Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    michell28
    30. bře 2017    Čtené 14777x

    Druhý aneb poslední porod 🙂

    Všechno je úplně jinak a konečně jsme v cíli 😉 ♥

    Na začátku března jsme s Matýskem v bříšku, sotva začali 34.týden plus pár dní, ten den jsem byla na běžné kontrole v poradně. Tolik jsem se těšila na to, že začnu chodit brzy na ozvy a že možná dostanu zase pochvalu a fotku malého do alba. Jenže po kontrole jsem vyšla z ordinace jako opařená, nařízení od mé paní doktorky znělo jasně – HOSPITALIZACE V NEMOCNICI -

    Tolik jsem se toho bála a tolik jsem to oplakala. Tolik otázek se mi začalo honit hlavou, manžel odjel na týden do práce zrovna ten samý den brzy ráno – a co malý Vašík??? Budu s miminkem v bříšku v pořádku??? Co když porodím dřív? Nemám tašku do porodnice vůbec nabalenou.

    Ale co, pro záchranu a dokončení těhotenství uděláme s manželem maximum. O Vašíka se táta postará. Zavolala jsem mu to a on ještě toho dne dorazil zpátky domů. Chtělo se mi fakt brečet. Když jsem viděla toho malého Vašíka, jak na mě kouká a já vím, že ho budu muset na pár dní či týdnů opustit. Bylo to vlastně naše první dlouhé odloučení.

    V nemocnici mě nasadili kortikoidy na dozrání plic malého v bříšku, dávali mi léky i infuze. Nakonec jsem tam byla, 2v1, celkem 10 dní. Odcházela jsem v pátek s tím, že doma budu pokračovat v klidovém režimu 🙂Ten den mě pouštěli celkem s klidným svědomím, protože se mi děložní čípek nezkracoval a byla jsem již alespoň za 35.týdnem.

    Manžel s Vašíkem za mnou jezdili každý den na návštěvy. A pro oba to bylo těžké, ale zvládli jsme to. Tímto děkuji našemu skvělému tatínkovi a manželovi – Miluji vás ♥ ♥ ♥ Jezdili za mnou i rodiče a sestra se svojí malou Aničkou. A dohromady vymysleli, jak se o mě a Vašíka postarají, jak se budou střídat a jak budou jezdit, aby mě to stálo co nejméně síly a já donosila to naše druhé štěstí.

    Doma, ale řádila nějaká střevní chřipka. A já nezůstala pozadu. Párkrát jsem zvracela, v noci jsem měla trochu křeče v břiše. Druhý den, v sobotu ráno, jsem se necítila moc dobře a trochu silnější tlak než v nemocnici, jsem cítila od 7 hodin ráno. Ale zkusila jsem změnou poloh si zase ulevit, jenže ono to tentokrát nepolevovalo. Byla to taková zvláštní bolest, která trvala chvíli pak bych mohla klidně „vysmejčit“ celý dům a pak zase …. manžela jsem tím pěkně vyděsila. Takže doslova vysypal krabice s objednanými věcmi, které mi přicházeli po celou dobu, co jsem byla v nemocnici. Různá drogerie, oblečky, věci ke kočárku, plíny, apod. Naházel je do nové cestovní tašky. Vím, že se mě ptal v opravdu pořádných bolestech na to, co tam ještě chci přibalit a to jsem se už pěkně kroutila v bolestech na gauči. Malého Vašíka zavedl vedle k jeho prababičce. Já mu slíbila, že už to brzy skončí a budeme pořád spolu. Jako by to pochopil: „kývl mi na to ve dveřích, dal mi pusinku a šel“. 🙂 Venku byla pěkná zima, pršelo. Cestou jsem ani nechtěla, aby jel rychle, ale pořád jsem, i tak nervoznímu manželovi, opakovala ať to tak nedrncá 🙂 To už jsem tušila, že opravdu rodím. Do porodnice to máme od nás asi 12 km, takže to není tak daleko. Přijeli jsme tam a manžel chtěl tentokrát se mnou zůstat déle, ale kvůli prodělané střevní chřipce ho prakticky „vyhodili“. Přijela jsem na 5 prstů otevřená, zněl verdikt.

    Dřív jsem si z toho dělala legraci, jak ve filmech vidíme, když žena začíná rodit, jaká je hysterická, jak ji muž veze či někdo jiný v autě a ona se prohýbá už v bolestech a dýchá jako pejsek. Ale legrace se stala skutečností. V pekelných bolestech jsem vyplňovala i všechny ty papíry, které je potřeba před porodem vyplnit. U prvního syna jsem si je přijela v 22 hodin v pohodičce vyplnit a malý se narodil až druhý den v 9 hodin.

    U Matěje to bylo úplně jinak. Cca v 8:30 jsme dorazili do porodnice, nestihli jsme ani dovyplnit papíry (už i zkušené porodní asistentky to vzdaly) a šli jsme téměř rovnou na porodní sál. Matěj se narodil v 9:30, v sobotu 18.3., o 5 týdnů dříve. Ale je zdraví a v pořádku. A já jsem dneska ta nejšťastnější dvojnásobná maminka, která na světě může být.

    Jen tak mimochodem střevní chřipka po porodu pokračovala průjmem, který byl za den zase pryč. Takže jsem opravdu prodělala střevní chřipku jen s pauzou na porod. 🙂 dneska je to už vše zažehnáno a v pořádku.

    Za mého pobytu v Novoměstské nemocnici jsem poznala jednu prima spolupacientku Janičku z Chrudimi. Byla v 31.týdnu, tak bych ji tímto chtěla poděkovat za prima večer. A hlavně ať je „Hubert“ 😉 zdravoučký a v termínu. Jani, už se jenom těš na miminko. 🙂 😉 ♥

    Děkuji všem, své skvělé rodině, své sestřičce která mi ochotně po celou dobu nosila dobrůtky, mému muži, který se skvěle „spolčil“ se svým synem Vašíkem a svým rodičům, kteří mi hodně pomáhají nyní v šestinedělí. Ochotně si odpoledne berou Vašíka ven.

    Přeji všem krásné těhulkování – krásná a zdravá miminka.♥♥♥

    My už jsme kompletní, čtyřčlenná rodina. ♥♥

    Krásné Velikonoční a jarní období užívejte