Psychogenní zácpa aneb dlouhé čekání na bobek
(ZKRÁCENO)
Přichází plíživě, ale pravděpodobně se stane vaším peklem. Do určité doby jste vyprazdňování vašeho dítěte brala jako samozřejmost, kterou je jen třeba odklidit a hezky umýt. A asi vůbec netušíte, kde se stala chyba, ale jednoho dne jste si uvědomila, že váš potomek nějak dlouho nekakal.
Z dlouhodobé zácpy vašeho malého dítěte, kterou nejste schopna vyřešit všemi možnými prostředky, se stane celorodinné a širokospektrální téma, zvláště v případě, že příčina je někde v té malé hlavičce.
Kde se zácpa vzala?
Zácpa potká občas v životě každého. U nás dospělých je na vině často nějaká dietní chyba, jen málokdy řešíme tento problém dlouhodobě nebo opakovaně. I u dětí vás zřejmě jako první napadne, že trpí zácpou z nedostatku vlákniny, možná mělo poslední dobou málo ovoce, málo pilo, možná veškerý svůj energetický příjem prostě spotřebuje.
A tak začnete dělat výživové pokusy, které ale možná nebudou mít žádný efekt.
Řešit zácpu pravděpodobně začnete změnou stravy. Pozorujte ale také svoje dítě, jak se při zácpě chová. Pokud před kakáním pláče, vyprazdňování se bojí, odkládá ho, brání se posazování na nočník, zbystřete. Zřejmě vás čeká hledání příčiny i v hlavičce dítka. Zácpa totiž může být způsobena i psychikou dítěte a v tom případě vás bohužel nejspíš čekají dlouhé týdny a měsíce pátrání po příčině a hojení nějakého zranění, které si dítě nese z nějaké situace, které jste si zřejmě vy sama ani nevšimla.
První meta v léčbě zácpy - změna jídelníčku
Určit termín, po kterém můžete delší nekakání označit za chronickou zácpu, je velmi individuální. Změna ve frekvenci kakání se často mění právě díky vlivu výživy.
Přelomovým bodem, kdy se věci okolo vyprazdňování změní, je odplenkování. Nová zkušenost a nové zacházení s tím, co dítě vylučuje, může i po zdánlivě hladkém přechodu na nočník zanechat nějakou stopu. Pokud se pravidelnost vylučování vašeho dítěte změnila, interval se významně prodloužil a dítě si stěžuje na bolest břicha a s kakáním má evidentní problém, zkuste změnu nejdřív v jídle.
Podávejte hodně ovoce – jablka, fíky, švestky, meruňky i třeba třešně a švestky. Zařaďte švestkový nebo meruňkový kompot, prodávají se i švestkové šťávy, pokud dítě rádo pije, je to elegantní řešení jak do něj vlákninu dostat. Zkusit můžete i podání různých semínek, celozrnných kaší, ideální je lněné semínko, které můžete přidávat do jogurtu nebo do ranní kaše, nebo jen využít vodu, ve které ho namočíte.
Vyměňte světlou rýži za hnědou, připravte luštěniny, které budou dítěti chutnat.
Myslete také na dostatek tekutin. Pokud vaše dítě zrovna moc po pití netouží, vymyslete nějaký zábavný způsob jak ho přimět pít víc – novou lahvičku nebo hrníček, pití z velké lahve bez savičky, zkuste uvařit nějaký dobrý čaj nebo kupte dobrý mošt, který mu bude chutnat.
Na druhou stranu se pokuste eliminovat potraviny, které zácpu mohou samy o sobě způsobovat. Mezi ně mohou patřit banány, bílé pečivo, cukrovinky. Pozor samozřejmě na čokoládu, která je obecně svou schopností „stavět“ známá.
Všechna tato doporučení jsou ovšem orientační. Trávení každého z nás je jiné a je potřeba vysledovat, co vašemu děťátku ubližuje a co pomáhá. Sporné jsou například mléčné výrobky, tuk, vejce a třeba i banány. Někoho tyto potraviny projímají, někomu naopak stolici zastavují. Tučné, smetanové jogurty lze vyměnit za zakysané výrobky, kefír. Sýry jsou v pořádku, pokud mají obsah tuku do 30%. Vejce je dobré nepodávat vařené.
Z dietního hlediska je také možné zkusit pozorovat, zda dítě netrpí nějakou potravinovou alergií. Zácpu může vyvolat alergie na lepek, ale i na laktózu, avšak alergie obvykle způsobuje spíš průjem, než zácpu. To můžete otestovat tak, že se těmto alergenům v jídle budete nějakou vyhýbat. Dejte si termín například 14 dní a pozorujte se, jestli se situace nemění. Při pokusech zácpu léčit změnou ve výživě myslete také na dostatek pohybu. Na pohyb střev je takové delší lítání po hřišti ideální lék.
Když změna stravy nepomůže, jedná se možná o psychogenní zácpu
U dospělých je zácpa někdy způsobena psychikou nebo špatným zacházením s vlastním tělem. I děti mohou trpět zácpou z nějaké duchovní příčiny. Je také možné, že si zácpu způsobují z nějakého důvodu samy, protože se vyprazdňování bojí anebo je jednoduše zdržuje od zábavy.
Zlom často přichází při přechodu z plínek na nočník. Dítě poprvé přijde do styku s vylučovacím procesem tváří v tvář, uvědomuje si, že z něj něco odchází. V případě močení je to obvykle legrace – pravděpodobně jste začínali čůráním na kytičky, na travičku, mokré oblečení po nějaké nehodě je snadné sundat, dítě převlíknout a vlastně se nic neděje.
Jenže kakání je složitější proces. Provází ho nějaké pocity v bříšku, tlak na zadeček, výsledný produkt špiní a smrdí. Po nějaké té nehodě je potřeba se hodně umýt, prádlo hned vyprat. A taky je to pro dítě činnost, který ho zdržuje – zrovna teď přece nepůjde vysedávat na nočníku, když je hra tak zábavná.
Dalším aspektem může být i stud. Po druhém roce života se děti mění, začnou si více uvědomovat nějaké hranice. Vidí, že kakání je poměrně ošemetné téma – dospělí se s ním na záchodě zavírají, někdy s ním tráví na záchodě dlouhé minuty.
Můžete pátrat sama – kdy zácpa vlastně začala, nestalo se něco v rodině? Nebyl přechod z plínek moc razantní? Nezměnilo se nějak prostředí doma, nepřišlo to zároveň s tím, kdy dítě nastoupilo do školky, narodil se sourozenec?
Vynalézavost dětí při zadržování stolice
Zadržovat stolici a odkládat tak chvíli, kdy je už nutné se vypráznit, dovedou děti velmi dlouho. A jsou při tom velmi vynalézavé. Časem se naučí velmi dobře ovládat svaly, někdy si pomáhají i patičkou, na kterou si zadečkem sedají. Je to ale boj. Dítě je nervózní, pobrekává, kroutí se, často si sahá na zadeček. Bojuje s tím, aby nemuselo potřebu vykonat a tak ji dokáže odkládat celé dny. Není výjimečné, že dokáže odložit kakání i více jak týden. Samotný výkon pak provází velké emoce. Děti pláčou, brání se sezení na nočníku.
Důsledkem zadržení stolice je také její velká tuhost a následná bolestivost při vyprazdňování, která bohužel kakání dítěti ještě víc zoškliví. Někdy se může zadeček dítěte i mírně natrhnout a bolestivá ranka ho k dalšímu kakání samozřejmě nemotivuje.
Velmi osvědčeným prostředkem jsou například glycerinové čípky – nejedná se o zásah do trávení, jaké působí projímadlo, ale rozpuštění gelu v konečníku způsobí nutkání, které už dítě silou vůle a stahem svalů nedokáže „přeprat“. Glycerin navíc stolici také změkčí a vytlačení několik dní tvořícího se bobku, který bude pravdě podobně velmi velký a tvrdý, tak bude pro dítě méně bolestivé.
Je také časem možné se zamyslet nad odbornou pomocí ze strany psychologa.
„Dcera byla od malička hrozně v pohodě. Krásně spala, krásně jedla, nikdy neplakala, nikdy nebyla nemocná. Veselé a šťastné dítě. Ve dvou letech jsme pomalu a nenásilně přecházely na nočník a šlo to velmi hladce. Během dvou dní se naučila krásně čůrat do nočníku a od té doby měla jen jednu nehodu. Naprosto plíživě, zato s brutální intenzitou, se však stal problém z kakání. Chtěla kakat jen do pleny, čekala až půjde spát a teprve v klidu a v plíně se byla schopná vykadit. Dlouhou dobu jsem tomu nevěnovala pozornost, nechala jsem jí, ať si uleví jak potřebuje, hlavně ať jí nebolí břicho. Postupem času a možná s tlakem, který jsme na ní vyvíjeli, aby se vykakala do nočníku, že to má mnohem jednodušší a lepší než se v noci budit a přebalovat, přišlo prodlužování intervalu, kdy kakala. Z pár dní se postupem času staly týdny. Větší změnu jídelníčku jsme ani dělat nemuseli, dcera je z ovoce a zeleniny živa.
Momentální rekord je 13 dní, kterým předcházelo několik dní polehávání, poplakávání, nejedení střídajících se se snahou vypadat normálně a popírat nějaký problém. Ze zácpy se stal dceřin standart. Vydrží nekakat týden bez toho, aniž by se to na ní nějak projevilo, krize přichází až mnohem později. Před kakáním brečí, samotný výkon doprovází až hysterický záchvat breku a bránění se. Je to otřesná zkušenost a velký stres.
Situaci jsme samozřejmě řešili s pediatrem, ale bez většího úspěchu a posunu. Po tom, co jsme k celé věci přistupovali s klidem a přírodními prostředky, jako je lněné semínko a litry švestek, už ze zoufalství zkoušíme všechno. Vymýšlíme různé motivační pomůcky, jak jí posazovat na nočník, smířili jsme se i s tím, že bude kakat do pleny. Hlavně ať kaká. Kdekoli, kdykoli, jakkoli. Při posledním rekordně dlouhém čekání na bobek, kdy už jsme byli skutečně zoufalí, jsme koupili i projímadlo a čípky. Byla to poslední možnost před tím, než bychom jeli do nemocnice. Čípek zabral v poslední zoufalém pokusu, který už byl ale stejně násilný a od té doby se zase vezeme na stejné vlně, jako předtím. Bojím se, že když začneme bobky (což je teďka takové naše náboženství) řešit s doktory a násilně, problém v její hlavě tím ještě zhoršíme“ …
popisuje maminka na jednom z koníkových diskuzí o psychogenní zácpě.
A není sama. Psychogenní zácpa není vzácný úkaz a zoufalství, které pohání maminky v honbě za bobkem, plní takováto fóra různými typy vychytávek a doporučení, jak s ní bojovat.
Co vše můžete zkoušet při léčbě psychogenní zácpy:
- v lékárně můžete zakoupit prostředky na změkčení stolice – po několika dnech bez vyprázdnění stolice tvrdne a kakání je pro dítě bolestivé. Změkčením mu kakání usnadníte a snížíte bolestivost, která ho jen v dalším zadržování stolice podpoří
- pátrejte po příčině a zkoušejte různá opatření v praxi – dejte dítěti najevo, že bobek je běžná a nutná součást života, kterou dělá každý. Ukazujte mu, že kakají i zvířátka, že kaká každý dospělí a všichni kamarádi.
- Po každém vykakání spusťte celou plejádu radosti – tleskejte, chvalte, chovejte, celý den mluvte o tom, jak to bylo super, jak se vykakal
- můžete zkusit i metodu odměňování – za bobek nabídnout dítěti něco dobrého k jídlu, co je výjimečné, nebo nějakou drobnou hračku či zážitek v podobě výletu.
- U metody odměňování materiálními věcmi si dejte zejména u starších dětí pozor, aby vás neprokoukly a nezačaly s vámi prostřednictvím kakání manipulovat
- scházejte se s dalšími dětmi, který problém nemají. Kakání ostatních dětí může dítě motivovat, ukázat mu, že vlastně o nic nejde. I vysami se před dítětem neschovávejte, hlaste mu, že jdete nazáchod a že se nic neděje
- zkuste nastolit nějakou pravidelnost – nabídněte dítěti, že teď kakat nemusí když nechce, ale večer/zítra už ano a dodržujte podobný čas každý den
- na druhou stranu můžete vyzkoušet i dopřát dítěti soukromí na nočníku, na nějakém skrytém místě doma
Fóra na koníkovi:
https://www.modrykonik.cz/forum/staram-se-o-detatko/psychogenni-zacpa-mate-zkusenosti-2/
https://www.modrykonik.cz/forum/staram-se-o-detatko/dite-neustale-zadrzuje-stolici-2/
Zdroje:
http://www.skupinyprorodice.cz/psychogenni-zacpa-u-deti/
https://www.wikiskripta.eu/w/Z%C3%A1cpa_(pediatrie)
Začni psát komentář...
