Tělesný trest

Článek č. 8 ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK

Moje 3 děti ve věku 6-25 let ode mě dostaly na zadek za ty celé dlouhé roky dohromady 5x. Možná si teď říkáte, jak si to může 25 let pamatovat? Pamatuji si to úplně přesně, protože jsem tovždy vnímala jako svoje velké selhání. Ano, SVOJE SELHÁNÍ.

Fyzický trest používáme v situacích, kdy neumíme najít jiné řešení. Je to nejjednodušší, rychlé, ale je to k ničemu. V dítěti vyvolá pouze strach, ponížení a vztek. Co se týká nápravy situace a ponaučení, je k ničemu.

Velmi často je fyzický trest k dané situaci neúměrný. Nejčastějiho používáme, když jsme unavení, naštvaní (práce, partner, šéf ….) Neumíme situaci vyřešit jinak.  Je to tedy jen obyčejné vybití si vlastní zlosti a neschopnosti situaci vyřešit nebo změnit.

Ptám se: „uhodili byste svého kolegu v práci, svého partnera, souseda…..?“ Proč tedy své dítě?

Vídáte venku před domem, před školou děti, které bijí mladší kamarády a spolužáky? Slýcháte o šikaně ve školách?

Násilníci v řadách dětí jsou většinou ti, kteří jsou, nebo byli,  doma sami biti.V jejich hlavách je zapsán vzorec chování: KDYŽ JSEM STARŠÍ A SILNĚJŠÍ, když mám tu moc, MŮŽU TI UBLIŽOVAT.

Praxe bývá taková, že rodiče, kteří sami děti fyzicky trestají  jsou ti, kteří nejvíce nadávají na násilnické výrostky. Vůbec si ale neuvědomují, že i oni totéž své děti svým chováním, svým příkladem učí.

Na svých přednáškách jsem kladla rodičům dvě otázky.

Co si myslíte o mužích, kteří bijí svoje ženy? Muži i ženy odpovídali stejně.

-„Muž, který bije ženu, je slaboch.“

-„Je zbabělé, když muž bije ženu, která je slabší a nemůže se bránit.“

-„Muž, který bije ženu, je hlupák, který nezná jiný způsob komunikace.“

 Co si myslíte o rodičích, kteří bijí svoje děti?

Skupina těch, která používala fyzické tresty, byla zaskočená tou otázkou a mnozí z nich si uvědomili, jak moc jsou si tyto příklady podobné. Jaký je tedy rodič, který fyzicky trestá svoje dítě? Vždyť dítě je mnohem slabší a bezbrannější než dospělá žena…

Já vím, že jste také slýchávali věty typu: Škoda rány, která vedle padne. Mě doma taky řezali a vyrostl jsem……

Ne vždy je to, co říká a dělá většina ale správné. A platí to i jinde, ne jen ve výchově dětí. To jen opakujeme slepě věci, které jsme se naučili, někde je slyšeli a nepřemýšlíme o nich.

A nebo: Když dostane na prdel, bude si to pamatovat!

Opravdu věříte, že si po nějakém čase dítě pamatuje, za co dostalo?  Myslím, že ne, pamatuje si jen to, že dostalo. Nedávno jsem o tom mluvila se svými dětmi. Ani jedno z mých dětí si nepamatuje, za co ode mě dostalo, ale vědí, že se to stalo. 

A jak to dělám já?

Je to už dlouho, co jsem dětem slíbila, že se to už nikdy nebude opakovat a stojím si za tím.  A jestli jsou teď mezi Vámi tací, kteří si myslí, že toho děti začaly určitě zneužívat, že musím mít jistě problém s chováním dětí, pletete se. Děti jsou úplně v pohodě. Všechno se nám daří společně v klidu vykomunikovat. Jsme přece parťáci a ti si neubližují. 

Trest je u nás vždy formou nápravy: omluva, oprava, finanční podílení, doučení…..

Když se nedaří v něčem dosáhnout výsledku (např. ráno neustlaná postel, večer být včas v posteli apod.) děti si samy zvolí formu motivačního trestu. Musí být takový, aby to  pocítily. Zákaz na počítač, televizi, nebo nějaká práce v domácnosti … Když 3x zapomenou, přijde trest, který si sami vybraly. Vyhneme se tak tomu, že by se pro trest zlobily na mě, nebo na manžela. Vždyť si ho přece vymyslely na sebe samy.

Nevím jak vy, ale já bych tenkrát před lety byla mnohem šťastnější dítě, kdyby tohle všechno moji rodiče věděli. Byli by mi mnohem bližší, byli by moji kamarádi, tak jsem to jako dítě vždycky chtěla. 

Tam už se to vylepšit nedá. Chci to tedy alespoň pro svoje děti. Chci, aby byly šťastné a spokojené než vyrostou a pohltí je starosti světa dospělých.

Pro Vaše děti si z celého srdce přeji totéž.