Psychosomatika

Zavřete si na chvíli oči a představte si les, zaposlouchejte se do jeho šumění, pociťujte chvíli teplotu slunečních paprsků a nechejte se pohladit jemným laskavým vánkem. Sledujte mírné vlnění listí. Na chvilku se nechte unést situací a po několika okamžicích si všimněte svého dechu, svého tepu, toho, jak se Vaše tělo cítí. Teď si představte moře, plujete na voru na širém moři, máte žízeň, civilizace daleko. Najednou se vedle Vás zakousnou do rohu voru těsně vedle Vás nenasytné čelisti patřící ohromnému žraloku ne nepodobnému známé filmové předloze. Bojujete o život… teď si všimněte svého dechu, tepu, sevření žaludku… Změnil se Váš dech, zrychlil se tep Vašeho vystrašeného srdce? Pravděpodobně ano. Myšlenky mají vliv na naši fyziologii, na naše těla. Ovlivňují nejen celé orgány – srdce, plíce, ale působí doslova na každou buňku. Podle pocitů, které vyvoláme myšlenkami, můžeme léčit (placebo), můžeme působit bolest a nemoc (nocebo), můžeme dokonce působit přesně proti lékům, které mají chemicky ovlivnit tělo. Myšlenkami a stavem „duše“ už překonaly miliony lidí koberec žhavých uhlíků, některým lidem se jenom prostřednictvím myšlenek „otvírají“ rány na rukou a nohou – stigmata. To všechno dokáže mysl.

Představte si, jakým způsobem na naše těla asi působí dlouhodobý stres (patří mezi něj i strach ze zhoršení nemoci a další pocity spojené s nemocemi). Tématem vlivu psychiky, myšlení, pocitů, přesvědčení a stresu na naše zdraví, jak tyto poznatky využít, se zabývá psychosomatika – vědní obor, ve kterých jsou mediálně známí například MUDr. Jan Hnízdil a MUDr. Jarmila Klímová. Vlivem psychiky na to, jak moc se „vyjádří“ genetické informace, se zabývá epigenetika (z mediálně známých autorů například Dr. Bruce Lipton). V současnosti se uvádí, že 80 až 95% (podle zdroje a podle velikosti vlivu) nemocí je buď přímo způsobeno, nebo ovlivněno stresem.

Další oblastí, ve které stres působí, je výkonnost. Kdo by neznal, jak i dobře připravení máme potíže podat výkon – sportovní, intelektuální, hudební… - když máme třeba trému. Srdce nám divoce buší, potí se nám přinejmenším ruce nebo čelo, a my ne a ne si vzpomenout na to, v čem jsme si ještě včera byli tak jisti. Ale proč popisovat dále, asi najdeme málo lidí, kteří trému nezažili.

Myšlenky a emoce jsou navíc nakažlivé – ne nadarmo se psychosomaticky často léčí malé děti prostřednictvím ovlivnění pocitů (a stresu) matky či rodičů. Stejně jako se epidemicky dokáže šířit dobrá nálada, stejně (ne-li lépe) se může přenášet nervozita, vztek, nenávist (davové jednání jinak „klidných a normálních“ lidí, kteří se později diví, jak mohli něco takového udělat…). A lidé si často libují spíš v dramatech než klidných věcech – jestli teď nesouhlasíte, vzpomeňte si, o čem jsou nejběžnější filmy, jaké reportáže jsou nejčastěji ve zprávách, jaké emoce (a nadávky) se nejčastěji vyskytují při sledování sportovních utkání…

Jak se dají využít výše uvedené informace? Jedním z prvních „psychosomatiků“ byl Jacobson s jeho progresivní relaxací. Někomu to fungovalo, ale mnozí nepociťovali pokrok. Dále se začaly objevovat různé knihy, například od autorů Louise Hay, Ruedigera Dahlke, přístupy jako metamedicína, GNM, u nás už zmiňovaná Klímová. Spoustu lidí „chytlo“ tzv. pozitivní myšlení, mnohým ale nepomohlo. Přesně, jak je uváděné ve filmu „Co my jen víme“, kde jeden kněz říká: „pozitivní myšlení, jak se často užívá, je jen tenká slupka pozitivních myšlenek překrývající hromadu s.aček“ –  trochu jsem to zparafrázoval 🙂.  Další film, který velmi drsně ukazuje, jak „pozitivní myšlení“ je jen potlačováním nebo dokonce přetvářkou, je film „Kurz negativního myšlení“. Rozdíl totiž nedělá kvantita (i když taky), ale kvalita. Nejde o to, co říkáme, ale o to, co cítíme a o čem jsme přesvědčeni. Čemu věnujeme pozornost. Jestli si budu opakovat pěttisíckrát za den: “Jsem hubený“ a přitom si nechám vykládat karty, kdy zhubnu, budu se na sebe pitvořit před zrcadlem a vyhýbat se pohledům jiných, jak to asi dopadne? Další věcí je opravdové rozhodnutí – většina lidí je (i přes úmysl třeba držet diety, když jsme uváděli jako příklad hubnutí) rozhodnuta nevzdat se „potěšení“ z některých potravin…, vlastně dopředu ví, jak to dopadne, že? Kdo to nezná, třeba z jiné oblasti? Co třeba cigarety, prokrastinace, alkohol, facebook, a další a další?

Jak z toho ven? Jak naplnit sklenici plnou bahna křišťálovou vodou? Nabízím dvě cesty – přilévat čistou vodu, dokud se bahno úplně nevyplaví (pozitivní myšlení samo o sobě – říkám tomu tvrdá cesta – některým ale funguje) nebo napřed pořádně vyčistit špínu a pak nalít čistou vodu (měkká cesta) – co myslíte, že je účinnější? A co rychlejší? … Jak se dá čistit? Hledal bych v oblasti okolo zdrojů NLP (neurolingvistického programování), u NLP a u věcí, které z něj vychází. NLP vychází z práce několika osob: Miltona Ericksona (hypnotizér, který vytvořil „hovorovou hypnózu“), Virginie Satirové (velice úspěšná rodinná terapeutka), biologa Gregory Batesona a dalších. Z přístupů, které vyšly z NLP, bych jmenoval EFT (techniky emoční svobody Gary Creiga) a následovník EFTu – FasterEFT (emočně cílená transformace Roberta Smithse).

Jak uvedených informací využít pro prospěch lidí s nemocí? Napřed uvolnit stres ze samotné choroby, i stres příbuzných, pocity ostychu či dokonce studu, pocity omezení, zpracovat vše, v čem situace brání, jak se ke mně chová okolí (soucit nebo naopak odmítání), zpracovat vztek, odpustit „osudu“, „Bohu“ (pro věřící – ze zkušenosti, většina věřících, majících potíže, obviňuje Boha, ale nechce si to přiznat), rodičům, světu, lékařům… … a udělat tím místo pro pozitivní pocity a myšlenky. A pak věnovat pozornost jen jim.