...tak mě to všechno doběhlo, bohužel v nejvíc nevhodnou chvíli, jak to většinou bývá...
Ležím pod dekou, polykám čaj a slzy, všechna ta únava, nevyspání, maximální vytíženost a nějaký ten bacil navrch, celé se to sečetlo (a nejspíš ještě umocnilo), jsem úplně hotová, už tři dny nemůžu srazit teplotu, v neděli jsem obrečela jeden koncert našeho vánočního příležitostného sboru, dnes mají zpěváci a muzikanti další dvě vystoupení a já zase chybím...
Nejraději bych do toho kopla (kdybych tu nohu mohla zvednout...), vůbec se neuržím na nohách, raději bych se neviděla...
Přeji vám všem lepší závěr roku, já mám svá předsevzetí už dávno jistá, budu muset ubrat, už opravdu velmi velmi dlouho jedu na 130%, jenže někdy se to všechno tak vykulí, že člověk opravdu nemá na výběr, musí se rozdávat na všechny strany, protože hodně lidí kolem jeho energii, čas a pomoc prostě potřebuje...