no mě malého naučila rodina na ruce, ne že bych se s ním nemazlila, ale fakt bych doma nic neudělala, no je jen jedna rada, když víš, že mu nic nechybí, tak ho prostě chtě nechtě nechej chvilku pobrečet a uvidíš sama. u nás to bylo chvilkový řev, ale pak super a když jsem pak za ním přišla, tak se na mě culil, takže ani uražený 🙂

to jsem zkoušela taky, dneska jsem šla pověsit ven prádlo a on klečel za dveřma v kuchyni a řval, řval, řval....asi 10minut. Chvilku na to jsem šla do sprchy, během několika minut ho tam manžel uřvanýho donesl, aby viděl, že tam sem, pak se trochu zklidnil. Příští týden má být 3dny u našich i s Máťou, už teď se hrozím toho, že zboří barák

ta separační úzkost by měla přejít co nejdřív, když mu dáš právě co největší pocit jistoty, že tu pro něj jsi... máme právě tendenci dělat spíš opak a štve nás to....

u nás to samé, už je to trošinku lepší, mohu i na chvilku odejít do vedlejší místnosti a na záchod, ale je to teda mazec, pevné nervy!

u nás to polehounku přichází, zatím odolávám a doufám, že to nebude nabírat na obrátkách. pevné nervy přeji.

Asi nic jiného, než pevné nervy, nezbývá.......Snažím se, aby postupně pochopil, že se vždycky k němu vrátím, chvilku to ale bude trvat......

@msevy myslela jsem, že separační úzkost je nárazově kolem 8m... taky mám pocit, že u nás občas probíhá

@radusv - Dáda byl vždycky víc ke mně, což jsem brala jako normální, když ho hlídal tatínek, tak mu prořval třeba hodinu, pak se to zklidnilo, ale co předvádí teď, to je občas síla......

@msevy manžel taky říká, že Karoli bude cíťa po mě 😀 ale, když jí hlídá, tak je u něj v pohodě, akorát na večerní usínání ho moc nemusí... tak přeji ať to aspoň trochu brzy poleví