Jelikož se všude kolem mě vedou debaty o tom,zda dítě do školky patří dřív jak ve třech letech. Jelikož na sociálních sítích jsou o tom sáhodlouhé diskuze a kolikrát i zbytečně vyhrocené,nutí mě to napsat svůj pohled a názor na toto téma.

Když jsem čekala Eli, nenapadlo by mě ji dát do školky dříve,než je povinné(lépe řečeno,než mi skončí rodicak).

Měla jsem to dokonce i jedné známé za "zlé",že své dítě dobrovolně "cpe" do školky dřív,než je nutné. Vždyť,kam tak pospicha? Prace ji neuteče?! - ptala jsem se sama sebe.

Když se mi Eli narodila,vše se doma otočilo o 180°...jako asi u každé z nás,první rok jejího života jsem byla nadšená a šťastná,že s ni jsem.

Potom jsem sama na sobě zacala pozorovat,že mi tak trochu chybí normální kontakt s lidmi,normální konverzace (ne,jen ham a ee atd.),zacala jsem proto vyhledávat různá mateřská centra,ale i přes to všechno to nebylo ono.Co si budeme povídat,my matky,se prostě nedokážeme bavit mezi sebou o něčem jiném než o dětech(v pozdějším věku dítěte určitě ano  ),nicméně jsem na sobě začala cítit totální vyhoreni...

Elinka byla úžasná a stále je,nikdy bych jich za nic na světě nevymenila,ale prostě jsem to v tu chvíli tak cítila.