlo. Zavřu se v koupelně jelikož by jinak přilezlo mladší dítě a vytahalo vy mi z šuplíku pod umyvadlem pasty a vše co by tam našla. A pak nechceš večer běhat po baráku a hledat pastu na zuby. Začnu drbat prádlo a v tu chvíli slyším zvláštní křik z pokoje. Jdu tam a tam je mladší na křesle a já cítím smrad. Smrad jako na záchodě a to je otevřeny okno. Jdu tedy k ni a ano, můj ucpaný nos to poznal, ona je zase pokakaná. Vylezlo ji to zase až na zádech a je špinavý křeslo. Naštěstí jde potah sundat. Tak si dáme to kolečko ještě jednou a přidám si pár kusů prádla na vyprání. Mimochodem Jelen (jako ten tuhej na skvrny) by snad měl být povinnou výbavou každé matky. Něco jako povinná výbava v autě 😂. A gumové rukavice k tomu. Nevím co do toho dávají, že to tak rozežere skvrny…a ne jenom je. Mám pocit, že i moje prsty jsou trošku….rozežraný. Stojím u umyvadla, koukám do zrcadla a na mobil. Mobil ukazuje 10:04. Vážně???! Jestli se ještě pokadí….😂🙈

Mateřská/ rodičovská dovolená je někdy fakt masakr 🤷‍♀️🤷‍♀️😁. Někdy závidím manželovi, že chodí do práce a nehrabe se celý dopoledne v ho*nech a povídá si s někým starším 4 let, ale nevyměnila bych to❤️😊. Někdy je to náročné a vlastně mi to dneska přišlo spíš k smíchu. Když jsem běžela do koše s pokaděnou plinkou a tam jsem zjistila, že manžel vynesl koš a nebyl tam pytel apod. Prostě dneska bylo hodně situací tak trošku k smíchu 😁🙈 jako by mi to někdo dělal naschvál. Ale tak co, prádlo vydrbáno a vysušeno a děti už spokojeně spinkají v postýlkách. Někdo v úplně čisté 😂👍. A ještě další roky “dovolené” predemnou 🤪❤️❤️❤️. 

Tak jsme se včera s holkami vydaly do města za babičkou, protože jim koupila vánoční šatičky na dnešní focení ve školce. Je super, že se mohly holky fotit spolu i když Kája do školky nechodí. Včera jsme se vracely pozdě domů. Bylo asi kolem půl 9 a holky jsem dostala do postele tak na 9 hodinu. Když jsme se blížily k odbočce z hlavní silnice a Kája byla vzadu ve vajíčku fakt dost mrzutá a měla hlad, přála jsem si, aby doma čekal manžel kterému bych jen zavolala ať nám jde otevřít bránu a připravit kaši do flašky. Jenže nikdo takový doma nebyl. Ten krátký pocit blaženosti a pohody mě v mžiku opustil a vrátila jsem se nohama na zem nebo spíš prd*lí do Tourana. Dojela jsem teda k bráně a šup ven z auta a šup do auta. Zaparkovat přede dveře a zase šup k bráně a zavřít. Tohle vybíhání z auta mě v zimě fakt prudí. No co už nikdo jiný to za mě neudělá že. 

Dneska měly holky ráno to focení. Šatičky jim krásně padly. Focení dopadlo celkem fajn až na to, že jsem z Karolínky nedostala ani pidi úsměv. Po obědě jsem letěla zase pro starší do školky a po spinkání jsme letěly opět do města, ale tentokrát na tancování. Káju jsem musela nejdřív vyhodit u našich, protože hlídal děda, abych ji netahala sebou nějak v nosítku a pak zase přejet jinam na kroužek. Po tancování jsme musely k babičce pro ségru a Natálka si tam samozřejmě chtěla hrát takže jsme zase vyjížděly kolem půl 8 teprve domů. Domů to máme zhruba 20 minut cesty a zase ten samý koloběh. Opruz s bránou a obě holky dostat z auta do baráku aniž by tam proběhla kočka. Ta se vždy s radostí nacpe i malou skulinkou dovnitř. Holky se najedly u babičky takže mám o starost méně a jelikož mi dneska není dobře a u našich na mě padla únava tak jsem je prostě jen nacpala do postýlek a odkolébala jsem se do obýváku na gauč. No a jelikož jsme se před pár dny trošku "spustili" s manželem tak budu čekat, co z toho bude. Jelikož mě dneska bolí celkem dost v podbříšku tak....uvidíme no. 

K tomu všemu budu muset jít ven se psem. Nemůžu ho jen pustit na zahradu, protože nám jde hodně po naší kočce a nerada bych ji tam našla jednou mrtvou. Dnes jsem byla bohužel svědkem toho jak si ji za kožich potahal po terase takže už dneska venku sám nebyl a ani sám už nesmí. Navíc máme vedle baráku hlavu králíka. Nevím kdo z těch dvou našich mazlíků to zabil, ale než jsme odjely s holkama do města tak jsem to nestihla vyhodit takže by se tam do toho teď pustil když by nešel po kočce a nechci teda ani jedno. No a upřímně je ve mě teď taková ta vnitřní zima z únavy a asi i z toho bolení břicha, že fakt nepůjdu ven hledat lopatu, abych to vyhodila 😀. Těžký život na vesnici 😀. 

Jo a mimochodem ty úžasně drahý legíny co jsem si koupila mi moc nesedí. Neustále mi kloužou přes zadek dolů a musím si je pořád vytahovat což mě vytáčí, ale ty o velikost větší mi zase vepředu tvořily takový divný vlnky. No prostě mi zase nepřiléhaly vepředu a bylo to divný. Za ty prachy je samozřejmě už vynosím, ale celkem mě to štve, že je musím pořád tahat nahoru. 

Tak dobrou noc 🙂

Po pauze se deník vrací zpět 😀

Přiznám se, že jsem potřebovala pauzu od všeho. Nechtělo se mi teď poslední dobou vůbec nic a i když jsem měla rozepsané pocity po návratu manžela domů z Afriky tak už nějak nebyla chuť sem něco psát. Byl by na to čas, ale ta chuť prostě ne. Ve svém volném času jsem většinou chtěla jen sedět a bezmyšlenkovitě si pročítat FB nebo zeď na MK. Jenže to mě nakonec asi nudí tak moc, že nechodím spát s kdoví jak dobrým pocitem. Začala jsem před pár dny číst knihu a už ji mám dočtenou. Moc se mi nestává, že bych něco přečetla tak rychle, ale... Jsem většinu času doma sama s dětmi a se psem. Našeho psa nám otrávili a tak jsme si po čase pořídili štěně. Jenže každý pes je jiný a situace je teď taky úplně jiná než když jsme si pořizovali našeho prvního psa. A tak jsem se vrhla na čtení o psech. Konkrétně jsem přečetla Jak poznat psí duši od pana Desenského a rozhodli jsme se s manželem za ním vydat. Po dlouhé době to bude akce jen o nás dvou. Teda se psem, ale bez dětí. Možná tam pojedeme na celý víkend a s něčím mu tam pomůžeme a musím říct, že se konečně na něco zase dost těším. Těším se na jeho vlky a hlavně rady. Ale to by bylo povídání na jiný článek. (mimochodem nebyl jste tam někdo? 🙂)

O víkendu jsme vyrazili do ZOO což bylo super rozhodnutí. Svítilo sluníčko a dcera prošla celou zoo sama a až ke konci si sedla do kočárku a snad do 5 minut byla tuhá. Poslední dny mi není moc dobře tak čekám jestli viróza nebo pozitivní test 😀. Manžel se sice z Afriky vrátil, ale "slaměná vdova" pokračuje jen v trošku jiném režimu. Manžel prostě pracuje jako montážník takže teď jezdí pondělí až pátek na Šumavu. Oproti Africe je to samozřejmě mnohem lepší, protože není přes 7000 km daleko a o 150 km vedle něj se neválčí. Signál na volání je taky mnohem lepší jen si samozřejmě vydělá méně, ale vrací se na víkendy domů což je super. Ten týden vždy rychle uteče. Starší už zase chodí do školky a ve středu mají se ségrou ve školce focení tak snad to klapne a budou se tam tvářit nějak inteligentně 😀. Natálka teď chodí na tancování a moc ji to baví. Jelikož je to tancování rodič a dítě tak jsem si koupila nové legíny a mám z nich fakt radost. Mám doma totiž jen jakési staré které jsou průsvitné a v tom fakt mezi lidi nemůžu. Po dlouhé době jsem si koupila něco pro sebe a to legíny asi za 800 😀, ale mám prostě radost no. A jsem ráda, že manžel nemá páru kolik jiné legíny stojí a koupil mi tyhle drahý. Normálně bych šla a koupila si nějaké obyč. legíny za 200, ale určitě mě chápete, že jsem prostě po sto letech potřebovala drahý značkový legíny. 

Jinak Natálka se v chození fakt zlepšuje a ušla dneska asi 4km nebo tak nějak. Musely jsme se psem a jelikož tu byla odpoledne babička tak šla s námi. Dělala cestou kraviny s Natálkou, aby ji ta cesta bavila a já jsem se starala o kočár s mladší a o psa. Sama bych se s nima asi na takhle dlouhou trasu bez dvoj kočáru nevydala. Vzpomínám si ještě když jsem šla v létě s Naty do bludiště ze kterého jsem opravdu nemohla najít cestu a ona byla už protivná a mrzutá a unavená. Musela jsem ji teda nosit a dělat různé kraviny, aby nezačala řvát na celou Třeboň a okolí. Nosila jsem ji přes hodinu na střídačku v náručí a na ramenou. Zpocená jsem byla až na pr*eli až jsem se musela pověsit na nějakého pána který si systematicky zakresloval vše do mapy. Já jsem podle té mapy absolutně nebyla schopná poznat kde jsem ani kudy mám jít. Jenže jakmile jsem se na něj nalepila a on si toho všiml tak mi jen oznámil, že už jde ven. Zpocená, s dítětem za krkem jsem mu řekla, že to je to jediné o co mi jde, a že žádné úkoly fakt plnit nebudu. Usmál se a chtěl mě vyvést ven a hádejte co. Ztratil se taky 😀. Prostě jsem mu asi přinesla smůlu. No každopádně jsme se pak odtamtud dostali a už nikdy nechci zažít to, že bych musela Natálku hodinu nosit na ramenou a jelikož chodíme trasu třeba na hodinu až hodinu a půl mým tempem tak prostě s Natálkou jedině s dvoj kočárem. No někdy je "sranda" být tu s nimi sama, ale musím říct že mi to kdoví jak nevadí. Jsem teď o mnoho samostatnější než jsem dřív byla a nespoléhám na pomoc okolí. I když jednou za čas jsem ráda když můžu třeba na dvě hoďky hodit dítě k babičce a jít si na RHB, kterou mám teď předepsanou. 

Jdu si dát skleničku na dobré spaní. Karolínce rostou zuby tak snad bude klidná noc.... 

Umyté umyvadlo, hajzel, napůl vana, uvařeno,vytřená počuraná podlaha,vyprané obojky, vodítka a postroje… a jako správná a zodpovědná matka jsem si musela dát večer dvě piva a jdu spát samozřejmě zase pozdě. Ráno jdeme do školky což je nové pro nás obě a potřebuji, aby se tenhle týden zvládla adaptovat čemuž teda nevěřím, že klapne. Den “několikátý” a dcera včera venku u potoka kam chodíme s manželem na procházky vytvářela jakási kouzla na přivolání tatínka. Mávala rukama a pak řekla “ tak a teď jsem to poslala tatínkovi a on už přiletí” no a po chvilce ukazovala na nebe a říkala “dívej, hélké (velké) letadlo, tatínek letí”. Tohle mi rve srdce. Teď když už nelítáme od čerta k ďáblu je to jiné. Vidím na nás, že máme čas. Čas na přemýšlení a styskání si. Když vidím vedle souseda jak je se svoji dcerou na zahradě tak je mi to líto. Naše dcera je nesmírně pozorné dítě a školka je pro ni velká změna. Teď z ní cítím, že ji chybí opora druhého rodiče. Má moc ráda i babičky a teď chuďera tápe. Chtěla by vidět alespoň babičku (moji mamku, protože manželova Mamka mi teď hlídá mladší dceru když chodím se starší do školky). Čím dal tím víc mluví o tom, že tatínek už přiletí. Bohužel ji tatínka nahradit neumím a jelikož se návrat prodlužuje tak se nejspíš vrátí v době kdy už bude do školky s radostí chodit. Pamatuji si jak jsem kolikrát odchazela večer unavená od TV a prosila ho ať uklidí ještě jídlo do lednice a umyje mi lahvičku na noc nebo ráno. Někdy je fajn když máte komu říct o pomoc. Vlastně i o takovou blbost jako je uklidit třeba máslo do lednice. Někdy na mě prostě padne únava a jdu rovnou do postele. Teď to nejde. Nejdřív si musím umýt tu lahvičku a pak uklidit vše do lednice a pak se jít umýt a pak ještě zkontrolovat, že je zamčeno a pak možná spát. Tak sladké sny vám přeji. Trošku závidím všem kdo usínají vedle své polovičky a mohou občas poprosit někoho třeba o podání toaleťáku na wc 🤪. 

Dobrooou

Jako jo, pár dní jsem teď nenapsala ani řádek a to buď proto, že jsem byla prostě unavená a líná zapnout počítač a tak jsem koukala v telce na Nova2 na Teorii velkého třesku anebo jsem byla moc unavená a šla jsem prostě hned po dětech spát. Ono to vlastně vyjde skoro nastejno, protože sedět u telky a čučet na teorii je taky dobrá hibernace. 

No a jelikož jsem to teď takhle celé zazdila tak dopíšu zbytek dní spíš jen ve zkratce. Po výletu vlakem jsme se chvilku s holkami ohřály doma (aspoň myslím, ale abych zjistila jak to bylo musela bych se podívat do kalendáře :D). Každopádně jsme v sobotu jely ještě s moji mamkou na chalupu kousek od Třeboně. Od nás je to cesta přes tři hodiny autem a s dětmi a zastávkami pro ně ještě víc. Každopádně jsme nechaly děti vyspat po obědě a pak jsme vyjely. No jak jistě tušíte tak to byla kravina a měly jsme jet po obědě, aby usnuly v autě jenže to bychom musely mít zabaleno. Starší byla tedy v autě dost protivná. 

DÍTĚ mi zase řve v pokoji. TEĎ. Už tam jdu asi po čtvrté tak jsem zvědavá co dneska napíšu :D.

Navíc jsem stáhla její oblíbený seriál prasátko Peppu do telefonu z Netflixu, abych si neplácala data. No jenže jsem zjistila, že ten debilní seriál má jenom 18 minut. Takže brzy řvala, že to chce znova pustit. No ta cesta tam byla fakt výživná. Jelikož má teď Naty období kňourání tak na chatě v podstatě pořád jen kňučela. No stejně jako doma. Musím říct, že to bylo vyčerpávající období. Je to šikovná holka a nikdy kvůli ničemu nekňourala, ale poslední asi dva měsíce to byl náš denní chléb. Tak jsme jednoho dne vyjeli na výlet do Třeboně. Vlastně to bylo hned druhý den po obědě. Natálka vylezla z auta a už to zase začalo. Moje trpělivost byla u konce a důrazně a v podstatě silným šepotem jsem ji vysvětlila jak se věci mají. Bylo jí oznámeno, že jestli bude dál takto pokračovat a kvůli všemu kňourat tak je to poslední výlet na jakém spolu jsme. Nechtěla jsem po ní křičet na ulici. Dál jsem jen zaklapla stříšku u kočárku a jelo se. Musím říct, že konečně ani necekla. Byla sice naprdlá, ale nekňučela a to byl takový malý zázrak. Když jsme došli k jakési kašně tak se dokonce odfoukla a vylezla z kočárku a byla to ta moje holčička. Byla moc hodná, přestala se stydět před holkami, které tam byly s námi a tím myslím mamky kamarádku a její děti. Nebo spíš děti jejího bráchy. Dokonce došla až k hrobce a zpět. Šla by asi až k autu, ale začínalo kapat a tak musela kvůli rychlému přesunu do kočárku. Zbytek pobytu už se obešel bez celodenního kňučení. Jo jednou za čas to přišlo, ale nebylo to kvůli všemu a pořád. 

Cesta zpět už byla možná lepší. No byla lepší co se starší dcery týče. Jely jsme tak, aby už byla unavená po obědě. Před odjezdem jsem stáhla do telefonu Mimoně, které taky zbožňuje. Jen na Netflixu byli v Aj, ale tak nějak je zvyklá na anglický prasátka a navíc Mimoně už musí znát slovo od slova. V půlce filmu to teda zalomila. Sedačku už měla sklopenou a tak ji ani nepadala hlava a spala asi hodinu. Zato mladší dcerka spala asi půl hodiny a to hned po startu. Potom si tam nejspíš v tichosti hrála. To by znělo jako fajn, ale venku nebylo ten den žádné horko a tak jsem nepustila klímu. Jenže jsme ani nevětrali a tak se madam udělalo samozřejmě zle. Nás to ale vůbec nenapadlo a po nějaké době dítě vzadu řvalo. Starší už byla taky vzhůru a tak jsme zastavily a daly malé napít. Po pár km řvala zase a hodně. Napadlo nás, že se možná pokakala. Nebylo pořád kde zastavit a tak jsem nakonec couvla do nějaké polňačky na konci vesnice. Mě se chtělo stejně čůrat. Jen co ji mamka rozdělala plínu tak to letělo, ale vrchem. Na to jak je to malé miminko tak tam vyblila snad tři litry. Zbytek cesty jsme měly puštěnou klimu a mamka seděla vzadu. Musela jsem ještě kousek od cíle zastavit u drogérie a koupit mladší kaši na večeři a u obchodu vrhla znova asi třikrát. Bylo mi bobka tak líto. Nakonec jsme radši spaly u našich. Dorazily jsme tak nějak na tu večeři. Nakonec se srovnala a spinkala celou noc. 

Zbytek dní už přeskočím, protože vůbec nevím co se kdy dělo. Byly jsme tak nějak doma a teď v pondělí na očkování, ale asi nic zvláštního. Kvůli očkování jsem si na dnešní den musela sehnat hlídání, protože naše starší šla dneska poprvé do školky. Nechtěla jsem tam sebou hnedka tahat i mladší a zároveň jsem chtěla být se starší dcerou ve školce, aby tam nebyla hned sama a neplakala. 

25. den - školka

Ráno jsem Natálku nemohla dostat z postele. Sice se po chvilce pod svým rozcumlaným palcem usmívala, ale vstávat se jí moc nechtělo. Nakonec jsem ji i přeprala, aby si vzala šatičky. Na culíky už jsem se nezmohla. Nechtěla, takže jsem ji jen rozčesala vlásky a šlo se. Do školky se nakonec asi i těšila. V šatně jsem ji musela přezout já i když jsme tam byly samy. Ve třídě už si našla svoji kamarádku sousedku a mě už prakticky nepotřebovala. Po chvilce se mladší děti přemisťují do prvního patra a starší děti zůstávají dole. Pár zmatených dětí tedy odchází s rodiči v zády nahoru do patra. Tam jsem se se sousedkou usadila pokud možno do ústraní ať si děti zvykají, že tam maminka nebude. Hraní ve třídě se obešlo bez následků. Děti se později hromadně odebírají na wc a do umývárny a pěkně v řadě jdou všichni po schodech dolů. Probíhá svačinka. Naty se nažbrundila hlavně mlíkem a rohlíku se skoro nedotkla. V šatně si převlékají tepláky a boty a jde se ven na zahradu. Naty se sama nesvlékne ani nepřezuje ačkoli doma to zvládá. Když spěchá ven právě za onou sousedkou tak má kecky nazuté tak rychle, že nestihnu mladší dát ani čepici. Jenže školka je jiný kafe matko. No nic tak ji pomůžu a vystrkám ji ven. Venku si mě ani nevšímá takže si dojdu do místního krámku na nákup a domů za tchýní hlídající mladší dceru na kafe. Celá nervózní se rychle vracím do školky. Kupodivu naše dost divoké dítě stále sedí na místě u stolu a hraje si s kinetickým pískem. Sedím tam teda na lavičce až do oběda. Jednou za mnou přiběhla, že chce čůrat. Tak jsem ji musela vysvětlit, že to musí říct paní učitelce, která ji teda pohotově hned brala na wc. Natálka mě nutila jít taky. Takže ji paní učitelka vysvětlila, že já jsem děsně pomalá a oni musejí jít rychle. Zůstala jsem tedy ve dvěřích ze dvora a poslouchala jsem jak to zvládá a jestli neřve. Neřvala, hurá. U oběda už jsem skoro celou dobu musela asistovat nebo být minimálně na očích. No zítra nás to čeká zase. Adaptace nebude až tak snadná, ale jistě si zvykne. Nakonec se jí nechtělo po obědě doma ani spinkat jak byla plná zážitků, ale po ulehnutí do postýlky byla do pěti minut tuhá. Večer mi bohužel říkala, že zítra do školky nepotřebuje. Že chce být doma. Tak snad ji to do rána přejde anebo se ji tam zítra bude líbit. Zažila tam dneska i první konfrontaci s šestiletým klukem a nebyl zrovna moc něžný. Naštěstí je to holka vesnická a nedala se, ale i tak bylo vidět, že ji mrzí jak na ni byl hrubý. 

Konec dnešního psaní. Uvidím, co nám přinese zítřek. Naštěstí to máme do školky pět minut chůze takže není problém pro ni kdykoli doběhnout. Jak já ji miluju... ♥ 

Den 11. - středa (výlet)

Vstávám kolem šesté ráno, abych si dala ještě sprchu a nachystala zbytek věcí na výlet. Natálku musím z postele tahat pomalu heverem, ale nakonec se mi to povede. Jako vždy se mi to povedlo pozdě takže nestíháme. To není nic nového a na stres pod tlakem vědomí, že jedeme pozdě jsem vlastně zvyklá. Večer jsem si nepřipravila už kočárek do auta. Takže hone ven a vytáhnout dva kočárky co běžně vozím v autě a strčit tam jeden dvojkočár. Opět jsem musela naházet děti do auta a svištět jak nejlíp umím. Opět téměř letíme za zvuků Beethovenovi symfonie. Zaparkuji kus od nádraží a začnu skládat kočár. Jelikož se nedá moc věcí dát pod kočár s ohledem na to, že tam bude mít mladší dcera nohy tak jsem si vzala super tašku, kterou jsem se rozhodla připevnit na bok kočáru. Doma jsem to zkoušela a držela i když jsem za ni zabrala jenže teď byla plně naložená věcmi a samozřejmě, že tak jak jsem si vymyslela, že tam bude držet tak nedrží. Aaaaaaa pomoc za chvilku nám jede vlak a ta proklatá taška nedrží. Vzala bych si ji na rameno, ale budu tlačit kočárek s dítětem a na zádech budu mít batoh. Nakonec se mi povedlo tašku přidělat. Do kočárku jsem dala lehnout mladší s tím, že starší doběhne na nádraží. Pro ty malý nožičky je to ale daleko a navíc, běhá prostě pomalu. Jak to mohlo asi dopadnou jinak než tak, že běžím s batohem na zádech, kočárkem před sebou a starší v náručí. Nedala se v tu chvíli uplně dát do kočárku, protože bych musela vyndat mladší a přední sedadlo dát místo do lehu do sedu. Na spodní sedadlo bych musela dát mladší dítě, protože tam jde dát poloha jako ve vajíčku a do úplného sedu nahoru bych musela dát starší a jelikož jsem neměla ani minutu na víc tak prostě nezbylo nic jiného než zatnout zuby a hlavně svaly a běžet jako o život. Jelikož se ve vlacích vůbec nevyznám tak jsem se na nádraží musela zeptat kam máme jít. Paní mi řekla, že na druhé nástupiště. Tak jsem rychle našla výtah a utíkala jsem s holkami na druhé nástupiště. Co čert nechtěl na druhém nástupišti stály vlaky dva 😀. Tak jsem honem běžela za průvodčím s tím kam potřebuju a jestli tam jede tenhle vlak. Tak mi řekl, že ne, že to je ten naproti. Paní průvodčí naproti mě sice slyšela jak mluvím s tím kolegou a samozřejmě mě i viděla jelilkož tam nikdo jiný nebyl, ale přesto se rozhodla otočit a jít s dalším kolegou směrem ode mě. Utíkala jsem s dětmi tedy za ní a ptala jsem se jí kudy se do vlaku dostanu s kočárkem jelikož to byl poschoďový vlak. Řekla mi, že musím k vagónu první třídy a pak tím vagonem projít do druhé třídy. No v duchu jsem si řekla, že i do toho vagonu přeci musejí vést schody a tak jsem se jí zeptala jestli by to nešlo vlézt tam někudy druhou třídou a jestli by mi třeba nemohla pomoct s tím kočárkem. Tvářila se jako bych ji nesmírně obtěžovala život a dost naprdle mi šla otevřít nějaký nákladový prostor či co. Řekla mi ať si vyndám dítě a podám jí teda ten kočár. No žádná hitparáda to nebyla, ale kočár byl ve vlaku. Pak mi řekla ať jdu normálně dveřmi do vlaku. Jako super no. Takže jsem měla sedmiměsíční asi devítikilové dítě v jedné ruce a za ruku jsem držela druhé dítě, které se samozřejmě po těch úzkých schodech do vlaku bálo. No naštěstí mi zůstal ten batoh na zádech kde jsem měla alespoň pití pro maličkou a koláč pro větší. Vlak byl na místě dost rychle. Cesta trvala si dvacet minut což se dalo v pohodě zvládnout. Byly jsme v kupéčku samy tak to bylo fajn. Při výstupu to bylo horší. Dolů se starší bála víc. Měla jsem na ni jen jednu ruku a tou jsem nebyla schopná ji takhle ze shora sundat a tak se křečovitě držela za jednu ruku a pomalu lezla dolů. Jen co se ji to povedlo tak na mě už hulákala průvodčí jestli si jdu jako pro ten kočár nebo co. No to mě nasrala znovu a začínala jsem litovat, že jsem nejela s dětmi autem. Nevím jestli si myslela, že se ven z vlaku teleportujeme, ale asi neměla děti no. Kočárek mi pomohl sundat nějaký ochotný chlapec. Jelikož jsme zastavily opět asi na druhé koleji a valila se banda dětí a potom banda důchodců a já mám jen dvě ruce na dva děti a kočár tak jsme zůstaly stát na peronu a musela jsem nejdříve malou naložit do kočárku, abych mohla starší držet za ruku a mladší tlačit v kočárku. To už se zase nelíbilo průvodčí, která chtěla mávnou a odjet. Holt musela písknout i když jsme tam ještě stály, ale zase nevím co si jako myslela. Jestli měla pocit, že přeskočím koleje na nádraží s dvěma dětma a kočárem nebo nevím. Jsem celkem fyzicky zdatná a unesu toho dost, ale tohle bych ani já nedala. Nikdy jsem na téhle stanici nebyla a netušila jsem kam mám potom jít na bus. Starší si začala stěžovat, že je jí zima a chce do kočárku. Kočárek jsem tedy musela transformovat na dvojkočárek a mladší posadit dolů, aby mohla starší nad ní. Obě jsem zachumlala do deky a všimla jsem si, že nám má jet za dvě minuty bus. No tak jsem se smířila s tím, že tady už náš boj s časem prohrajeme. Bojovala jsem statečně a zatím jsem to vše stihly, ale za dvě minuty už se přeci nikam nepřesuneme. Zvedla jsem hlavu a všimla jsem si dvou lidí po mé pravici jak stojí u kulaté cedule. Aha on jede asi bus odsud. A tak mě zřejmě někdo nahoře zase slyšel. Autobus byl naštěstí bezbariérový a tak se do něj lezlo v pohodě oproti vlaku. Na zastávce už na nás čekala tchýně a holek sestřenicemi a manželovou tetou a šly jsme na chalupu. Udělaly jsme si po obědě výlet ze kterého jsme došly rovnou zpět na nádraží. Musím přiznat, že po cestě tam jsem měla strach kdo pojede zpět a jaká bude cesta. Lidí bylo hodně, ale průvodčí byl tak nějak víc v pohodě. Do vlaku nám pomohl a kočárek jsem měla tentokrát u sebe. Ona v něm taky mladší dcera spala takže bych ho s nějakým nákladovým prostorem poslala k šípku. Jemu se to naopak myslím nechtělo vůbec otevírat a tak jsem zabraly místo pro invalidy kam jsem posadila starší dceru a mladší zaparkovala na místo vozíku. No jinak to nešlo. Z vlaku mi naštěstí ochotně pomohl a jelikož byla mladší dcera v kočárku tak jsem se mohla oběma rukama natáhnout pro starší a nemusela chudák celá ve stresu slejzat ty pitomí schody. Už jsme nikam až tak nespěchaly a tak jsem ještě chvilku postály na nádraží a mávaly jen tak na vlaky.....

Den 12. - čtvrtek

Dnes jsme byly z holkami konečně jen doma. Prošly jsme se v klidu po vesnici, uvařily si oběd a dál nic víc. Pár domácích prací a zase nic. Večer byla dcera u sousedů a bohužel se odchod neobešel bez scény. Chtěla tam ještě zůstat, ale byla celá mokrá a už bylo dost chladno. Bohužel tahle scéna měla ještě dohru z mojí strany doma a tak se hodně křičelo a brečelo. Nebylo to vůbec dobrý a situaci jsem prostě moc nezvládla. No jsem jenom člověk a bohužel když držím 15 minut těžké dítě na ruce, které je už nevrlé jelikož má plnou plínku a ta druhá můra dělá naschvály v podobě utíkání mi...Ano někdy bouchnu. No a abych se doma náhodou nenudila tak mi do baráku spolu s námi proběhla kočka. To by asi až tak nevadilo. Nestalo se to poprvé. Vykoupala jsem mladší dceru a vzpomněla jsem si, že tu někde musí být ta naše kočka. Je totiž jinak venkovní.  Tak na ní volám a ona nikde. Koukla jsem teda do postelí jestli tam někde neleží. Nakonec jsem slyšela mlaskání z kuchyně. Byla pod stolem tak jsem si říkala co tam asi žere. Vždyť tam nic napadaného není. Kouknu na ní a ona láduje myš. Ty vole ona sem vlezla s myší. By se jeden poblil. Fakt že jo. Chytla jsem ji za kožich a letěla ven jak namydlený blesk. Starší měla průšvih takže jsem ji nakázala ať sedí na židli jak přikovaná a šla jsem ven hledat nějakou lopatku na co to naberu. Našla jsem jen motyčku a kočičí misku takže jsem ji to nahrnula do misky a naservírovala jsem ji to ven. Potom jsem se zapotila u náušnice mladší dcery. Má totiž naušničky nastřelené a má je tam mít 6 týdnů než je budeme moci vyměnit. Jenže ona ji z té nastřelené náušnice vypadla ta zadní zátka co to tam drží a později ji vypadla i ta naušnice. Všimla jsem si toho včera před výletem a to nebyl čas to řešit. Dneska jsem ji teda svoji náušnicí, která je rovná musela nejdříve to ucho prorazit. Tekla jí z toho i krev takže jsem to musela pořádně vyčistit. Já neumím ty dětské náušnice nasazovat. Sama mám navíc tunely takže to je trošku jiné. Neumím ty dětské ani zapnout. Na to tady mám manžela. On má sice velké hrubé ruce, ale je to rybář a umí navázat i ten sebemenší háček a udělat maličký uzel. Já mám na tohle ruce levé. Nakonec jsem ji to zapla, ale má ji obráceně protože jsem levák a umím to protáhnout jen zepředu dozadu 😀. No hlavně, že ji to nezaroste a snad se ji tam ani nic nedostane. No co vám budu povídat, spocená jsem byla až na prdeli (pardon). 

Teď si dávám druhé pivo na linii po těch nervech a youtube. 

Tak schválně co nás čeká zítra...... 🙂

Den 10. - úterý 

Dobré ráno. Jo dobrý, to určitě. Kája byla v noci vzhůru a ráno mě vzbudila v pět s tím, že má hlad takže hurá udělat mlíko a pak šup zpět pod peřinu. No jo jenže jsem už pořádně nezabrala a v 7 jsme prostě musely z postele. Nechala jsem mladší pěkně breptat na celý pokoj, aby to probudilo starší. Povedlo se. Starší dcera dostala rohlík se sýrem k snídani a k tomu svoji oblíbenou pohádku Peppa pig. Začínám ty prasata fakt nenávidět. Jsou všude. Mladší ségra si zatím hrála pod hrazdičkou a já jsem utíkala do sprchy abych si umyla hlavu. Samozřejmě jsem správná matka a i když pohádku se stupidním prasetem nemám ráda tak moji holčičce koupím vše s obrázkem jejího idolu. Hlavně aby měla radost. A tak jsem ji navlíkla do elasťáků s Pepinou, botiček s Pepinou a mikiny s Pepinou. Dítě má radost a já klid. No a jako vždy jsme jely pozdě takže nastrkat děti do auta, otevřít bránu a nakopnout auťák. Zapla jsem rádio a ozvala se symfonie od Beethovena kterou jsem měla puštěnou z CDčka. Valila jsem si to pěkně mezi polem 110km/h a rozjimala o životě. Mladší v autě usnula a starší byla vyjímečně ticho. Hlavní silnice byla dobře průjezdná. Když jsme projížděly centrem města začalo se mi chtít na velkou a jen co jsem si v hlavě povzdechla, že potřebuji na záchod objevil se vedle u jednoho domu odstavený porcelánový záchod. Dneska si ze mě někdo “nahoře” pěkně vystřelil. Takhle jsem si ten záchod rozhodně nepředstavovala. Nechápu, že to funguje, ale je to tak. Téměř vždy když na něco myslím nebo o něco prosím tak se to nějaký způsobem zjeví nebo splní. To je ale na jiný psaní. Na Rhb ve stacionáři bylo vše v pořádku. Nejlepší zpráva dne jako vždy na jakékoli kontrole. Pokud je vše v pořádku je to to nejkrásnější. Potkaly jsme tam holčičku , která cvičila s paní než vzala nás. Chudinka u toho brečela a po cvičení celá shrbená odcházela mezi ostatní děti. Bylo mi jí tak líto, ale znovu jsem si uvědomila jaké máme štěstí, že jsou naše děti zdravé❤️🙏. Ten den už jsme byly jen doma a čekaly jsme na nákup z Tesca a návštěvu dědy. Přiznám se, že jako matka od dvou dětí si nekoupím sama u nás na vsi lahváče nebo víno takže jsem si to nechal přivézt z Tesca. Manžel kupuje pivo domů po basách a já se proste napiju od něj nebo jednou za dlouhou dobu si dam jedno svoje, ale prostě přijít do Hrušky na vesnici kde mě každý zná a tedy i prodavačky a koupit si lahváče to je hrozně divný. No každopádně jsem zjistila, že tchyně je na chalupě a tak mě napadlo udělat si za ni výlet vlakem s dětmi. Natálka si hrozně přála jet vlakem a tam jsem celý večer balila věci na výlet. Ono jet na výlet se sedmiměsíční dcerou a 2,8 roků druhou dcerou není jen tak. Padla jsem večer za vlast s myšlenkou a obavami, že zítra jedu sama s holkami vlakem a busem na výlet.

Den 9. - pondělí 

Ráno jsme si se starší dcerou po snídani složily puzzle. Je to borka a dala jich sama 35. Sice jsem ji instruovala větami jako třeba “tohle tam nepatří” nebo “podívej se znovu” 😂 a tekly mi u toho nervy, ale znovu jsem si musela opakovat, že je na svůj věk stejně dost dobrá tak ať se hodím do klidu. Přeci jen na krabici je napsán věk 4+ a naši princezně je kousek po 2,5 tak bych na ni nemusela být tak přísná, ale když mě někdy tak vytáčí jak to tam dává špatně a já vím, že schválně. Potom zavolala holčiček babička jestli za ní nechceme přijet do města. Nejdřív se mi nechtělo, ale nakonec jsme jely. Došly jsme si na oběd a jelikož starší dcera jak vidí pití tak jen pije a už nejí tak jsme se rozhodly dat si pití až po jídle. Měly jsme dojedeno a venku začalo hrozně pršet tak jsme si řekly, že si pomalu vypijeme tu limču jenže mladší dcera se začala v kočárku celá vrťet a bylo jasné, že co nevidět začne bulit. No nic limča nebude. Tak jsme si nechaly zajít chuť a vyrazily ven. Plaštenku na kočár jsem nechala na návštěvě asi 80km od domova takže sorry maličká, ale asi trochu zmokneš. Ono nakonec pršet přestalo a udělalo se zase vedro. Vzaly jsme u našich doma pejska a šly jsme se projít s kočárkama na tu limču jinam. V jiný hospodě nám řekli, že kofolu ani malinovku nemají. Mají jen domácí limonadu do půllitru. Sorry, ale to fakt nevypiju takze jsme skončily u točeného Birella do trojky. A aby nebyly ty dny tak všední zajely jsme se dnes podívat na vrtulníky. Natálka byla nadšená, že jsou ve skutečnosti tak veliký❤️. 

Samozřejmě tenhle zubatý se ji líbil nejvíce. A tak i na drobné zádrhely můžeme zapomenout. Přijely jsme domů v 6 takže honem přichystat večeři a pak šup do skleníku. Zalejt papriky a vytahat přerostlý plevel. Vytahat staré okurky a vyplet rajčata. No a jelikož se mi pak už dělalo zle, protože jsem zase nejedla jako jediná 🙈 a mladší se začala vztekat v kočárku tak se šlo honem domu. Vykoupat děti a spát. Teď mi došlo, že jsem si udělala večeři a už jsem se nekoupala 😳. Tak to jdu napravit a spát….

Den 8. - neděle  

V neděli jsem se rozhodla dát si pauzu, protože mělo být zase vedro. Upekla jsem k obědu zbytky takže plněná cuketa s rajčaty a bramborem. Jelikož jsem v sobotu sekala tak byla uklizená hadice a já jsem ji musela zase natáhnout po zahradě. Starší dcera se chtěla koupat takže jsem vytáhla napůl vyfouklý dětský bazének špinavý od kde čeho a mimo jiné na něm byla i omítka. Bazének jsem samozřejmě dofoukla a vyčistila. Hadici jsem natáhla domů a bazének napustila vodou z domu, protože by byl jinak úplně ledový kdybych ho napustila ze studny. Konečně se koupala i mladší dcera. Odpoledne mě začala bolet hlava. Tak divně mi v ní dunělo až mě večer chytla migréna a hned druhý den kdy jsem byla s holkami úplně sama mi došlo, že nejsem superhrdina a když mi bude zle tak to tu nemůžu zvládnout. Horko těžko jsem nas všechny vykoupala a aspoň holky nakrmila. Já jsem si vzala prášek a modlila se ať mladší dcera spí a me ať prášek zabere. Nakonec jsem šla po 20:00 hodně spát se starší dcerou, které se ještě nechtělo, ale musela. Dala jsem si hadr na hlavu a dýchala jsem tak zhluboka jak jen to šlo, abych se nepoblila. Povedlo se mi usnout a do půlnoci než se mladší dcera vzbudila mi bylo celkem fajn. Možná, že bude těžké tohle všechno zvládnout, ale já věřím, že pokud budu zdravá tak nám to tu bude šlapat. Zvracení jsem se nakonec vyhla a to jsem fakt ráda jelikož jsem si nestihla připravit noc k večeři a dojedla jsem akorát zbytek parku po dceři. Pane Bože při představě jak letí krkem nenatravený párek je mi zle ještě teď 😂. 

Den 7.

V sobotu jsem se rozhodla, že už po snídani pojedeme domů. Natálce se nechtělo, ale mě doma stála práce a jelikož nebyl zaplacený žádný zahradník musely jsme jet. Kufr auta byl narvaný až po střechu a hurá do města. Koupit nějaké to maso domů ať máme z čeho vařit. Venku vedro až to hezký nebylo, ale koupit se to muselo. V plánu byl ještě nákup v Lidlu. Jelikož kupuji maso u řezníka kam vedou tři schody tak tam nemůžu tahat kočárek a tak jsem si hodila mladší dceru do nosítka a starší šla pěšky. Mladší dcera má přes 9kg takže žádné pírko. Samozřejmě když jsme byly u pultu si starší vzpomněla, že potřebuje “čůlat”. No musely jsme ven a já s 9kg na břiše musela držet nad trávníkem dalších 15kg na rukách ve 30 stupních a pak šup zpět pro maso. Cestou k autu jsem usoudila, že nejsem takový tyran abych s nimi jela ještě na další nakup a upocená jsem hodila obě děti do auta. Další zastávka byla povinná i když i na tu jsem se měla chuť vybodnout jenže bez nafty by nám auto nejelo. Doma jsem honem uvařila oběd a dala děti spát. Obě usnuly bez problému a já jsem si dala chvilku pauzu po obědě. Jenže pak mě popohnalo svědomí a hlavně vědomí toho, že máme na zahradě přerostlou trávu. Tak jsem letěla pro strunovku a už to jelo. Pak nakopnout sekačku a šup do práce. Venku hic a tolik košů s trávou jsem snad nikdy nemusela vysypávat. Zhruba po 2,5 hodinách přijela na návštěvu tchyně a já jsem byla ráda za pauzu. Děti jsem po třech hodinách spánku musela jít vzbudit. Zřejmě toho měly obě za ten týden víc než dost. Po krátké pauze jsem musela jít dosekat zbytek zahrady a pak jsem si přála umřít :D. Jenže tchyně odjela a mě tady zůstaly pořád ty dvě naše dětičky a prádlo na šňůře. Takže šup sebrat prádlo a domů chystat večeři. Obě holky nakrmit vykoupat a uspat. Já jsem si večer obrousila nehty na nohou a kolem 22:00 jsem se odvalila natěšeně do postele.