Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
luthien.k
15. kvě 2014

Dvacatero vzkazů dětí rodičům

Nerozmazlujte mě - Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu - já vás jen zkouším.
Nebojte se být přísní a pevní - Mám to raději - cítím se tak bezpečnější.
Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky - Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
Nedělejte ze mě menšího než jsem - Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako "velký".
Nehubujte mi, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti - Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v kllidu a soukromí.
Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy - Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád - Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
Nechraňte mě před všemi následky mého jednání - Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám - Dokážu se s nimi vyrovnat.
Nesekýrujte mě - Musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka.
Nedávejte ukvapené sliby - Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl - Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
Nepokoušejte nadměrně mou poctivost - Dostanu strach a pak lžu.
Nebuďte nedůslední - To mě úplně mate.
Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.
Neříkejte, že mé obavy a strachy jsou hlouposti - Pro mně jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.
Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní - Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit - Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
Nezapomínejte, jak rychle dospívám - Je to těžké se mnou držet krok, ale prosím - snažte se.
Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění - Ale to vám nemusím říkat, že ne?

(Podle zahraničních pramenů přeložili a upravili Jiří a Jiřina Kovaříkovi a Jiří Tošner)

Převzato ze situační analýzy Děti v české republice 1996, Český výbor pro UNICEF

    Začni psát komentář...

    Odešli

    Doporučujeme