Jak jsme dlabali pravou americkou dýni

Letos jsme se na dlabání dýní pořádně připravili. Koupili jsme si perfektní super dlabací nářadí. Nepřeháním, opravdu tu prodávají dlabací sady, jak jinak než v oranžový barvě. Naše skvělý náčiní mělo u sebe i sadu předkreslenejch dýních ksichtů. Ano, jdeme na jistotu, po loňským spojení očí a pusy to nenecháváme náhodě.

Rozhodli jsme se dlabání posunout, co to jde, aby nám ta naše dýně pěkně vydržela. Loni jsem jako amatérka jenom smutně koukala na naši po tejdnu seschlou a nahnilou dýni. Najela jsem na internet a nechápala ty milióny konverzací o tom, jak nejlíp zakonzervovat vydlabanou dýni. Jedni radili natřít ji celou vazelínou nebo namočit do sava či potřít čističem na vanu, po všech těch radách jsme se rozhodli to prostě nechat přírodě.

A takhle nějak jsme se minulou sobotu pustli do naší první dýně.  Na podlahu v obýváku jsem natáhla obří igelitový prostěradlo, Amík nám pustil motivační elpíčko, sehnali jsme mini chlapíka a šlo se na věc. "Dýně se musí nejdřív umejt," prohlásil důležitě Amík a odtáhnul dýni i s mini chlapíkem do koupelny. Tak tahle fáze se mini chlapíkovi obvzvlášť líbila. S Amíkem na dýni, nevim proč, použili asi pět velkejch osušek. Voda se z koupelny ani nevalila a mini chlapík byl mokrej jenom středně.

Přišla fáze číslo dvě. Amík přinesl naši největší kudlu a začal řezat spodní část dýně. "Nechceš, abych to udělala?" Ptám se ve chvíli, kdy vidím, jak kudla jen o kousek míjí mini chlapíkovo fascinovaný oko. Obří kudla definitivně držela mini chlapíkovu pozornost. "Nejsem amatér. Já jsem dlabal dýně ještě, když ty jsi nevěděla, co je pizza," prohlásil Amík. To jsem mu tehdy neměla řikat, že jsem neznala pizzu jako malá a že jsem ji prvně viděla až s Želvy ninja, který měli tahanej sýr na jídle, který jsem já komunistický dítě vůbec neznala. Ach jo, od tý doby si ze mě dělá legraci a tvrdí, že mi přinesl kulturu. Naštěstí je to ironik jako já.

Spodek dýně zdolán, dýně otevřena jdeme na vyprázdění slizkejch semínek. Mini chlapík odmítá strčit ruku dovnitř, je to prej: "Jach, jach." A jde objíždět dýni na svý motorce. Střídavě s Amíkem dlabeme dýni a házíme semínka se slizem do misky. Mini chlapík při jedný objížďce motorkou zmerčil misku a zmizel u sebe do pokoje. Za chvilku se vynořil s dřevěnym kladivem a balónkem. Balónkem po nás hází, protože vidí, že s rukama v dýni se nemůžeme bránit a taky nechcem tim hnojem zadělat celej byt. Mini chlapík bere svoje speciální dřevěný kladivo, který jsem mu už asi stokrát schovala a mlátí s ním do dýňovejch semínek ve skleněný misce.

Dlabeme dýni. Vydlabanou část dáváme zvlášť do misky na pozdější zpracování. Chvílema si připadám jako americká osadnice na Divokym Západě. Uvědomuju si, že to není dlabáním a zpracováváním dýně, ale elpíčkem co teď hraje. Amík vybral Burta Bacharacha a jeho "Raindrops are falling on my head" z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid. No nic pokračujem.

Amík jde vybrat nový elpíčko. Otevírám knížku s dýňovejma mustrama a jedu podle návodu. Do misky s vodou se dá jeden z těch vybranejch dýňovejch ksichtů, mokrý se to na dýni prdne a celý se to přejede potravinovou fólií. "Ty jedeš podle návodu? Nestalo se ti něco?" Glosuje moje počínání Amík. "Hele nemůžu za to, že narozdíl od někoho (tady je nutný si představit ten významnej tón) jsem tak chytrá a návody na 99 procent věcí nepotřebuju." Nedám se já. Amík bere plastový děrovátko, který se hned při prvním dotyku dýně lomí. Ha, tady to je ta levná sada, samý šunty. Amík se nedá a děruje na kritickejch místech. Mini chlapík přestal mlátit kladívkem a cpe semínka do misky s vodou, kterou jsem zapomněla okamžite odnýst. Beru misku s vodou. Mini chlapík cpe semínka do misky s dýní, bere si na to lžičku a kladivo. Je vidět, že se učí jak používat nástroje. Jedem podle Montessori.

Amík se potí a chce začít řezat. Přebírám štafetu. A jdu na to. Tou pilkou z dýňový sady to jde náhodou jak po másle. Jsem na sebe náležitě pyšná a ukazuju mini chlapíkovi svoji pilku. Ten na pilku kašle, hlavně potom, co mu nedovolím, aby s ní cokoliv řezal. Zjevně až tak polde Montessori nejedem. Mini chlapík si přináší další nástroj, odstředivku na salát, se kterou začíná odstřeďovat semínka a sliz, kterej lítá všude kolem. Jsem frajerka! Dýně vypadá skvěle. Zapálená svíčka přivábila i mini chlapíka, který se vrhá na její sfouknutí. Nejde mu to, nějak přes ty otvory nedofoukne, mrně jedno.

Rozhlídnu se kolem a náhodou docela dobrý, bordel celkem v mezích, jen já vypadám jako dobytek, nejvíc díky mini chlapíkovi, kterýmu se nelíbily zapatlaný ručičky a průběžně je utíral do mejch tepláků a svetru. No nic, jdem do druhý části.

Berem semínka a jdem je sušit. Usušený se solí a uzenou červenou paprikou jsou fakt dobrý. Já se rozhodla překonat a udělat z dýně ještě polívku. Dýňová s kari. Našla jsem jí na jednom blogu  a potom,co jsem tam přisypala děsně hodně kari, je fakt dobrá. Dýně tam není ani moc cejtit. Asi proto chutná jak mně tak i mojí mámě. Amík dělá ksichty: "Se vsadím, žes ten recept našla na nějakejch českejch stránkách, co? Vždyť tam ta dýně není vůbec cejtit." Odchází a mumlá si něco o dýňovym koláči. Ten zkusím příští tejden. Myslím, že když do toho koláče dám hodně skořice, tak to tu dýni musí přebít.  Myslím, že dýňovou chuť ráda nemám.

https://www.facebook.com/Mamazavodou/

#mk_blog_academy

#rodina

#blogujeme

#zabava