Můj druhý vyvolávaný porod, tentokrát po "lehké verzi" CMP
... přesněji řečeno po tranzitorní ischemické atace...

"Tranzitorní ischemická ataka (TIA) je definována jako rychle rozvinuté klinické známky ložiskového mozkového postižení nebo poruchy monokulárního vizu, které typicky trvají méně než 1 hodinu, maximálně však 24 hodin... ...Jediným kritériem odlišení TIA od mozkového infarktu je délka trvání neurologického postižení." (zdroj viz konec textu)
Dne 28.3.2018 (37+4) jsem šla v pozdních odpoledních hodinách na ozvy a prohlídku do olomouckého G-Centra. Cestou tam se mi ale stala do té doby nevídaná věc. Najednou z ničeho nic jsem v zorném poli viděla šikmý rozmazaný pruh... Trochu mě to vyděsilo, ale říkala jsem si, že mi asi něco spadlo do oka a že jen blbě vidím. Promnula jsem si oči, jednou dvakrát, třikrát a ten "pruh" tam pořád byl... tak to už jsem začínala být nervozní a dalších 10 min než jsem přišla do Géčka jsem se postupně začala smiřovat s myšlenkou, že mi to tak zůstane... k tomu mě začala bolet hlava... přišla jsem na ozvy a po 20 minutách ten šílený "pruh" začínal slábnout a vypadalo to, že se vše vrací zase do normálu... po ozvách jsem šla do ordinace... tam se mě doktorka ptala jak se mi daří a dodnes si pamatuju, že jsem váhala, jestli "pruh" vůbec zmiňovat. Nakonec jsem se přiznala a to ji dost zneklidnilo... už psala papír pro pohotovost, když najednou přišel další neobvyklý jev... zničeho nic mi začala brnět pravá ruka (od zápěstí ke konečkům prstů), okamžitě jsem jí to řekla a přidalo se i to, že ruku jsem pořádně necítila.. po třech minutách tento jev přešl do pravé nohy... a po dalších asi dvou minutách do pravé části obličeje (rtů)... (doplnění: v době kdy jsem byla v ordinaci a doktorka se me něco ptala, jsem nebyla schopna se poradně vyjádřit slovy... ) udělalo se mi na omdlení a nevěděla jsem, co bude dál... celá tato akce trvala cca 7 minut... doktorka přizvala dalšího doktora na konzultaci a oba se shodli, že musím okamžitě do FNOL na pohotovost...
Na pohotovosti jsem zopakovala, co se mi stalo... doktor ihned diagnostikuje TIA a navíc naměřil vysoký tlak 168/to druhé číslo si už nepamatuju... (preeklampsie se nepotvrdila) Ale jsem v 38. týdnu, takže co teď? EEG i lumbální punkce vyloučené... jedině magnetická rezonance (MRI) a pak uvidíme, každopádně hospitalizaci se nevyhnu... MRI nepotvrdilo ložisko na mozku, ale riziko stále je... doporučují vyvolat porod... odeslána na GYN-POR... příjem někdy v noci 29.3.2018

Ten den ráno konzultace se specialistou... doporučuje vyvolat porod... mně je na omdlení, protože si představuju zase ty tablety, kterýma mě dopovali u prvního porodu a vůbec to nefungovalo... rozhoduju se jestli zůstat a nebo odjet jinam (v OL jsem původně nechtěla rodit, protože moje sestra je PA v jiné nemocnici a tam už jsem se těšila na porod ve vaně a aromalampu, hudbu atd...)... hned ji volám a vvysvětluju situaci... a zklamaná se dozvídám, že s takovou diagnozou mám zůstat, kde jsem a poslouchat, co radí oni... že v jejich okresní nemocnici (a dle mého "dream porodního plánu" už stejně rodit nebudu...) by mě možna stejně "nevzali" a doporučili převézt do krajské... se znepokojením a obavami jdu vyslechnout jimi navrhované varianty...
Nakonec se smiřuju s variantou vyvolávaného porodu ve FNOL. Směna se vyměnila a MUDr. Jančeková a MUDr. Marek, kteří navrhují postup na mě působí pozitivně a lidsky (jen díky nim jsem tam rodila a nakonec byla moc, moc spokojená!)... navíc navrhli vyvolat porod tzv. Cookovým katetrem (balónková metoda)... a řeknu vám, bylo to super! 

Katetr zavedli 29.3. kolem půl desáté večer... ven trčí jen tři hadičky... chodit se s tím dá a necítila jsem žádnou bolest...
Po zavedení katetru mě zavezli už na porodní box... s tím, že pokud balónek nevypadne sám, může zůstat zavedený až 24 hodin... Balónek zůstal uvnitř do druhého dne.
30.3. kolem 11 hodiny jsem požádala o klystýr... že kdyby k tomu mělo dojít, chci klystýr, jinak nerodím... 🙂)))
A při vyprazdňováni vypadl také balónek o průměru 5 cm... 🙂)) říkám si hurá, tak to už mám vyhráno... CHYBA! 🙂)
Kontrola kolem 12 hodiny potvrdila otevření na 5 cm... a já bez kontrakcí...
13tá hodina
14tá hodina
15tá hodina
Chodím do sprchy, skáču na balóně... nic...
.
.
19tá hodina změna směny... 🙂))
.
.
22:30 přistupuju k radikálnímu rozhodnutí, nic se neděje (nemám kontrakce ani bolesti) a už to chci mít za sebou... takže oxytocin...
Zprvu velmi slabé až necitelné bolesti se do 15 min změnily v šílenství... nepomáhá ani sprcha a mě se točí hlava... nejde to vydržet... 23:45 prosím o něco od bolesti... (tak dostávám nějaký oblbovák)... Po pár minutách na mě jde velký tlak na močák... říkám své sestře (PA)že se mně chce čurat, ale nedojdu tam... ona že mi pomůže... a já najednou cítím, že buď rodím, nebo se počurám... (první porod jsem cítila bolest v zádech a tentokrát to bylo opačně)... ségra, že doběhne pro PA, než se zvedla mačkám tlačítko SOS SESTRA... a říkám, já asi rodím... to už je hlavička v půlce... PA a praktikantka přibíhá... já si tlačím, jak se mi chce (bo jinak to nešlo a čekat, až přejde kontrakce bylo utrpení)... jednou jsem zakřičela a holky taktak chytly malou... 🙂))
KARIN BYLA NA SVĚTĚ NA VELKÝ PÁTEK 30.3.2018 VE 23:56 2630g a 49cm

Ihned po porodu byla velmi "unavená"... údajně z toho důvodu, že mi sotva pichli ten oblbovák... a když se moje sestra dívala na placentu, viděla na ní malé infarkty...
A to hlavní na závěr - kolem 10.3., kdy jsem byla na kontrole v G centru, jsme si s MUDr. všimly, že od poslení návštěvy se velikost Karinky nezměnila (jen velmi málo), chtěla jsem to okamžitě řešit a MUDr. mě poslala u nich ke specialistovi na Doppler testy (průtoky z placenty a další kontroly)... tam údajně vše OK... při příjmu ve FNOL mi řekli, že dítě neodpovída o cca 2-3 týdny... a divili se, že Doppler byl OK... (ale stát se to prý může)...
A víte co, můj vnitřní hlas mi říká, že se mi to mělo stát... že jsem měla přijet na pohotovost a že měli ten porod vyvolat... protože, to, co by následovalo pak, kdyby k vyvolání nedošlo... na to nechci ani myslet...

Celý porodní den až do noci tam se mnou byl manžel i moje sestra PA.
A poslední věc - minulý měsíc, jsem byla po cca roce na kontrolním MRI a...? Nikde se nic nenašlo..... náhoda...?
+
Zdroj TIA: http://www.cmp.cz/jnp/cz/doporucene_postupy_pro_lecbu_cmp/cv_sekce_cns-lecba_tia.html
Doporučujeme
@properjoey Dekuju moc!
Taky jsem prodelala 2x TIA v pokrocilem stadiu tehotenstvi a okamzite me hnali na cisare. Dloooouho jsem se s tim nemohla smirit, protoze jsem se vylozene těšila na porod a oni na me takhle 😀 Takze ti to celkem zavidim 🙂
@maanule
@alcar
@tichackova holky, přiznám se vám, taky jsem to nechapala... ale když o tom zpětne přemýšlím, tak asi z toho důvodu, ze “záchvat” odeznel a nebylo to akutní... na vyvolání trvali, aby se mohlo pokračovat dal s vyšetřením skrz TIA... možná ze pokud by se to do 23 hodin opakovalo, byla by to jasná sekce...
Každopádně jsem byla moc rada, ze to byl klasicky porod... ;)
@alcar no původně jsem si myslela, ze tam zůstanu hned po porodu... ale nakonec přišli s tím, ze mužů domu a až si to “sedne” ze mám třeba za 14 dni přijít na EEG a lumbalku... už když jsem odcházela, říkala jsem si, ze punkci jen pokud to bude nevyhnutelne... na eeg nic nebylo jen neurolozka říkala něco o migréne a dala mi xY krabic magnosolvu, prý na každý den... (dávám si jen když me bolí extrémně hlava 1x za 3 mes).... když jsem zjistila, ze eeg je Ok, tak jsem lumbalku neabsolvovala... mám z toho strach a navíc to cítím jako velký zásah... a musí se pak dlouho ležet... teď kontrolní MRI taky Ok, takže si sama sobě potvrzuju, ze to byla vyšší moc a stalo se to jen, abychom porodili Karin...
V minulém těhotenství jsem také prodělala TIA - brnění právě části těla a přestala jsem mluvit. Když jsem se snažila něco vyslovit vycházely ze mě jen bláboly. Trvalo to zhruba půl hodiny. Manžel volal rychlou. V nemocnici jsem šla okamžitě na magnetickou rezonancoa tam se nic neprokazalo. Mě se to stalo ve 34 tt. Jediny závěr je, že hodně zahustuji krev a že to mohla být nějaká uvolněná krevní srazeninka. Nasadili mi léky na ředění krve a nabrali genetiku a zpětně mj pak odhalili teombofilni mutaci. Já nakonec rodila přirozeně až ve 42. týdnu 😀
@audreyi Joo s tou mluvčí jsem měla taky potíže... to si pamatuju... nebyla jsem schopna doktorce popsat, ani tu chybu ve vizu a to brnění... 😣 pichanec na ředění jsem dostala taky... ale myslím, ze až po porodu... a jak to, nevyvolavali? To je zvláštní, kor když holky vys psaly, ze musely na sekci... asi aktuální posouzení.... ;)
Začni psát komentář...


Dobře to dopadlo a Olomouc je na CMP jedná z vyhlášených nemocnic.co mě překvapilo, že tě nechali rodit. Ale samozřejmě ten tvůj druh CMP vůbec neznám a čtu o tom poprvé. Nicméně moje mamka měla první krvácení do mozku,kdyz jí bylo 15 - bez následků, ale se závěrem, že NIKDY nesmí mít děti. Nakonec má dvě, obě císařem a ve 40 letech další krvácení do mozku, tentokrát skoro umřela a trvale následky obrovské. Ale rozdíl asi bude v tom, jestli se céva ucpe a nebo praskne...
Tobě držím palce, ať jsi zdravá, ať to byla ojedinělá zkušenost a věř,ze opravdu nad zdraví nic není, ač to zní jako klišé. My si v rodině už 16 let nic jiného nepřejeme...
Takže hodně zdraví tobe i celé tvé rodině 😘