Předškolní příprava: 9 pilířů, na kterých stojí čtení, psaní a počítání
„Má už znát písmenka? Počítat do dvaceti? Umět se podepsat?“ Podobné otázky napadnou před nástupem do školy spoustu rodičů. Pro první třídu jsou ale důležité i méně nápadné dovednosti: rozumět zadání, říct si o pomoc, dokončit krátkou činnost nebo zvládnout drobný neúspěch.
Školní dovednosti potřebují pevné pilíře
Školní dovednosti si můžeme představit jako střechu domu. Čtení, psaní a počítání potřebují pevné pilíře, které se budují už v předškolním věku. Když je některý oslabený, střecha v tom místě nemá dostatečnou oporu a učení může dítě stát zbytečně mnoho úsilí. Proto má smysl nejdřív poznat a posílit to, na čem bude školní učení stát.
Těchto devět pilířů můžete u svého dítěte poznávat v úplně běžných situacích:
- Aby se ruce dobře psalo (grafomotorika)
Když dítě kreslí cestu pro autíčko, potřebuje vést pastelku tam, kam chce, zatočit a někde i zpomalit. Postupně se učí kreslit s uvolněnou rukou, bez silného tlačení a křečovitého svírání tužky. To mu později usnadní psaní: více pozornosti může věnovat slovům, která píše, a méně tomu, jak tužku po papíře vůbec vést. - Všimnout si drobných rozdílů (zrakové vnímání)
Najít dva stejné obrázky nebo si všimnout, že jednomu autu chybí kolo. Dítě se učí pozorně prohlížet, porovnávat a rozlišovat detaily. Ve škole mu právě to pomáhá poznat rozdíl mezi podobnými písmeny a neztrácet se při čtení v řádku. - Vyznat se v tom, kde a kdy (orientace v prostoru a čase)
„Dej medvídka vedle krabice.“ „Nejdřív uklidíme kostky, potom si přečteme pohádku.“ Dítě si postupně ujasňuje, co znamená nad, pod, vedle, před nebo po. Později díky tomu snáz najde správné místo v sešitě a rozumí tomu, kde má začít a co udělat jako další krok. - Rozumět a umět se domluvit (řeč a jazyk)
Vyprávět, co se stalo na hřišti, vysvětlit pravidla oblíbené hry nebo se zeptat na něco, čemu nerozumím. Při podobných rozhovorech si dítě rozšiřuje slovní zásobu a učí se své myšlenky poskládat tak, aby mu druzí rozuměli. Ve škole mu to pomáhá chápat zadání, porozumět příběhu i říct si o vysvětlení. - Slyšet, z čeho se slova skládají (sluchové vnímání)
Všimnout si, že se „kočka“ rýmuje s „vločka“, vytleskat své jméno nebo poznat, jakou hláskou začíná slovo „les“. Dítě postupně objevuje zvukovou podobu slov. Na tom později staví spojování hlásek s písmeny při čtení i rozpoznávání hlásek, které potřebuje zapsat. - Vydržet u činnosti a umět se k ní vrátit (pracovní výdrž a pozornost)
Dostavět garáž z kostek, dokončit obrázek nebo se po vyrušení vrátit k puzzle. Dítě se postupně učí držet v hlavě, co chtělo udělat, a pokračovat až do konce. Ve škole tyto dovednosti využije, když poslouchá zadání, pracuje na úkolu nebo hledá místo, kde před vyrušením skončilo. - Rozumět množství a vztahům mezi věcmi (matematické představy)
Připravit pro každého u stolu jednu lžičku, rozdělit kostky podle velikosti nebo zjistit, kdo má více kaštanů. Dítě tak poznává, co znamená stejně, více, méně, první nebo poslední. Čísla pro něj získávají konkrétní význam, o který se později může opřít při počítání i řešení slovních úloh. - Zvládnout zklamání a vyjít s ostatními (emoční a sociální inteligence)
Věž spadne, kamarád chce stejnou hračku nebo se při hře nedaří vyhrát. Dítě se učí poznávat své pocity, domluvit se, počkat a přijmout pomoc. Ve škole mu to pomáhá spolupracovat s ostatními i pokračovat v práci, když udělá chybu nebo mu něco nejde hned. - Postarat se o běžné věci (sebeobsluha a samostatnost)
Obléknout si bundu, otevřít krabičku se svačinou, dojít si na toaletu nebo si připravit potřebné věci. Každá taková zvládnutá situace přidává dítěti jistotu. Ve škole se pak snáz orientuje v běžném dni a dokáže se postarat o své potřeby.