Připadám si fakt už děsně. Neohrabaná, každou chvíli poslíčkuju (ale vyděsilo mě to jen poprvé, v prvním těhu jsem to totiž vůbec neznala) a mé takřka 20 měsíční batole to absolutně nezajímá, střídá období kdy je jak sluníčko s obdobím kdy si zkoumá své hranice a možnosti - ano, období vzdoru. Taky mě překvapilo že tak brzo, všude jsem se dočítala že přichází až po druhých narozeninách, někde dokonce až že kolem třetích narozenin... No my musíme mít všechno dřív že.... Uklidňuju se tím, že třeba ta nejhorší vlna do Martínkova narození přejde....
Já vím, nepřejde a navíc se k tomu přidá i žárlení, který budeme muset zvládnout... Už jsme o tom s Honzou taky přemýšleli. Napadlo mě, že až budou lidi chodit okukovat miminko, tak Pepa je k němu bude vodit, aby neměl pocit odstrčenosti.
Nicméně, jak jsem psala v nadpisu - čím blíž k termínu porodu jsme, tím víc mi připadá, že se ho nikdy nedočkám....
ahoj
nechci tě strašit,ale narozením Kristýnky se Kačka strašně změnila
v prosici jí byly 3roky
takže období vzdoru je tady
na všechno nám říká né to neudělám
a hlavně pořád kňourá vzteká se
je to o nervy
vy snad budete mít štěstí a Pepíček bude hodný