Krácení času při čekání na sen.

Tak jsem se dnes přemluvila a pokračuji v “tvorbě” slibeneho dárku. Jsem už otravná sama sobě a tak je na čase se léčit po svém. Čekání na miminko už mě ničí. Zada mám tak v prdeli, ze už chodit nemůžu jinde než u rodičů po bytě. Včerejší nápad ze dojdu na nakup mi to dal sežrat ještě větší bolesti zad než jsem doposud měla. A tak jsem konečně vzala zase tužku do ruky a konečně dokončim to, co už jsem mohla mít dávno hotové. Ono ležet a koukat na TV je na hlavu. Poslicci jsou tak slabi až je to k smíchu a to máme ve čtvrtek rodit. Tomu teda nevěřím. Manžel stále v Africe. U rodičů v bytě chaos, protože se tu všude valí moje tašky s věcmi a pes. A já mám k tomu všemu náladu pod psa. Ale jedno vím jistě. Za par dni (3, 6, 9 ale už to bude par) se narodí naše malá princezna. V sobotu přiletí manžel do Prahy a pak přijdou vanoce. Konečně vše zapadne a budeme spolu v ten nejkrásnější čas v roce. Protože jestli něco miluju tak to je čas Vánoc. Všude ta úžasná vůně a atmosféra a my se letos všichni po takové době sejdeme a ještě k tomu v tuhle kouzelnou dobu. Poprvé se uvidíme tři. Dostanu dva nejkrásnější dárky a tak musím tu svou hloupou a špatnou náladu zahnat. Vždyť už je to jen par dni a po 4 měsících uvidím manžela a po 9 měsících naše miminko 🥰. 

Tak snad mi zase moje oblíbená činnost zlepší náladu a bude se mi čekat zase o trosku lépe. Tyhle nálady jsou někdy hrozne a je vážně lepší se někde odklidit a dělat si na svém 😁. No a navíc budu mít dokončeny dárek...dvě mouchy jednou ranou 😏🦟