Dobrý den,
hledám chůvu na svatbu. Spolehlivou paní ze Šumperka a blízkého okolí, nebo z Olomouce ( tam se koná svatba).
Děkuji.

😘
Jarní pozdravení
Jarem voní země,
slunce pozdrav posílá
zima vrátka zavírá
větve zlatého deště
květů náruče nabízí k obejmutí
vyjít k procházce modré nebe nutí
bambulky jívy tulí se něžně
svádí k políbení
snad krásnější čas není

Veselé pletení

Pletu šály pro veverky
a kulíšky pro ptáčky
mají zmrzlé zobáčky

palčáky pro jezevce
vylézt z nory se mu nechce
smutně kouká z pelíšku
a drbe se v kožíšku
medvěd má svůj kožich
huňatý
až na paty
zima ho neleká
ospale si promne očka
na jaro si v teple počká.

Krákala stará vrána
že je jí zima
už zrána
pletu, pletu ponožky
všem vránám na nožky
kosáčkovi čepičku
na tu malou hlavičku .
🐧 🙂

POHÁDKA O VERUNCE A DRAKOVI

Jednou, kdysi dávno, žila jedna dívenka a jmenovala se Verunka. Byla moc krásná, milá a taky hodná, prostě radost pro tatínka a štěstíčko pro maminku.
Bydleli v domku se zahradou a bylo jim spolu dobře. Asi za tři roky jim čáp přinesl chlapečka Honzíka. Tak tam spolu žili, těšili se z krásných dní a pomáhali si navzájem. Děti rostly a pěkně si spolu hrály. Verunka měla svého bratříčka moc ráda, střežila ho, jako oko v hlavě. Také Honzík měl rád svou sestřičku a ve všem ji poslouchal. Když byl ještě úplně malé miminko, vozila ho Verunka v kočárku na panenky po zahradě, nebo ho uspávala doma v pokojíčku, v jeho kolébce. Ty chvilky měla jejich maminka nejraději. Bylo to pěkné a milé. Ráda poslouchala Verunku, jak dětským něžným hláskem zpívá svému bratříčkovi ukolébavku. Když malý bratříček usnul, seděla spokojená Verunka u okna, prohlížela si knížky a snila. Ráda si představovala jiný, pohádkový svět, ve kterém prožívala různá skvělá dobrodružství a byla v nich hlavní hrdinkou.
Jednou také tak seděla, zasněně koukala z okna, neviděla, neslyšela. Bylo to před bouřkou. Honzík spokojeně chrupkal ve své kolébce a maminka, unavená z celodenního shonu, usnula ve svém křesle.
Najednou, z ničeho nic strašlivě zahřmělo a než se stačila vylekaná Verunka vzpamatovat, zčernalou oblohu proťal blesk. Ozářil silným světlem celý pokojíček, až malé děvčátko oslepil. Okno se prudce otevřelo a okenice na sebe s rámusem narážely v silném větru. Na parapet usedl strašlivý drak! Z očí mu šlehaly zelené blesky a z obrovské tlamy vypouštěl čpavý dým. Samým zděšením ze sebe nemohla Verunka vydat ani hlásek a celé tělíčko jí zdřevěnělo. Drak k ní natáhl pařátu a přísně poručil – „pojď ke mně a ničeho se neboj Verunko, sedni mi na záda a pevně se drž! Proletíme se spolu“. „Ale když venku je bouřka a prší, „zašeptala vystrašená malá holčička. „Ale, kdepak“, zasmál se chraptivě drak a mávl pařátou. Skutečně. Verunka opatrně vykoukla z okna a nic. Nepršelo a vítr se utišil. Jenom tma byla snad ještě větší, než před tím. „Já se bojím“, zaplakala nešťastná Verunka. „Nezdržuj!“ Napomenul ji přísně drak, popadl ji tou svou obrovskou pařátou, přitiskl pevně k sobě a vyletěl vysoko na černou oblohu. Verunka se držela, jako klíště a hrůzou zavřela oči. Drak letěl nekonečně dlouho a vysoko kroužil nad mraky. Verunka se uklidnila, odvážila se otevřít jedno očičko jenom tak na škvírku a potom ještě kousek a potom i druhé očičko a v úžasu zírala na tu krásu. Všude kolem nich zářily snad miliony hvězd. Měla pocit, že se jich může dotknout, že jsou tak blízko. Zčista jasna drak udělal ladný oblouk a začal rychle klesat k zemi, až Verunce hvízdalo v uších a vlásky jí vlály v tom prudkém vzduchu, jako závoj. Zase raději pevně zavřela oči. S hlasitým žuchnutím přistáli bezpečně na zemi a drak zachroptěl - otevři oči, strašiputko maličká.
Verunka se rozhlížela po překrásné zahradě nádherného zámku. Všude kolem to příjemně vonělo a z otevřených oken se linula tlumená hudba. To je nádhera! Vydechla okouzleně Verunka a už se nebála. Co tady budu dělat? Ptala se zvědavě draka. Musíš pomoci naší královně. Uspává svého synáčka a on stále pláče. Nemůže usnout. Zkus mu tak krásně zazpívat, jako zpíváš svému bratříčkovi, určitě usne! Ale, co když se mi to nepodaří? Strachovala se dívenka? Uvidíme. Prohlásil stroze drak a šoupnul Verunku blíž ke dveřím. Dívenka měla opravdu strach, nevěděla, co si na ni drak vymyslí, když svůj úkol nesplní. Bála se, že už nikdy neuvidí svého malého bratříčka, maminku a tatínka. Procházela mnoha pokoji a nemohla se vynadívat, sloužící ji přivedli před královnu, která už na ni čekala ve své komnatě. V přenádherně zdobené kolébce leželo královské miminko. Kolem ní stáli lékaři a rádci, sloužící a služky a spousta dalších lidí, kteří se snažili královně poradit a pomoci, aby její synáček spinkal. Pan král seděl zhroucený v křesle u postele a držel si hlavu v dlaních. Děťátko žalostně plakalo, až uši zaléhaly. A plakala i paní královna, protože si nevěděla rady. Všichni už byli moc unaveni a chtělo se jim moc spát. Děťátko bylo napapané, přebalené, nic mu nechybělo, ani nebylo nemocné, ani zoubek mu nerostl......Verunka honem přemýšlela, co ještě by tak mohlo malému chlapečkovi vadit, že nespí a jenom křičí a pláče. Vzpomínala na svého bratříčka a potom ji to napadlo. Co chybělo chlapečkovi, malému princátku? Víte to, milé děti? No jistě. Dudlík! Dudánek. Ten miminka někdy potřebují, když se nemůžou zklidnit. Podudlají si trošičku, uklidní se, dodává jim to ten pěkný pocit bezpečí a klidu. Ale to paní královna, ani nikdo z jejich rádců a učených doktorů nevěděl. V celém zámku nikde dudlík nebyl. Nedá se nic dělat, rozhodla rázně Verunka, musíme letět k nám! Všichni se divili, jakou kuráž a odvahu ta malá holčička má a drak schlíple nastavil svou náruč, aby se mohla pohodlně usadit. Verunka ho bez dlouhých cavyků popadla kolem pařáty a pevně se držela. Můžem! Poručila, ale honem raději zavřela obě oči. Až se jí zatočila hlava, jako na řetízkovém kolotoči na pouti, když se točila s dětmi. Přistáli hladce na okenním parapetu jejich domku. Verunka vběhla do pokojíku, kde klidně spinkal její bratříček a z kapsáře na jeho kolébce vytáhla jeden dudlík. Měl tam ještě dva, tak mu chybět jistě nebude, řekla si pro sebe a něžně ho pohladila po tvářičce. Koukla po mamince, která spokojeně oddychovala v křesle a honem se pověsila drakovi kolem krku. Ten si ji postrčil do náruče a už zase rychle letěli zpět do zámku. Tam už netrpělivě všichni čekali na ten zázrak. Pan král chodil nervózně sem a tam a rádcové za ním v hustém špalíru. Děťátko v kolébce křičelo, až drnčely tabulky skla v oknech a královna pořád plakala. Služky si zacpávaly uši. No, prostě - jedna velká hrůůůza! Verunka vběhla do komnaty a hned si to namířila ke kolébce. Pohladila chlapečka a do pusinky mu vložila dudlík. Malý princ vykulil očička a zadudlal si. Potom zakopal spokojeně nožkama, zamával ručičkama, povrtěl se a zaculil se na Verunku. Najednou zavřel očka a všichni v úžasu koukali, jak pomalu zhluboka oddychuje. Usíná! Královně spadl kámen ze srdce. Konečně se celou noc v klidu vyspím, pomyslela si šťastně. Ale něco mu ještě chybělo, začal zase mžourat a vrtět se. Já vím, usmála se Verunka, potřebuje klid a vyvětrat. Já mu zazpívám a bude spát celou noc, jako andílek. Opravdu. Pan král poručil, aby všichni okamžitě odešli z komnaty, paní královna otevřela okno a služka přinesla malou polstrovanou židličku pro Verunku. Holčička zazpívala svým něžným hláskem potichounku tak krásnou ukolébavku, až paní královně srdce jihlo a malý princ spokojeně usnul a potom sladce spinkal až do rána. Ale to už Verunka věděla předem, na to nemusela čekat. Těšila se domů. Dostala malé pohoštění od paní královny a dárky pro sebe i pro svého bratříčka. Verunka naučila paní královnu ještě pár ukolébavek a potom se pěkně rozloučili. Pan král děkoval za pomoc a slíbil jí splnit každé přání, kdyby kdykoliv a cokoliv potřebovala. Verunka nemusela dlouho přemýšlet. Už věděla, co si bude přát. S drakem se už dávno skamarádila a těšila se, jak se spolu zase někdy proletí. Cesta domů uběhla rychle. Než se stačila Verunka vzpamatovat a rozhlédnout po hvězdách, které prozářily celou oblohu, jako malé lucerničky, přistál drak bezpečně na parapetu okna jejího pokojíčku. Opatrně složil unavené děvčátko otevřeným oknem dovnitř. Musíme se rozloučit, řekl smutně. A dobře se vyspi, ať se ti něco pěkného zdá, usmál se na rozloučenou. Taky mám pro tebe malý dárek, podívej, mám ho tady, na jednom prstě. Verunka nedočkavě odmotávala zdobnou šňůrku z drakova pařátu. Na ní visela pěkně modelovaná hliněná píšťalka. Až ti bude smutno, nebo se budeš chtít proletět, zapískej. Verunka svého dráčka objala kolem krku a vlepila mu pusu. Ahóóóój, zamávala.

Uhodil blesk a hrom zaburácel, až otřásl celým domem. Polekaná Verunka vyskočila od okna, maminkóó´! Vyběhla z pokoje a slyšela, jak malý Honzík pláče. Maminka se taky probudila a dlouze zívla. Je bouřka, jdu pozavírat okna. Verunko, dej bráškovi dudlík. Verunka šátrala v kapsáři a hmatala v kolébce a divila se. Jak je to možné? Jeden dudlík chybí! Stalo se to opravdu, nebo se mi to jenom zdálo?!

Když po večeři usínala dívenka ve své postýlce, bylo už dávno po bouřce. Okno nechala maminka pootevřené, byla vlahá a teplá letní noc. Lehký vánek přinášel do pokojíku vůni ze zahrady a děvčátko vnímalo příjemné tóny hudby z obývacího pokoje, kde seděla maminka s tatínkem. Přivřenýma očima zahlédla Verunka noční oblohu s třepotavými světýlky hvězd. Náhle, jakoby se seskupily v podobu draka, který v ladném oblouku proletěl kolem okna.
Závoj snu přikryl víčka malé dívenky a ona opět stanula v pohádkové zahradě královského zámku.

V hustém lese, na vysoké jedli, bydlela rodina Veverkových. Tatínek s maminkou a dvě veverčí holčičky, Bezinka a Rezinka.

Bezinka byla moc šikovná a učenlivá veveřička. Byla také poslušná a hodná. Neodmlouvala a pilně se učila a cvičila. Poslouchala tatínka, když vysvětloval, jak se správně leze na větev, jak se po ní šplhá nahoru a skáče na druhou větev a potom se vyleze až úplně nahoru do samotné špice stromu. Všechno svým dceruškám pěkně pomalu vysvětlil a potom sám předvedl. Také jim ukázal, jak se správně leze dolů, jak se skáče z větve na větev a jak se správně plachtí vzduchem. Bezinka po něm všechno opakovala a zkoušela, ale Rezinka byla neposlušná, nedávala pozor, zlobila a dělala hlouposti. Nic se pořádně nenaučila a proto byla nešikovná. A co bylo horší, byla k tomu všemu ještě líná. NIc neuměla pořádně a tatínka to trápilo. Celé dny se veverka Rezinka jenom povalovala, cpala se oříškama a žaludama, až měla bříško, jako balón. Co si jenom počneme s línou a nešikovnou veverkou ?! Strachovala se maminka. Co budeme dělat, jestli nám spadne ze stromu ? Jak se dostane dolů na návštěvu k ostatním zvířátkům ? A jak si bude shánět potravu ? Ale veverka Rezinka měla hned na všechno odpověď. Děláte si zbytečné starosti ! Já přece nikam nemusím. Nikoho nepotřebuju vidět a vyhraju si sama, nepotřebuju kamarády. A živit mě přece bude maminka s tatínkem, jsem ještě maličká. No toto ! Rozlobil se tatínek a naplácal malé hubaté veverce na zadek. Už toho mám akorát dost ! Zítra ráno začneš pořádně cvičit, ať nemáme kvůli tobě před ostatními veverkami ostudu. A honem šupej do postýlky, ráno budeš brzy vstávat.

A jak řekl, tak bylo. Brzy ráno vytáhl línou veverušku z postýlky a hned po snídani začali cvičit. Neposlušná a líná Rezinka běhala a skákala, aby si posílila nožičky a shodila kulaté bříško. Učila se šplhat po větvích, dávat správně tlapky k sobě i překládat před sebe, lezla nahoru i dolů. Když už to trochu uměla a byla celá unavená, volala je maminka k obědu. Po obědě se znavená Rezinka svalila do pelíšku k odpočinku. Jenže trénování ještě neskončilo ! Kdepak! Volal netrpělivě tatínek. Žádné lenošení. Budeš se učit létat vzduchem a skákat z větví dolů, až na zem. Já se bojím. Plakala nešťastná malá veveruška. Nechci na zem, mě je tady doma dobře. Tatínek byl neoblomný. Musíš poslouchat a basta ! Všechny veverky se to naučily. Podívej se na svou sestřičku Bezinku, jak je šikovná. Já přece nejsem ptáček ! Nemůžu letět ! Ale jdi, ty hloupá, malá veveřičko. Smál se tatínek. To se jenom tak říká, že veverky létají vzduchem. Prostě skočí z velké výšky a dopadnou bezpečně kam potřebují. I na zem. Naučím tě to. Musíš mi věřit a hlavně věřit sama sobě a nebát se ! Přece nechceš, aby se ti všechny ostatní veverky smály a nám taky. A zvířátka dole na zemi se už na tebe těší a chtějí si s tebou hrát a ukázat ti, kolik je krásy a zajímavostí v lese. Rezinka si utřela slzičky. Šla trénovat a cvičit.

Opravdu se pilně snažila a všechno se brzy naučila. Také plachtit vzduchem ze samé špičky vysoké jedle až na zem. Pozorně si nejdříve změřila vzdálenost očima, jak ji učil tatínek, potom se připravila ke skoku a hop. Roztáhla tlapky, prohnula záda a ocáskem, jako kormidlem kontrolovala let. Při správné poloze huňatého ocásku, bezpečně přistála tam, kde potřebovala. Ocásek slouží veverkám, jako padák. Měla obrovskou radost a s ní i její sestřička Bezinka, maminka, pyšný tatínek, všechny ostatní veverky a zvířátka, žijící dole na zemi.

Rezinka si brzy našla kamarády mezi veverkami a dělaly spolu závody. Jenom buď opatrná, pořádně se nejdříve podívej, kam skáčeš, kam lezeš a pořádně se drž ! A nelez sama, beze mě moc vysoko. Varoval tatínek.

Tak tam žili spokojeně všichni a měli se rádi.

Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...

Moje zamyšlení
Je pravým štěstím pro nás jenom ten úspěch?!
Je vůbec nutný úspěch k životu? A nestačí jenom ten život žít a vychutnávat si ho?
Není tím úspěchem a štěstím pocit, že žijeme, že můžeme každý den uléhat s vědomím, že jsme svůj den skutečně prožili a budit se každé ráno, s vědomím, že nám byl dán ten dar, vidět opět slunce?
Jistě, namítnete. Úspěch je motivující. Je dobré mít úspěch. Slyšet slova uznání. Mít peníze. Štěstí souvisí s úspěchem. Myslím si, že slova štěstí a úspěch jsou megalomanská oproti těm pocitům, které znázorňují. Štěstí a úspěch mohou být pouhé drobnosti a maličkosti. Tichá radost v nás. Prožitky, které máme a ani si je neuvědomujeme.
Štěstí je, když.......
Úspěch je, když......

Záleží na každém z nás a na tom, jak to vidíme, vnímáme, cítíme a prožíváme.

Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.czi/

https://slobodnyvysielac.sk/relacia/literarna-c...

moje vystoupení v rádiu na téma poezie - tvorba pro děti 🙂

Advent

to sladké čekání a snění
provoněné vanilkou a skořicí
vločky sněhu, lehounké, jako dech
nosíky dětí, jako preclíky
shon a spěch
rolničky štěstí na náměstí

a na věnci první svíčka hořící

Advente

ty zasněný čásku
do srdcí vkládáš nám lásku
dárky nutíš hledat
oči k nebi zvedat
vyhlížet hvězdu
zda- li kolem přeletí

na věnci plamínek mihotavý
svůj příběh tajemný vypráví

Udělala Kuňka kaňku

rozmazala psaní

zlobila se paní učitelka na ni

pětku velkou červenou

Kuňka dostala

žabí slzičky plakala

neplač Kuňko, nenaříkej

koukej zvesela

při psaní si pozor dej!

Kaňky?

To se nedělá!

Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/zv...

Žádná radost se nevyrovná radosti z učení. / čínské přísloví

Můj první vnouček byl pasován na "Rytíře slabikáře" a všichni jsme si tu slávu užili. 🙂 Už je z něho velký školák.

Vzpomínky stékají po okenních sklech

na parapetu tančí kapky tanec bláznů

marných slibů milencům

reznou v uších

jako z hladových polí hlasy vran

šálky kávy nedopité

a ve zdech plíživé ticho opuštěných rán….

u plamínků svíček mihotavých

ze svých hříchů budeme se kát

z lesů snesl se tklivý listopad 😒

Tak mi zůstaň

aspoň chvilku
ještě můžeš mi lhát
ještě mi zůstaň
prý měl jsi mě i rád
já tebe snad
co já vím

v pelíšku zbyly jen slzy
v závoji jemných pavučin
srdíčko z pouti schované
na nitku navlékám
korálky z vlastních vin
tvůj obtisk ve mě navždy zůstane

fotka na zdi zuby cení
falešný úsměv
jako dýka bodá v duši
co bylo, už není
co bude, kdo z nás tuší

co je to láska
marně se ptám
medvídka z plyše
jsem sama a ty jsi sám
šeptám mu tiše
tulí se ke mě
v něžném objetí
nevinný pohled
korálkových očí

a svět dál se točí

POHÁDKA O LAKOMÉ MYŠCE

Žila, byla v jednom malém myším domečku maminka myška a tatínek myšák a měli 7 dětí, malých myšátek. Tři myší kluky a čtyři myší holčičky. Všechny děti byly hodné a poslušné, občas trošku zlobily, jak to děti dovedou, ale žádná hrůza to nebyla. Ale nejmladší myší holčička Jůlinka byla už moc nehodná a neposlušná ! Vůbec nechtěla maminku poslouchat, odmlouvala, byla lakomá, nechtěla se dělit s ostatními sestřičkami a bratříčky o hračky, ani o dobrotky od maminky. Všechno chtěla mít jenom pro sebe.

Jednou maminka upekla Jůlince sýrový dort. Jůlinka slavila narozeniny. Chystala se velká sláva. Byli pozvaní všichni kamarádi a kamarádky a celá rodina. Maminka od rána uklízela, vařila a chystala velkou hostinu. Bratříčci a sestřičky chystali pro Jůlinku dárky. Tatínek měl kromně malých dárečků pro Jůlinku i jeden velký dárek společný, pro všechny děti. Chystal velké překvapení a těšil se, jakou budou mít všechny děti radost. Oslava to byla krásná, všem moc chutnaly maminčiny dobroty a všichni se dobře bavili. Jůlinka měla radost ze všech dárků i dárečků. Maminka rozkrojila dort a všem nabídla stejný kousek. A najednou začala Jůlinka zlobit ! Chtěla větší kousek dortu pro sebe a ještě jeden. Maminka povídá - Jůlinko, my víme, že jsi oslavenec a dort je pro tebe, ale nebuď lakomá a pěkně se rozděl. Taky si nech něco ještě na zítra, bude tě bolet bříško ! - Jůlinka nechtěla maminku poslechnout. Cpala se, jako "čunčáro" ! A co bylo horší, nechtěla ani nabídnout ostatním ! Po hostině zavolal tatínek všechny děti ven a ukázal jim svůj největší dárek pro Jůlinku, ale i všechny její sestřičky a bratříčky. Děti v úžasu zíraly na tu krááááásu. Venku stál kolotoč ! Bylo na něm akorát 7 sedaček. Tatínek všechny děti posadil dokola na sedačky i Jůlinku a chtěl začít točit. Jenže ta myška jedna nehodná a lakomá začala pištět - to je můj kolotoč ! Můj dárek ! Já mám přece narozeniny ! Já se budu točit sama ! - Nepomohlo žádné domlouvání a vysvětlování od maminky, ani pár na zadeček od tatínka. Tvrdohlavá Jůlina pištěla, plakala a vztekala se. Slezla ze sedačky a dupala nožkama. Aby toho nebylo málo, ještě si lehla vzdorovitě na zem. A toho už měl tatínek s maminkou dost ! - Víš ty co ? Nehodná myšičko ? Zkazila jsi nám všem oslavu, sobě narozeniny a mě radost. - Řekl smutně tatínek. - Pojďte, děti, necháme Jůlinu tady samotnou. - A všichni odešli. Nehodná myšička se trucovitě vydrápala na sedačku a točila se sama pyšně na kolotoči, který ještě tatínek roztočil, než odešel.

Večer, když se chystali všichni smutně k večeři, Jůlinka poplakávala. Nechtěla večeřet. Blinkala. Bolelo ji bříško a měla teplotu ! - Vidíš, vidíš, nehodná, neposlušná a lakomá myšičko ! - Povídá maminka. - To je trest, za to, jak jsi se hloupě chovala a zkazila jsi nám všem radost a celou oslavu. Jůlinka plakala, ale nikdo ji nelitoval. Nikdo nepohladil. Ležela sama, smutná v postýlce a musela jít spát hladová a bez pohádky. Tatínek s maminkou se na ni moc zlobili. Dívali se s ostatními dětmi na televizi, smáli se a povídali si. Jůlince bylo moc smutno. Plakala, až ji z toho rozbolela hlavička. Nevěděla, co má dělat. Byla moc nešťastná ! Potom se uklidnila a přemýšlela. Co myslíte děti, přišla na to ?

To se ví, že ano ! Byla to přece jen dobře vychovaná a chytrá myšička. Pomalu, se sklopenou hlavičkou (protože se moc styděla a trošku i bála tatínka), se přišourala k ostatním a omluvila se za to, jak byla nehodná. Poprosila tatínka, maminku i všechny bratříčky a sestřičky za odpuštění a bylo zase dobře ! Dostala pusinky i pohlazení na dobrou noc a dobře se jim všem spalo.

A vy už také spěte. Dobrou noc 🙂

Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...

Ententyky enyky
máme rádi knedlíky
borůvkové s mákem
jahodové se skořicí
meruňkové s tvarohem
Peny máme za rohem

Pondělí, úterý

středa
čtvrtek, pátek
v sobotu a v neděli
měly myšky svátek
tancovaly na kredenci
tancovaly dokola
čekaly až na cukroví

maminka je zavolá

pojďte myšky
honem, honem
schováme se do díry
mlsný kocour
chodí kolem
brousí drápky
mrská fouskem
chytil by vás za chvíli

Chtěla bych být dnem splněných přání všech dobrých lidí na celém světě. 😘❤

krásný den všem dětem, maminkám, babičkám, tetám ❤💃 A všem, kteří čtou mé příspěvky a kteří zavítají na tento web. Chtěla jsem vám všem poslat srdíčka, ale prý to nejde. 🙂 Tak aspoň takhle - ahoj všem ❤ 😍😘

Maluj mi
obrázky lásky
tělo touhou pláče
srdce vyskočit z hrudi
zkouší

maluj mi obrázky něhy
na holou kůži
jako na pergamen tuží
píšu tobě
do srdce tvého
slovíčka tajemství
toho svého

maluj mi obrázky citu
obrázky vášně
tělo touží
a duše zpívá

znavený měsíc
zívá

❤ 😘

Právě skončil první den mého dalšího roku života. 🙂
Děkuji všem svým přátelům a známým, svým dětem a vnoučkům za krásná přání a milé dárky a Bohu za to, že tu jsem. :*)

Zdravím všechny školáčky, školáky, středoškoláky, vysokoškoláky i poškoláky 🙂
Přeju krásný začátek nového školního roku a "důstojné" rozloučení s posledním prázdninovým dnem. 🙂

Krásný den všem maminkám, babičkám, tetám, chůvám..........🙂 všem dobrým ženám a jejich dětem :*)

Zdravím všechny školáky 🙂 Už se vám to blíží! 🙂
Co se to povídá
co se to šušká?
Zabloudila v kabeli
ztratila se tužka
motala se sem a tam
spadla mezi knížky
praštila se do čela
spadla z velké výšky
plakala a plakala
až ji našel Janek
právě dopsal úkoly
a čeká ho spánek
neplač tužko, nefňukej
do penálu ulehni
odpočívej, bude hej

až se rozední

do školy pak zvesela
půjde Janek rád

s tebou si malovat i psát

hádaly se pastelky
která namaluje duhu
hádaly se strkaly
zlámaly si tuhu
teď tam sedí uplakané
okousané rozlámané
směje se jim strouhátko
nežli tyhle zlobilky
to jsou lepší pentilky

Více zde: http://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/pro...

Zaplakala tkanička
zavzdychala trošičku
nešťastná
ztratila botičku
kde je botka
kam se zatoulala
schovala se pod botníkem
usnula a spala
ráno kouká rozespale
kde mám tkaničku
kdo mě zašněruje
a udělá mašličku
tkanička se zlobí v koutě
kdo mě tady zapoměl
posmutněla botička
ta nehodná holčička
odhodila v předsíni
kabát, boty, čepičku
maminka se mračila
já chci jinou holčičku!

Více zde: http://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/vlastni-...

Nechápu, proč nesmím mít na svém profilu tak krásný obrázek, který mě plně vystihuje! Tak ho vkládám aspoň sem, pro potěchu ostatním a pro dobrou náladu v tomto pošmourném ránku 🙂

Na pasece v jahodí
děti závodí
do džbánků a hrnečků
sladkou baštu dáme
na koláči od mámy

si pochutnáme

💃 🌹

Špačci hrají domino
pod třešní si lenoší
peckami si cvrnkají
červíčci se chechtají
hospodyňky prominou
pozdě bycha honiti
s košíkem jste
spěchat měly
není koláč na neděli

Zdravím všechny maminky školáčků a přeji všem krásné a pohodové prázdniny! :*)

Kola sviští s kopce dolů
Martin, Ondra jedou spolu
za nimi hned Petr
k cíli zbývá jenom metr
Kuba s Jirkou jako šíp
a poslední Dominik

Dominiku, nemáš kliku
posměváčci dovádí
nesmějte se kamarádi
Tomášek jim poradí
závody jsou pro radost
medajlí tu máme dost

posměváčci klopí hlavu
provolají třikrát slávu
na stupínek vítězů
i já někdy polezu
utře slzy Dominik
s kamarády půjde rád
závodit i trénovat

Více zde: http://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/pro...

Velikonoce budou
ptáčci už o tom hudou
sluníčko se probudí
promne svoje očka

každý z nás se dočká

hola
Jaro tě volá
Aprílem nás straší
nebojte se braši

jsem zajíček šikovný
vejce schovám do torny
snad mi cestou neomrznou
a děti je najdou
znám cestičku tajnou 🌞

Zdravím všechny hospodyňky, babičky i robátka 😘 a přeju všem krásné, veselé a slunečné Velikonoce 👧

Ptáčci mají na pilno
hnízdečka si staví
peříčka si čechrají
práce je moc baví
před deštěm se schovají
nevadí jim sněhánky
v krmítkách si zobají

radostně si zpívají

Více zde: http://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/products...

Včera odešla za nebeskou bránu nejlepší česká zpěvačka za posledních 50 let! Zpěvačka s neuvěřitelným hlasem a hlasovým rozsahem. Sympatická a milá paní, s entuziasmem, lidskostí a skromností. Už zpívá andělům, věřím, že když se ztišíme, uslyšíme její nádherný hlas i my, tady na zemi. 🙂

&

Ta tam je světská sláva

nade mnou už dávno slehla zem

snad vzpomínkou jsem

hvězdnou létavicí

blyštivé třpytky, spadlé do trávy

za letních nocí voňavých

vznáším se kolem skrání tvých

a múzám tvým šeptám

tichounké pozdravy

Děkuju všem za srdíčka 😘 a přeju krásný víkend. Ať vám prší jenom za okny a v duši máte teploučko, stejně jako u kamen a v srdíčku sluníčko! 🙂