Jedem na vylet :_)
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/05/jedem-k...
Vyhlašuju foto soutěž o srdíčka (mám jich nějak moc) #rodinna_klasika prvnich 20 lidi dostane po srdicku
Jsem se nějak rozepsala
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/05/america...
Jedna krátká ze života: Pokaždý když platim účty za plyn, tak se vzhledem k židovství v naší rodině musim smát...každej měsíc mě prostě dostane stejenej černej humor no.
Ze života s Amíkem: Tak jsem se rozhodla, že tu naší, myšleno Amíkovu mluvu, budu před mini chlapíkem trochu krotit, přeci jenom je docela možný, že už brzo, teď to vidim tak na za dva, tři roky, až půjde do školy tak definitivně, začne mluvit. Proč Amáíkovu? No protože já na mini clapíka mluvim jenom česky a v češtině jsem hodná holka a řeknu maximálně prdel. A naše ranní mluva vzpadal asi takhle. Amík: "Fucking hell." Já: "Hele, nechceš to trochu krotit, on ti už rozumí a jako tvoje máma asi nebude nejšťastnější až jeho první anglický slovo bude fucking." Amík:"no asi jo, on už je fakt celkem velkej. Ale vidělas tohle, what a dick?" Já, nevěřícně:"Hele slyšel ses?" Amík s provinilým úsměvem:"No, jo no." Nutno podotknout, že nenadával mini chlapíkovi. Odcházím a zpoza dveří se ozve :"Fucking douchebag." Poznámka překladatelky: dick: ve smyslu penis, často používané americké slovo, nadávka, vyjádření nesouhlasu, radosti, nebo zněžněliny či uznání. Fucking: netřeba překladu Douchebag: z francouzštiny původně označení mycí houby, nadávka proto, že si mycí houbou lidé zejména ženy myjí přirození, povětšinou nadávka někdy uznání, vždy směřováno na muže, zřejmě není horšího údělu muže než být mycí houbou pro ženské vagíny.
O tom, ze v Americe je fakt mozny vsechno najdete na:
http://mamazavodou.blogspot.com/2016/05/moje-ma...
Ze života s Amíkem: Díky @pupickova za #denblbychvtipu jako fakt jsem se pobavila, ten vtip o těch šalinách jak jezdí po vesnici je fakt dost dobrej a tak jsem se ho rozhodla sdílet i doma. Přijdu včera z práce a vidím mámu "Hele mami, mám dobrej vtip," nadšeně přednesu, máma se rozchechtá a hned, že to musí říct svý kamarádce z Brna. Vidím Amíka a řikám, "Hele, mám super vtip." Amík, "tak řikej." "Hele, takže potkaj se dva Pražáci. Tak jsem jel tou jejich šalinou, hele šalina je tramvaj, ale jenom v Brně tak tomu tam tak řikaj, chápeš? Brno, víš, to město." Amík znechuceně, "nejsem debil, jsem tam přece byl ne." "Jo, jasně tak hele, jede tou šalinou," kouknu na Amíka a ten na mě nechápavě kouká. "No nic, zase se to tak vtipně nepřeloží co?" Amík, "hmmm, zase ne, ale zkus něco příště, třeba to půjde." No tak dneska zkusim toho Bonda, off fuck off, to definitivně půjde.
Taky se přidám, když máme ten náš svátek za dveřma #s_maminkou
Máma je nejlepší člověk, krásně voní, umí všechno nejlíp, je po ní smutno, je krásná, perfektně se s ní tulí v posteli, její objetí dokáže zahnat všechny noční můry, je nejchytřejší, je nevtipnější, ať udělá cokoliv je prostě božská....až do puberty...no a potom je zase ta nej i když má chyby 🙂 Holky užívejte dokud to jde...všem přejeme krásný den matek
Ha tak jsem četla, že Czechia je fakt oficiální, tak mě se třeba líbí to vědomí, že ti zvolení pánové a dámy mají fakt hodně práce a vymýšlejí takový ty důležitý věci a třeba Amíkovi se teď děsně líbí, že si nás všichni budou plíst s Chechnyou, jako to bylo to první co ho napadlo, stejně jako jeho kamarády, který jsou mimochodem zcestovalý, takže asi tak no...jo a pak se taky Amíkovi líbí, že může škádlit mojí mámu, která je z toho dost znechucená z tý Czechie a Chechnye...😀
Ze života v NYC: O polední pauze jdu s mámou po Broadwayi a ptám se jí, jestli jede domů nebo chce jít do města, což jí dost rozesmálo, podívala jsem se kolem a taky jsem se zasmála jako byly jsme asi 5 miut od Wall Street, a já se ptám, "Chceš jít do města?" Tak nějak jsme ztratila perspektivu na ot co je město...dost dobrý no 😀
Ze života s Jessou : Tři rady matkám, které se snaží naučit své dítko na nočník: 1. chcanky se perfektně vytírají tričkem, ručníkem, čímkoliv je po ruce, ale pozor na ponožky ty jsou moc malý 2. je lepší to tričko, ručník, hrst ponožek vyprat ten samej den, protože to děsně rychle zasmrádne 3. pořiďte si sušičku...HODNĚ ŠTĚSTÍ
Dnes večer začíná největší židovský svátek, veselý Pesach přejeme 😉
Ze života v NYC: Dneska je u nás velký den, volíme v primárkách, náš kandidát je jasnej!! Feel the Bern!!!!
Jako o víkendu jsem skypovali s kamaradama, který mají skoro tří měsíční holčičku a já jsem najednou chtěla mimino, otočila jsem se na Amíka a řikám mu to, on najednou zezelenal: " jako to nemyslíš vážně, viď, že ne, že si děláš srandu. Já:"jasně, tak napůl." Ty vadys na mě lezou jako hormony a to jsem nedostal žádný srdíčko s těhulkovskejma bacilkama...
Ze života s Amíkem: Ach jo, já byla tak blbá, když jsem mu před pár lety řekla to tý idiotský písničce o Ančí, jak jí tančí ty kozy, nejen, že jsem tim trpěla v předpubertálních letech, kdy se tomu řezal každej desetiletej kluk, ale on mi to teď zpívá i Amík, no jeho variace jsou vždycky parádní:"Ančo kozy ukaž, dadadá kozy veliký. " řezá se sám sobě a svý vtipnosti. Jak je vidět chlapi mají stejnej dementní smysl pro humor ať žijete kde chcete.
Sakra a doprčic já se teď cejtím úplně mimo, jak to, že jsem do včerejška nevěděla, že tu jsou nějaký soukromý diskuze? To jako si se mnou nikdo nechtěl soukromě diskutovat jo...hm to mě úplně zraňuje city...
Ze života s Jessou: A je to tady Jesse přidal konečně po dvou letech do svého velice pečlivě sestaveného pětislovného slovníku slovo šesté a sice Da a tímto postoupil Amík z "toho týpka co s náma bydlí" do opravdového a plnoprávného člena rodiny po Mamá, babá, mnau mnau je tu Da! Ano, Amík má po každém hlasitém Da slzy na krajíčku a srdce v krku, opravdu je konečně jedním z nás!
Ze života s Jessou: Tak vám nevim, ale nejsem si jistá, jestli to nemám brát osobně 😀
Tak tohle na me dneska vykouklo na FB jako vzpominka, presne pred dvema lety 🙂 Ha co jsou to dva roky pro nas dospelaky, ale mrkejte na drat co to je pro ty pidi lidi!!!
Tak holky docela by mě zajímalo, co si myslíte o vykání tady na MK. Mě osobně to přijde naprosto ulítlý. Jsme tady všechny ženský, používáme povětšinou nicky místo jmen, jako vážně to chcete, aby vám někdo vykal typu "paní nyc09 jak se dnes po ránu máte?"
Ze života s Jessou: každej den mě překvapuje jak moc Jessoun rozumí a jak poznává svět, hraje si s kytkama a já mu řikám : "Malá kytička, malá." A on najednou tak zněžní a snaží se bejt opatrnej, sice ta jeho opatrnost potřebuje ještě doladit, ale stejně je to něco. Na to, že ještě před dvěma lety se zmohl jenom na nějakej ten novorozeneckej brekotek to fakticky jde.
Jdu se pochlubit, o vikendu jsem upekla svuj prvni chleba v zivote a vliv Modreho Konika se tudiz neda zaprit, dekuji vam zdatne kucharky, za tenhle napad teda hlavne dekuji svemu chlebovemu guru @bella22, neni kvaskovej, ale ten kvasek pestuji diky @neftys75...tak ted jeste abych zacala sit, potom vysivat, hackovat a palickovat a bude ze me super zena...🙂
Ze života s Amíkem: včera doma po přícodu z práce, koukám máma něco vaří v kuchyni. Já: "Co děláš?" Máma: "bramborovej salát s řízkama." Já nadšeně: "Juhé" Jdu se převlíct do ložnice a tam Amík. Za chvilku vejde moje máma, opakuju MOJE MÁMA nese vařečku salátu na ochutnání, OBEJDE MĚ a říká: "Jordie, ochutnej." Moje máma mě normálně obešla a ani nedala ochutnat, po hlasitě vznesenejch námitkách ve dvou jazycích se mi dostalo výsměchu a prej, "Jordie byl včera smutnej. To jen kdyby někoho zajímalo jak vychází Amík s mojí mamou, MOJÍ MÁMOU 😀
Je mi úplně jasný, že vás tenhle obrázek neodrovná, ale já jsem tak neuvěřitelně vděčná svojí mámě, že se rozhodla k nám přijet, zůstat s náma a pomáhat nám s mini chlapíkem. Už je tu rok a nedovedu si představit jaký to bude až odjede...no a navíc si můžu k obědu přibalit řízek a bramoborovej salát, je fakt, že to byl boj schovat si tuhle porci před Amíkem, ještě, že nebyl na návštěvě tchán...mňam
Ze života s Jessou: V neděli na nás přišla hrůza jménem změna času na letní, jéžišmarjá zrovna, když si Jessoun tak nějak zvyknul, že má v rámci možností usínat někdy kolem tý osmý, abysme měli aspoň tu půl hodinu vysílenýho čumění do zdi než jdem spát sami pro sebe. Takže v neděli večer jsem si poprvý po roce nastavila budíka na sedmou, Jessoun se vzbudil v půl čtvrtý ráno, přišel k nám, mlele sebou do půl šestý, kdy to zabalil a usnul, vzbudili jsme se v devět, budík jsem nastavila na sedmou večer, do práce jsem se dostala se čtyř hodinovým zpožděnám, neb někde uvízlo metro to bylo pondělí, v úterý se Jessoun vzbudil v pět, asi byl přespanej z pondělí, večer šel spát v deset, dneska se rozhodl, že bude vstávat ve čtyři ráno to jsem mu zamítla a tak se vztekal do pěti...no paráda já jsem tak šťastná, že můžeme míň svítit takhle na večer ty úspory to fakticky všechno vynahradí už se těším na podzim...
Mini chlapik poprve vetral narozeninovou kolobezku a letos poprve na plazi.
Ze života s Jessou: ano, moje dítě už opravdu začalo používat nočník, máme to vychytaný tak 40 na 50 no možná, 30 na 70, s tím, že mám fakt veliký štěstí a mám doma pračku a sušičku, protože ty chcanky z těch 70 procent fakt děsně páchnou.
Ze života s Amíkem: před pár lety uslyšel Amík poprvé tu českou děsně vtipnou veršovačku na středu, ano mluvím o "Středa je ho tam třeba." No bude to už nějakejch 5, 6 let a pořád to ještě nezmáknul na 100 procent, to mu ale vůbec nebrání v tom, se o tenhle vtip pokoušet pořád a pořád dokola. Vždycky, když mám pocit, že s novou variací už nemůže přijít a že už se to konečně naučí tak mě něčím překvapí. Ležim si v posteli a čtu si najednou na mě hupsne Amík a s vilnym várazem ve tváři: " Je čtvrtek." Já: "No, a co??" "Čtvrtek, přeci, chápeš ne?" Já: "Nechápu." "Jako ČTVRTEK," chláme se u toho Amík děsně natěšenej na to jak se mu to povedlo. "Jo, ty myslíš středa, no tak to si musíš ještě tejden počkat." Nebo se ke mě nečekaně přitulí a s vítězným výrazem, teď jsem to fakt zmáknul, "Strejda třeba." "Co?? Jakej strejda?" Co se Amíkovi musí nechat je vytrvalost, nenechá se zmást a furt se snaží, po každym neúspěchu si mumlá pro sebe "středa je třeba, středa ho tam je třeba, středa ho chci, středa sexovat." Takže pěknou středu všem, schválně, jestli si na to Amík dneska vzpomene nebo to zkusí zase v neděli.
Ze života s Jessou: od té doby, co jsme byli nuceni sundat mini chlapíkovi jeho zábranu u postýlky nabrali naše večery naprosto jinej spád. Zjistili jsme, že máme následující tři možnosti:
1. Výhra ve sportce, ehm za chvilku vyhraju fakt tu sportku spíš než se mi tohle splní. Mini chlapík dostane flašku mlíka jeho milovaná mamá mu zazpívá pár ukolébavek a mini chlapík to zalomí hned u flašky, následuje velice opatrný přenes do postýlky a volná zábava.
2. Mám žízeň tak to je teď asi nejčastější scénář, mini chlapík dostane mlíko, ukolébavky, mazlení, přenos do postýlky za mini chlapíkova usilovného chrápání, který je teď velikym hitem, problém je, že čím víc mini chlapík chrápe tím menší je šance, že bude brzo spát. Po přenesu do postýlky, zavře jeho věrná mamá dveře, jenže za tri sekundy je mini chlapík zpět a znakuje, že má žízeň, to se opakuje cca dalších 10-15 minut, následuej volná zábava zkrácená o cca 40 minut.
3. chó pší a hají, ehm jsme v háji všichni, mini chlapík je v děsně sladký náladě, muchluje nás, nechce nás pustit ze svý postýlky ani z naší, předstírá, že má žízeň ze svý postele slejzá asi tak každý 3 minuty, bohužel zpátky to prej samo nejde, volná zábava se nekoná neb oba rodiče jsou naprosto K.O. když to mini chlapík zabalí, což může trvat klíďo do půl jedenáctý večer....celkově bych byla spíš proto udržet mini chlapíka v zamřížovaný postýlce až do puberty...
