Tenhle článek je pouze mou osobní úvahou. Nejsem lékařka a popravdě jsem toho názoru, že ani alopatičtí lékaři v tom nemají jasno. Proto prosím, berte vše, co je zde psané, pouze jako spekulace nezakládající se na vědecky podloženém základě ;). Informace jsem však čerpala z relevantních zdrojů (nebudu dokládat, neukládám si je).

     Kožní problémy má v současné době mnoho dětí. Začínají brzy po porodu a naštěstí mnoho z nich v dospívání vymizí. Už to začíná být bráno jako něco normálního, tak jako jsou za běžné považovány různé alergie. Když měl ale můj syn ve třech měsících "atopický ekzém", určitě mi to normální nepřipadalo. Před početím jsme se detoxikovali, nosil pouze biobavlnu, prala jsem velmi šetrně... Začala jsem tedy pátrat po tom, co vše může kožní problémy způsobovat. 

     Věděla jsem, že kůže miminka je velmi zranitelná. Do tří let jsou buňky pokožky velmi propustné a tak netvoří takovou ochranu, jakou by asi miminka v našem chemickém světě potřebovala. Proto není vhodné používat jakékoli kosmetické přípravky do koupele, na mazání apod. Přečtěte si složení a trochu "gůglujte". S hrůzou zjistíte, že své dítě v nejlepší víře mažete chemickým koktejlem. A s přívlastkem "dětský", popř. "přírodní". Dítěti stačí ke koupeli voda a pokud bychom být úplně důslední, tak ani ta pro něj není "dost dobrá". Obsahuje mj. chlór, který je taktéž pro děťátko škodlivý. Ano, je pouze v malém množství, ale dítě jej nepotřebuje vůbec! Proto dáváme do vaničky na 24 hodin šungit, u kterého bylo prokázáno (vědecky 🙂), že má schopnost odstraňovat chlór, těžké kovy aj. Není to jako koupat dítě ve studánce, ale aspoň něco 🙂. Když už tedy dítě okoupeme a tím mu smyjeme ochrannou bariéru kůže, je třeba ji zase vytvořit. Velmi doporučuji meruňkové máslo, popř. olej. Je pro děti naprosto nejvhodnější.

     Chemie není pouze v kosmetice, je i v oblečení. Ano, i v dětském. Čichli jste si někdy k novému oblečení? Málo které je bez toho hnusného pachu "novoty". To z něj čpí chemie... Jistě jsou normy na dětské oblečení, ale víte, jak je to s normami... Stát nikdy nešlápne prodejcům tak na krk, aby museli chemii vyloučit úplně (a jde to!). Někde jsem četla výzvu Greenpeace (tuším) směřovanou velkým firmám, ve které je vyzývali k tomu, aby odstranily chemii ze svého oblečení. Většina firem se k tomu do určitého roku zavázala. Nejvhodnější je tedy pro děti nebarvená biobavlna, konopí, bambus, merino apod. Věřte tomu, že jim nebude vadit, že nemají pestré barvy a krtečka na tričku ;).
     Dále jsem přišla na to, že kůže je odrazem toho, co je ve střevech. To Vám potvrdí kdejaký lékař. Pokud je miminko kojené, je tedy na vině, bohužel, maminka. Jsem přesvědčena o tom, že za velkou část kožních obtíží dítěte může Candida albicans, popř. jiná kvasinka. Candidu má přemnoženou naprostá většina lidí naší konzumní společnosti, aniž by o tom věděli. Mají nespecifické obtíže  - svědí je nos, bolí hlava, jsou unavení a malátní, ženy mívají vaginální obtíže... Lékař Vám neřekne, co Vám je. Ale pokud si uděláte velmi jednoduchý slinný test, pravděpodobně zjistíte, že se Vám kvasinka přemnožila. Žije z cukru, bílé mouky a všeho, co tyto složky obsahuje. A pokud má žena tento problém, byť o něm neví, předává Candidu svému miminku už v bříšku. To pak může mít různé střevní obtíže (třeba i koliky??) a hlavně ekzém. Moučnivka v ústech miminka se objevuje až v nejtěžších případech. A maminka v dobré míře dítko maže kortikoidy a u toho jí rohlík s nutelou...

     Problémem mohou být i těžké kovy. Ženy, které mají hodně plomb, bohužel předaly v těhotenství a dále i při kojení svému dítěti také určité množství rtuti. Byly provedeny výzkumy, které u novorozenců čerstvě po porodu zjistily množství rtuti v krvi odpovídající počtu plomb... O amalgámových plombách se už mezi zákonodárci živě diskutuje a pokud vím, tak poslední zprávy byly takové, že budou postupně zakázány. Mohou tedy i těžké kovy ovlivnit kůži našich dětí? A proč by nemohly...

     Příčin může být mnoho, ale to zase příště, budí se mi dítě ;)

Hezké dny, Lucka.

     Určitě už jste slyšeli o medu lipovém, akátovém, lesním, pastovém... ale i pampeliškovém, pekařském aj. Tento článek bude právě o těchto medech a "nemedech" 🙂

Pohankový, lipový a jiný „ochucený“ med

     Když mluvíme o medu lipovém, akátovém, javorovém, pohankovém, malinovém aj., máme na mysli med v drtivé většině z květů těchto rostlin a stromů. Včely mají totiž úžasnou vlastnost být věrny jednomu konkrétnímu květu – tedy druhu rostliny. V určitém časovém období sbírají nektar např. jen z řepky (řepkový med). Samozřejmostí je dostatek těchto rostlin a stromů v okolí, to je řešeno přistavěním úlů např. k řepkovému poli, lipové aleji aj. Je pak už jen na včelaři, dokáže-li tento druhový med zpracovat – oddělit. V žádném případě se tedy nejedná o příchuť uměle do medu přidanou (toto pak musí být uvedeno na etiketě - med s mateří kašičkou, med s ořechy apod.). Např. na polském trhu se lze setkat s medy míchanými s bylinkami aj..

Co je to ta medovice?

     Medovice je hustá (lepkavá) sladká tekutina produkovaná různými mšicemi a jiným hmyzem, souhrnně označovaným jako producenti medovice. Ti při sání rostlinné šťávy filtrují bílkoviny a přebytečnou sladkou šťávu vylučují na listy rostlin a stromů, jehličí i větvě, aniž by prošla jejich zažívacím traktem. Medovice tedy není výkalem. Tuto sladkou tekutinu včely sbírají a tvoří z ní tzv. medovicový med (nepřesně označován jako lesní). 

 Pastový, pastovaný med

     Pastový (nesprávně pastovaný) med je krémovité konzistence, kterou si uchovává už natrvalo (nedojde-li k zahřátí medu) a má vždy světlejší barvu než původní med, někdy až bílou připomínající sádlo. Pastování využívá krystalizace medu, kdy jsou krystaly pomalým častým mícháním rozmělňovány na mnohem jemnější strukturu. Ti, kdo nemají rádi zkrystalizovaný nebo naopak tekutý med, volí právě pastový med, který se snadno nabírá a roztírá. Pastový med má také jednu velkou výhodu – zde s jistotou poznáte, že med nebyl nijak šizený, ředěný sirupem nebo přehřátý (aby nekrystalizoval). Pastovat lze jen pravý a neporušený med.

Pampeliškový (ne)med

     To, co většina lidí zná pod tímto pojmem, není žádný med. Jde o hustý zkaramelizovaný sirup získaný převařením cukru s pampeliškovými květy, případně dalšími dochucovadly. Jde sice o zdravou domácí potravinu, ale ta nemá s medem mnoho společného. Pokud včely nosí nektar z luk hojně porostlých pampeliškami, může včelař použít přívlastek „pampeliškový“. Označení ale má správně být: Med květový (nebo nektarový) pampeliškový.

Pekařský (ne)med

     Pekařský nebo také průmyslový med. Už název naznačuje, že nejde o poctivý pravý včelí med. Jde o méně kvalitní či poškozený med pro kuchyňské použití. Vyhláška uvádí pod definicí pekařský med nebo také průmyslový med jen takový, který je určený výhradně pro průmyslové použití nebo jako složka do jiných potravin. Může mít cizí příchuť nebo pach, může vykazovat počínající kvašení nebo mohl být zahřátý tak, že jeho přirozené enzymy byly zničeny nebo neutralizovány. Když vezmeme v potaz, že i medy v obchodech jsou různě pančované i přes zákazy, nedovedeme si představit, co všechno se pod touhle definicí může skrývat 🙂 Každopádně je určený jen na vaření a pečení.

     Když vyčtete včelaři, že jeho med zcukernatěl, možná si ho trochu popudíte... 🙂

     Zaprvé - med necukernatí, med krystalizuje. Včelaři jsou docela hákliví na slovo „cukernatění“. Je to totiž naprosto nevypovídající pojem a navíc zavádějící. Říct někomu naprosto neznalému, že něco „cukernatí“, mohl by si myslet, že se to něco přetváří v cukr (zcukernatělý, podobně jako zkamenělý). Zřejmě i díky tomu si dnes spousta lidí myslí, že pokud med tuhne – krystalizuje, děje se tak proto, že je v něm přidaný cukr. Jistě, když se podíváme na strukturu některých zkrystalizovaných medů, je to snadná představa přimíchání krystalového cukru.

     A za druhé - pravý český med, stejně jako všechny středoevropské medy, díky specifickému chemickému složení a vlivem fyzikálních zákonů vytváří krystaly – tedy správně krystalizuje. Pokud se tak neděje, může být med poškozený, nebo šizený. Nebo to prostě není český med. Krystalizace je tedy jakousi známkou kvality českého medu. 

Co dělat, když chcete mít tekutý med

     Krystalizovaný i pastový med lze zahříváním opět uvést do tekutého stavu. Pokud má být zachována původní kvalita medu, nesmí jeho teplota převýšit 45 °C. Pokud chcete rozehřát zkrystalizovaný med, dejte jej přes noc na topení. Při rozpouštění v lázni na sporáku hůře uhlídáte správnou teplotu (bez teploměru vůbec). Nikdy neohřívejte med v mikrovlnné troubě!

     Kdo má med jen do čaje, nemusí mu krystalizace vadit, med ale nerozpouštějte v horkém čaji (hned po zalití), vysokou teplotou se ničí drahocenné látky jako enzymy, vitamíny aj.

     Odpověd je - někdy ano, někdy bohužel ne.

     Pokud si „šiditelé“ dají záležet, nelze poznat nekvalitní med jinak než laboratorními testy. Ale může se taky stát, že vám ty umělé sladidla a jiné látky prostě nebudou chutnat. Když už ale podvodníci svou snahu v pančování přeženou, lze to poznat velmi jednoduše. Chcete-li med vyzkoušet přímo v obchodě, prostě otočte skleničku dnem vzhůru a sledujte, jak rychle se vzduchová bublina, která byla pod víčkem, přemístí ke dnu. U kvalitního medu se to děje pomalu. Pokud med přelijete, nebo jiným způsobem v něm uděláte malinké bubliky, ty zůstávají u pravého medu dlouhou dobu na svém místě. Další možností (už doma) je nalít med do sklenice vody. Pokud mu trvá, než se rozpustí, je to pravý med. A dále tu máme tzv. mašličkový test -  pravý med při přelévání vytváří vrstvy záhybů, tzv. mašličkuje.

     Některými tolik neoblíbená krystalizace je asi nejlepším vodítkem kvality medu. Pravý český med prostě krystalizuje. Další možností je pastový med, tady máte záruku, že med nebyl nijak výrazně poškozený (myšleno především přehřátý). Poškozené medy totiž nevytvářejí pastu, stejně jako pančované.

     Pokud je na obalu medu napsáno "český výrobek", znamená to jen, že obsah se do sklenice dostal u nás. K tomu je většinou připsáno, že jde o "med ze zemí ES a mimo ES". Nejde tedy o český med, ale o med zpracovaný v ČR!

     Do medu se nesmí nic přidat (vyjma jiného medu) a ani z něj nic odebrat. Med je čistá přírodní potravina, proto se zde neuvádí, že je pravý, přírodní, domácí, kvalitní, bez konzervantů, bez barviv aj. Takový je každý nefalšovaný med.

     Tak snad jsem Vám tuto problematiku trochu osvětlila 🙂 

S pozdravem

Lucka

     Mnozí lidé si neuvědomují, jak obrovský mají včely význam pro rostliny a tím vlastně pro celý ekosystém. Některé rostliny spoléhají při přenosu pylu na vítr, jiné na hmyz, některé využívají obojího. Jsou i takové, které jsou závislé jen na včelách.

     Uvádí se, že asi 80% kvetoucích rostlin, je opylováno hmyzem. Z toho zhruba 85% je opylováno včelami. Včely jich opylují na 170 000 druhů, přičemž se odhaduje, že přímo závislých na včelách je 40 000 druhů rostlin a stromů. Lidé využívají množství z nich. Jsme tedy vlastně i my na včelách závislí.

     Pro představu ohromného výkonu včel a tedy i jejich nepostradatelného užitku je neuvěřitelné číslo až 3000 květů, které dokáže navštívit za den jen jediná včela! Celá kolonie včel medonosných potom dokáže během dne opylit několik miliónů květů!

     Užitečnost a hlavní význam včelařství není v získávání medu a dalších včelích produktů, uvádí se, že tyto tvoří jen zlomek (asi 10%) celkového užitku včel, ale tkví v prospěšnosti našemu životnímu prostředí. Včelařství je totiž jednou z mála lidských činností, kterou přírodě více dáváme, než jí bereme. Samozřejmě prospívá také zemědělství a na něj navazujícímu potravinářskému průmyslu. Díky opylování rostlin zvyšují včely kvalitu i kvantitu plodin. Tím přímo ovlivňují produkci potravin.

     Jsem velmi ráda za to, že můžeme o své práci říci, že má opravdu smysl!

     Když se nám syn narodil, snažili jsme se pro něj nepoužívat nic, co by obsahovalo chemické látky. Měli jsme pro něj oblečení pouze z nebarvené bio bavlny, mazali jsme jej pouze meruňkovým máslem, nepoužívali žádné kapky do očí aj... Ve třech měsících se však u něj objevila silná vyrážka po celém těle. Nepřišli jsme na to, co ji mohlo způsobit. Možná to mohla být přemíra cukru v mé stravě (občas ujedu). 

     Lékařka diagnostikovala atopický ekzém a doporučila kosmetiku pro atopiky. Než jsem ji koupila (je mi proti srsti kupovat chemické masti), zkoušela jsem jej mazat různými oleji (dýňovým, mandlovým, sezamovým aj.). Vše se ale zhoršovalo, tak jsem ze zoufalství zkusila Linolu, kterou lékařka doporučila. Opět zhoršení... Malý se v noci tak drbal, že byl rozškrábaný do krve a nemohl spát. Byli jsme zoufalí...

     Začala jsem hledat na internetu a našla zde skupinu založenou maminkami se stejným problémem. Jedna z nich tam psala o zinkové masti, já ale nechtěla tu kupovanou, ve které je zase chemie... Navrhla jsem tedy složení dle svých zkušeností s výrobou mastí a konzultovala to s jednou velmi šikovnou maminkou ve skupině. Tak vznikla má zinková mast 🙂 

     Začala jsem jí syna intenzivně mazat asi tak 10x denně. Druhý den šlo vidět citelné zlepšení, třetí den se ekzém jakoby "sloupl" a bylo po něm 🙂 Pak stačilo suchou kůži zvláčnit olejem a tím se rozloučit s "atopickým ekzémem".

     Jsem velmi ráda za to, že nám příroda dala lék na všechno 🙂