... většinou se nad vzpomínkami nijak intenzivně nedojímám, žiju přítomností a těším se na to, co příjde...
Ale teď to na mě nějak dolehlo nebo co...
Přesně před pěti lety jsem zažívala absolutní euforii, štěstí, obavy, strach a nejistotu z věcí příštích, hormony se mnou mlátily o podlahu víc než v pubertě, vše bylo najednou krásně vzhůru nohama a já nevěděla, jestli se těšit nebo bát...
Měli jsme těsně před návštěvou kojeňáčku, kde jsme se měli 17.12.2014 seznámit s naším malíčkem... Pamatuju si na to jako dnes...
O Vánocích pod stromečkem jsme babičce a bratrově rodině oznamovali, že do naší rodiny přibyde další človíček a teď mi tu vyhrává na kytaru koledy osmiletý syn, který je stále chlapečkem s velkou nadějí, má pevné místo v naší rodině, lásku, jistotu, rodiče, sestry, babičku a své "doma"...
Vánoční anděl nám před pěti lety přinesl další dětský úsměv, zázrak a naději do života... Věřím na vánoční kouzlo, jedno jsem prožila a každý den jsem za něj vděčná❤...
Pěknou adventní neděli vám všem! Jana