Bože jak je mi smutno... Nějak to na mne zase padá...
já to znám,bydleli jsme v bytě po jeho rodičích(samozřejmě měli klíče)a já jsem si nesměla dovolit cokoliv v tom bytě měnit,všechny ty "stoleté krámy"měli prý nějaký význam,cokoliv řekli bylo svaté a já byla ten blbec,který pořád něco má!!!!vůbec ti nezávidím,pevné nervy,kočič...
@hojta to já jsem si své změny prosadila, to se mi povedlo, ačkoliv to znamenalo, že tchýně týden brečela, že to kdysi dávno dělala se svým otcem, (asi tak před 10000000 lety) no a pak likvidace starého nábytku??? no to byl boj a teď už je v tomhle ohledu klid, ale zato dává dětem sladkosti před obědem a já to zakážu a ona to dovolí ačkoliv mne slyšela, že to zakazuji... No a chci se odstěhovat, ale můj drahý manžel má taky matku spojenou pupečníkem, takže počítám, že buď se odstěhuju sama s dětmi, nebo vůbec.... :-P
Z čeho je ti smutno,máš krásné děti,malý je jak andílek...