Z deníčku nekojící matky:
„Milý deníčku,
dnes jsem zase slyšela: „Mámy, který nemůžou kojit to mají akorát v hlavě. Kdyby se daly do pohody a přestaly se stresovat,tak se normálně rozkojí.”
Jak víš, už skoro půl roku mám poporodní úzkost. Snažím se. Strašně moc. Někdy mám pocit, že nad tím vítězím, ale spíš ne. Možná mám nekojení v hlavě, ale jak to dělá moji situaci lepší, to nevím. Jak se zbavit úzkosti, která mě dokáže setnout? Jé, jak ráda bych to udělala. Proč si lidi myslí, že věci jsou černobílé? Maverick teď krásně spinká v pokojíčku a nic mu nechybí. Je usměvavý, spokojený, zdravý a krásně přibírá. Tak co řeším? Vlastně tohle už skoro nikdy neřeším, ale někdy mě to zabolí. Možná kdybych kojila, tak mě bude zase kritizovat někdo jiný.
Teď mu připravím flašku na ráno a půjdu spát. Hurá...potřebuju to jako sůl. Už je u nás skoro půlnoc.”
