Když se to, tak se to...

Situace: Ohřívám si oběd. Mladší dítko usnulo, staršímu ohřívám kaši a dávám na stůl. Stihnu se najíst a nakrmit, než se prtě vzbudí. Jenže starší dítě se mezitím odebralo za gauč v tichosti a soukromí vykakat. Do toho přijíždí mámina kamarádka a nechává mi pro ni kytku. Běžím tedy ze třetího patra s pokakaným batoletem na ruce dolů převzít kytici větší než je to dvouleté dítě. Vybíháme schody nahoru. Kaše přiklopená talířkem tiše stydne, ale jen vyměníme plenu a jde se jíst, takže jsem v klidu. Podle zápachu si chystám separátní sáček na vyhození, protože nehodlám kontaminovat celý koš. Otevírám plenu a ano, je to tam a je to toho hodně, konzistence odpovídá nutelle. Otírám holčičku, zvedám ji, že ji odnesu do vany a plenku pak uklidím do sáčku. JENŽE! Doma se pořád ještě pořádně netopí, takže mám na sobě svetr. A díky tomu necítím, že se mi "suchý zip" z plenky nalepil na rukáv. Se zvednutím dítěte tedy zvedám i plenu, která má díky obsahu mnohonásobně vyšší hmotnost a sucháč neodolá gravitaci. Bum, bác, plesk! Stejně jako chleba, plenka spadla namazanou stranou na podlahu, přičemž se z ní ještě vysypaly všechny vlhčené ubrousky, kterými jsem dcerku otřela. Dávám dítě do vany a rovnou si beru hadry. Už jsem za svoji kariéru matky zažila ledasco, ale takhle si zpestřit poledne ještě ne... Když už je pohroma zažehnaná a mohu vyndat dítě z vany (které vesele polévá podlahu, takže ještě budu vytírat v koupelně), s cílem ohřát znovu již naservírovanou kaši, budí se mladší...