
Propolis je pryskyřnatá látka vytvářena včelami, tzv. včelí tmel. Ty ho vytváří z pryskyřic a jim podobných rostlinných šťáv, které obohacují o výměšky svých žláz, obsahuje tedy i určité procento včelího vosku. Propolis má specifické velmi příjemné aroma. Jeho barva se různí podle původu a také stáří od zelenožluté až po tmavě hnědou.
Včelí úl je místem, kde je poměrně vlhko a teplo, a proto je zde také vhodné prostředí pro růst plísní. Ty se zde však vyskytují jen málokdy právě díky propolisu, tedy jeho antibakteriálním a antimykotickým vlastnostem. Včely tímto tmelem dotvářejí a utěsňují své obydlí; doslova jím obalí téměř vše, co je v úlu. Důkazem obrovské účinné síly propolisu mohou být známé případy, kdy včely propolisem obalí vetřelce, kterého nemohou dostat z úlu ven. Ten je zde pak doslova balzamován/mumifikován, nerozkládá se a neohrožuje tak včelí obydlí. Není nic neobvyklého, když včelař najde v úlu „zakonzervovanou“ myš.
Propolis tlumí růst bakterií, kvasinek a plísní. Je účinný i na salmonely a stafylokoky. Zároveň má i mírné anestetické účinky. Díky těmto vlastnostem můžeme propolis využít při všech zánětlivých procesech organizmu. Před jeho použitím je třeba ověřit, zda člověk není alergický na nějakou látku v něm obsaženou.
Propolis se nejčastěji využívá ve formě tinktury (i vnitřně) nebo masti.


Jo jo, svatá pravda, používám na kloktání a na oděrky v ústech. Zrovna teď mám sedřenou tvář uvnitř od zubů. Tvář potírám propolisem a je to fakt úleva a rychleji se to hojí 😀