Tak jsem se konečně dostala k sepsání mého porodu.

Když jsem byla naposled na kontrole u gynekologa, což bylo 20.5. tak mě řekl, že se ještě vůbec nic nechystá, že určitě vydržím do termínu porodu, což bylo 8.6. Já jsem si, ale říkala že je pěkný datum 1.6., tak že bych mohla porodit ten den 🙂

Druhý den po kontrole jsem měla naplánované odjet za segrou do Brna, šak se ještě nic nechystá 🙂, ještě jsem se chtěla podívat po obchodech a koupit v Ikeii, šuplíkáče na nějaké věci pro miminko. Jela jsem vlakem a zůstávala tam až do druhého dne. Se segrou a kamoškou jsme si užily fajn večer, grilovaly jsme, bouhly šampíčko a superně pokecaly.

22.5. jsem se vzbudila hodně brzo a pořád se mě v noci chtělo čůrat, ani ve snu by mě nenapadlo, že do večera porodím 🙂 U segry jsem vstala o 7 hodinách, spolu jsme posnídaly a ona odešla do práce. A já že vyrazím do Ikeii. Jen jsem pořád chodila čurat a začalo mě pobolívat v podbřišku. Tak jsem to přisuzovala tomu, že jsem den předtím hodně chodila a hodně toho vypila, tak tím chodím moc na záchod.

Přijela jsem do Avionu, prošla si HMko, Tesko a ještě nějaké další obchůdky, zašla si na zmrzku, sem tam mě zabolelo v podbřišku, tak jsem si říkala jestli to nejsou ti "poslíčci". V poledne za mnou přijela ségra naložit mě ty šuplíkáče, které jsem si vybrala a zašly jsme v Ikeii i na oběd. Než jsme začly obědvat, tak jsem šla na záchod a tam ze mě odešla hlenová zátka, pač jsem měla na toaletním papíru, takový hlen s troškou krve. Nebyla jsem si úplně jistá, ale jak mě pořád pobolíval ten podbřišek, tak jsem tomu už začala věnovat víc pozornost, sem tam sem mrkla na hodinky a interval byl pořád nepravidelný někdy 20 min z toho 15 min. Segra mě pak odvezla na vlak co mě jel 14.30, jela jsem rychlýkem přes Břeclav do Hodonína a tam čekala na vlak který odjížděl kolem 16.30 k nám do Lipova. V Hodoníně, mě začaly pobolívat i kříže, tak jak když jsem měla dostat měsíčky. Když jsem volala s mojí mamkou a řekla jí to, tak tá mě řekla, že určitě už rodím. Tak jsem jí trvdila, že to určitě ještě nerodím, že to nejsou žádné bolesti jen takové pobolívání.

Jak jsem jela s Hodonína, volal mě manžel, že mám vysednout ve Strážnici, kde pracuje ( vozí beton v domíchavači) a jet sním ještě jednu otočku zavést beton. Tak jsem souhlasila.Břicho mě pobolívalo pořád jednou po 15 min, jednou to bylo za dýl, tak jsem si říkala, že až dojedu dom, tak si dám sprchu a ono to povolí. 

S manželem jsme zavezli beton, to už jak semnou kodrcal v té scanii, tak mě bolesti začali zesilovat, ale pořád se to dalo vydržet nic hrozného, když začli, tak jsem jen moc nemluvila a dýchala a to na mě poznal, že něco neni v pořádku. Zavezl mě ještě dom, pač vezl beton kousek od našeho domu. Já se šla rovnou osprchovat a čekala jsem jestli to přejde. On jel odvést auto do práce a vzít naše.

Když mě přivezl bylo přesně šest hodin. Já si dala horkou sprchu a bolesti povolili, ale zato mě to začalo nutit strašně na záchod na velkou. Když jsem šla tak jsem začla i krvácet a to mě vylekalo. Volala jsem to mamce jestli když rodila tak jestli předem krvácela, řekla mě že ne. Tak jsem si dobalila tašku a čekala na manžela až přijede. Mezitím jsem se dívala na Ulicu a chodila co chvilku na záchod na velkou. Tam mě i bolesti vždycky trošku polevili, ale i tak se to dalo pořád vydržet. Manžel dojel 19.10 hod a mě zrovna praskla voda. Tak jsem mu řekla ať se rychle sprchne a že pojedem do porodnice, že asi rodím. Ale nech hlavně nezmatkaří, že určitě máme ještě čas. Do porodnice to od nás máme zhruba 30 min. No odjížděli jsme z domu 19.30.

Jenže mě jak praskla voda, tak se interval mezi tím zkrátil na 5-8 min a pak se strašně rychle zkracoval. A to se mě už moc nelíbilo. Tak jsem po cestě zavelila ať mě zaveze do Veselí na záchranku, že bysme to nestihli dojet, pač z Veselí na Kyjov byla uzavřená cesta a byla tam objížďka, která to sice moc neprodlužovala, ale i tak. 

Když mě přebírali chlapi ze záchranky, tak jsem měla bolesti po 2 min až 5 min. Vyrazili jsme opravdu rychle do Kyjova, po cestě semnou pan saniťák vypisoval papíry a ptal se jak mě je a kdy mám bolesti a kdy skončí a ne jednou mě upozorňoval ať držím kolena u sebe, jinak jim porodím v sanitce. Manžel dostal od záchranářů povel, že má jet za nima, ale né takovou rychlostí 😀 V Kyjově už na nás čekaly, dveře na porodní sály otevřené. Tam jsem přesedla z lehátka na vyšetřovací stůl, dr. mě vyšetřila, řekla "rodíme je otevřená" a už jsem zas musela přelézat na židličku, kterou mě vezla sestra na porodní sál, tam sem dostala košily a přesedla si na porodní lůžko. Natočily srdíčko, a řekly a teď při kontrakci tlačte. Manžel doběhl asi pět minut po nás, sestra po něm jen mrskla oblečení a už stál vedle mě a já ještě dvakrát zatlačila a narodilo se nám 20.26 hod. naše štěstíčko jménem Terezka.

Manžel plakal dojetím, sestřička na něj bafla tatínku, kde máte foťák, tak jsem ho musela navést, kde je v tašce schovaný, vyfotil nás a pak šel sestřičce pomoct s Terezkou. 

Paní doktorka co mě rodila mě řekla, že na to že jsem prvorodička, tak jsem měla opravdu rychlý porod a s druhým mám přijet prej dřív 🙂 Ale kdy dřív, když jsem měla termín až za 14 dní a ještě ráno jsem si nemyslela, že budu večer rodit. On tomu taky ani nikdo moc nechtěl věřit, když jsme to s manželem dávali vědět rodině a kamarádům 😀

Tímto můžu říct že jsem měla rychlý porod ani né s velkýma bolestma a rozhodně jsem zvědavá jaký bude ten další 😀