Víte, co je zvláštní? Že za článek o dudlíku mě na emiminu skoro ukamenovaly, zatím co tady se s většinou přispívajících shodnu... Zůstanu tedy s těmito "ožehavými" tématy věrná koníkovi
Nechci rypat ani byt za prudicku ale stavam se maminkou co za dudlik by vrazdila kdyby byl v kramu posledni. Krasne jste to popsala ale bohuzel nemohu souhlasit. Me dudlik zachranil rvave dite. 😉
@bobinecka01 V pohodě, chápu... 🙂 Nechtěla jsem a ani jsem nevěřila tomu, že by se mnou všichni souhlasili. Díky 😘
@lusynkova me je vzdycky smutno, kdyz vidim miminka v porodnici s dudlikem v puse, nastesti v porodnici, kde ja jsem rodila, ho nedavaji, tak jsem se nemusela hadat.. No a dvoulete deti, co si hraji, jezdi na odrazedle a pod. s dudlikem v puse, to je kapitola.. Asi to chapu u nekojenych deti, a ze je potom to oddudlikovani v podtate totez, jako odstaveni.. No jsem rada, ze jsem nic takoveho resit nemusela 🙂
Je to složitá otázka a rozhodně není černobílá. A jestli ano, tohle je moje obhajoba. Z porodnice jsem poprvé odcházela s plně kojenou a hodně hladovou dcerkou. A bohužel také s ragadami na obou bradavkách. 5 týdnů trvalo, než se mi zahojily, 5 týdnů bodavé bolesti při každém přiložení. A dcera by nejradši dudlala nonstop. Takže dudlik byl z mého pohledu nutností. Kojila jsem do 11měsíců. U druhého uz nebyl problém s ragadami, ale udujdany byl malej taky pořádně. A jsou situace, kdy dudlik je hold lip po ruce než prso. Syn byl kojeny 13 měsíců. A se třetím mimčem... Přes den se neda nic dělat, to jsem máma 3 dětí, takže dudlik opet v akci, já jako dudlik sloužím až v noci, kdy u kojení usínáme obě. A kojit plánuji určitě aspoň do toho roku. Upřímně závidím všem, kteří to bez dudliku zvládnou, já jsem na to byla slaboch.
Víc jsem toho mobilem dopoledne nezvládla naťukat, ale pořád se mi to honí hlavou. Nejsem ten typ, který by měl potřebu nějak rýpat, nebo vykřikovat své názory. Už tu hodně málo veřejně přispívám. Občas přečtu nějaký ten zajimavý článek (např. nedávno o olejích 😉) Ale sem tam mě některý článek docela semele a srazí moje mateřské sebevědomí. Pak jen stále přemýšlím, jak jsem nezvládla ani jedno své dítě porodit sama a přirozeně (první akutní císař, další dvě už preventivně, protože všechna naše miminka jsou nad 4kg), nezažila jsem bonding (druhý a třetí císař pod celkovou, protože se nepodařilo napíchnout spinal a mrzí mě to doteď), což je dle některých názorů hrozná katastrofa pro vztah matky a dítěte. Dávám dětem z vlastního rozhodnutí dudlík. Z toho vyplývá, že je vlastně zázrak, že vůbec kojím... A pak hledám sama pro sebe obhajobu, že přece nejsem špatná máma. Ne, já to vím, že jsem pro svoje děti dobrá máma, že je miluju z celého srdce a že pro ně chci jen to nejlepší. Jen občas nedokážu dělat věci podle názorů okolí. Ano, uvědomuju si, že dělám něco špatně, nebo spíš nedobře. Ale prostě taky vím, že všechno není jen černé a bílé, ale že je plno rovin mezi tím a tam já se pohybuju. Nekdy mi to moc dobře nejde, v něčem je to super. Ale vždy pro svoje děti.
Omlouvám se za svůj výlev, tentokrát jsem nezvládla udržet svoje emoce na uzdě. Podle mě prostě dudlík, pokud je používán s rozumem, není zas až tak strašné zavrženíhodné zlo 😉
@jajkaz To mě mrzí. Máš pravdu. Já psala svůj názor, který mám na základě svých zkušeností. Jednou se mu možná zasměju. Nechtěla jsem, aby se někdo cítil takto...
Spíš jsem asi chtěla promluvit k těm, které se teprve rozhodují a které mají dudlík jen proto, aby je dítě méně otravovalo. A že jich ve svém okolí mám....
@lusynkova Já to chápu a respektuju tvůj názor a obdivuju ty, co se dokážou obejít bez dudlíku. To je moje vlastní rozhodnutí, pohodlí, to bych změnit mohla, ale fakt mi vyhovuje třeba v kostele při mši malou uklidnit dudlíkem 😉 . Porody jsem ovlivnit nedokázala a ač mě to mrzí, změnit to nejde. Já jen, že nejsou jen nezodpovědné ženské, co se dudlíkem jen chtějí zbavit uřvaného děcka...
Ale co se vlivu dudlíku na mluvení dětí týká, taková studie by mě také zajímala. Nejstarší dcerka začala mluvit až ve dvou letech, ale zase ten vývoj řeči byl pak bleskový. A teď pusu nezastaví a mluví na rozdíl od velké většiny vrstevníků správně (na logopedii jsme byli v 5 letech asi 4x, protože se mi zdálo, že jí špatně naskakuje "r", tak ať nemusíme přeučovat zlozvyk).
Syn se rozmlouvá až teď, ve třech letech. Zatím je mu špatně rozumět, hodně hlásek ještě neumí. Ale už se to rozjíždí. U obou jsem pozorovala stejnou věc - oba mi naprosto bojkotovali takové to "ukaž, kde je na obrázku sluníčko, jak dělá kočička, zpívání s pohybem apod." Prostě když jsem JÁ chtěla, aby ONI něco udělali. Obrázky si v knížkách prohlíželi, ale moje povídání k tomu odmítali. Jinak bych řekla, že jejich pohybový i rozumový vývoj byl (a je) tak nějak v normě. Syn rozumí moc dobře, jen nemluví (nemluvil). Oba měli dudlíky v podstatě ke konci už jen na spaní. Dcera asi do roku a půl, syn o něco málo déle. Už jsem nad tím také přeýšlela, jestli to není právě dudlíkem, že místo žvatlání mají pusinku ucpanou. Takže se teď fakt snažím dudlík používat opravdu jen v nutnou dobu.
Jako také mi příjde šílené vidět tříleté nebo i starší dítě s dudlíkem v puse, ale to už je extrém. Zas tolik jich ve svém okolí nemám.
Dudlík, to je téma. Rodila jsem na Vinohradech a tam ho nedávají. Syn měl (a stále s pauzami má) období, kdy si dělá živý dudlík ze mě. Už jsem byla kolikrát tak vyčerpaná, že jsem mu sama dudlík nabízela...i různé druhy (sešla se mi pěkná sbírka jako dárky). Ale odmítl ho. Jsem za to ráda, nebudu muset řešit odvykání. Nicméně já sama jako dítě jsem měla dudlík dlouho (asi do tří let, pak se rozpadl a už mě prý nebavilo kousat jen tu gumu bez té kopretinky🙂, maminka mě kojila, zuby mám hezké, rovné, u logopeda jsem byla 2x. Řekla bych, že to bude hodně dítětem. ..každé je jiné.
@jajkaz To chápu, že třeba v kostele se to hodí 🙂. No, učila jsem 5 let v MŠ v logopedické třídě a v rámci papírů, které měli rodiče vyplnit pro SPC, byla vždycky kolonka: Dítě mělo dudlík - anoxne, jak dlouho. Logopedka z SPC, která nás zaštiťovala, se na to vždy ptala. Už i na studiích nám doc. z logopedie říkala, že to má špatný vliv na spostu věcí, je to nepřirozené...
Je skvělé, že si dokážeš ohlídat řečový vývoj, to moc rodičů nedělá, opravdu. Kluci se často rozpovídají později než holky, ale to určitě víš a vidíš. S tím žvatláním s dudlíkem a bez... Možná na tom něco bude, je to logické, že? Syn při hře neustále brebentí... A taky si často strká různé předměty do pusy, aby je prozkoumal. Může to dítě s dudlíkem? Nevím, jak to chodí... Vyplivne ho, aby si tu věc dalo do pusy? A všichni víme, že poznávání ústy je pro dítě důležité...
Díky za tvé příspěvky 🙂
@lusynkova Já jsem totiž učitelka MŠ 😉 Logopedii jsme měli, ale jen tak lehce naťuknutou. Tak vím, že raději hned zakročit, než pak přeučovat. A také vím, jak je to s tou výslovností u předškoláků marné 😢
Naše děti sice byli dudlikovi, ale jakmile měli potřebu něco strčit do pusiny a poznávat, tak letěl dudel na zem. Proto si právě myslím, ze pokud je užívaný s rozumem, není to pak taková katastrofa.
Jsem rada ,ze jsi poucena 😄💋
@jedna_krasomila Jj, to jsem :D. Ale je fakt, že když jsem včera znovu koukla do diskuse na miminu, tak se mě tam pár ženských i zastávalo... :D
@jedna_krasomila Fakt??? 😨 Tak to je opravdu smutné. No, tak to jsem z toho vyvázla ještě dobře 😝 Ale nečetla jsem teda většinu diskuse, to je fakt...
@jedna_krasomila Nebudu, to k ničemu není... Vzala jsem si z té kritiky to, co bylo konstruktivní a zbytek mi je fuk 🙂
Článek jsem nečetla, asi budu muset. Ale i přesto mi přijde nepochopitelné, jak někteří lidé nedokážou akceptovat názory či zkušenosti jiných a mají jen "svou pravdu".