Maminky, jak se vase male deti vyrovnavali s prichodem miminka? Maly je na svete 2 mesice a dcera 22mes. to nese hur a hur. Vsimame si ji, chvalime, kdyz malemu odnese plinku nebo poda dudlik.tak ji pochvalime taky, ma ho rada, hladi ho pusinkuje, ale jinak dela hrozne sceny! Cokoliv se ji nelibi tak zacne rvat, lehne si na zem a je videt, jak to taha z paty, jen aby rvala. Od dudliku jsme se zacli vzdalovat, ale co je malej a vidi ho u nej tak ho chce taky. Zatim ji ho toleruju, uklidni se s nim. Co vam.pomohlo? Uz z toho zacinam byt zoufala.🙄
Už to bude rok a starší holka žárlí na to malé pořád (rozdíl 2 roky a 2m). Žárlí tak, že bere všechny hračky, schovává je, hází věci po malé, polštáře, občas i bije a plácá. Řev, brečení, vztekání je na denním pořádku. Pozornosti má dostatek ta starší, dokonce víc než to malé, jelikož to malé si zvyklo, že musím být i se starší. Zvykla jsem si, že musím mít oči všude, že zatím to lepší není a že prostě nemám děti, které by se spolu hrál byť jen chvilku. Paradoxně ta mladší ale zbožňuje tu starší, když jí vidí, je celá bez sebe, pořád za ní leze i za cenu, že se jí ujde plácnutí, míčem do hlavy atd.
Asi mou zkušenost nechceš slyšet, ale chce to čas 🙂 Můj starší měl 20 měsíců, když se narodila dvojčata. Nebyl na ně zlý, buď si jich nevšímal vůbec a nebo je spíš mazlil, pusinkoval a snažil se pomáhat..Ale "žárlil" trochu jinak, začal vyžadovat pozornost scénama, zlobením, chtěl ode mě krmit, oblékat, no prostě vše co chtěl do té doby dělat sám. Ve třech letech opravdu "na zabití", věčně protivné, ukňourané dítko, nic ho nebavilo, i když jsme vymýšleli aktivity jen pro něj, nechtěl mluvit..Zlepšilo se to ve 3,5 letech s nástupem do školky. Dneska má téměř 5 let, dvojčata 3 roky a teprve teď si užívám to jejich sourozenecký pouto, kdy si opravdu vyhrají, postarají se jeden o druhého a jsou boží. Tak se držte, bude líp! ❤
Jooo tak u nas rok a ctvrt resime to same... Mam pocit ze kolem starsiho musime chodit po spickach a venovat se mu na 100% jinak se zacne pocuravat a v noci se budi s brekem. Nikdy jsem si nemyslela ze deti jsou az takhle citlive. Ale my to dame a jednou to bude jen vzpominka na blbe obdobi 😊
U starší to trvalo asi rok než si na ségru zvykla. I potom měla tendence říct, že ji nechce, že ji nemá ráda. Teď už je to dobré. Dokonce řekla, že je ráda, že ji má. Proti tomu mladší na ni může oči nechat, je její ocásek a vzývá cestu po které K. jde.
Na příchod miminka jsme ji připravovali. Věděla, že mám břiše sourozence, že bude velká sestra. Četly jsme spolu knihu, měla panenky. Ovšem není panenková, tak tohle moc neprošlo. Už v porodnici hysterák, že chce maminku domů a miminko ať zůstane s tatínkem. Po příchodu domů sice sestře věnovala plyšáka do košíku, ale ... Nebyla na ni zlá, neubližovala jí. Jen změnila chování - odmlouvala, vztekala, ... Měla svoji chvilku s maminkou. I přesto to nebylo dobré. Když malá spala, tak jsem byla s ní. Věnovala se jí.
Ono to přišlo časem.
U nás už to trvá Už skoro rok ....první mesic parada, rikala jsem si, ze brášku straší pekne prijal. Pomáhal, staral se, pusinkoval...ale od toho 2.,3. mesice už miminko pouze nespalo v postylce ale obcas plakali, vyžadovalo vetsi pozornost a v ten okamžik nastal zlom. Nastesti ho má stále rad, tesi se na nej, dava mu hracky, pořad se k němu chová hezky...ale na nás je drzý, jeho histericke scény plne slz, jak kdyby jsme ho vraždili, mě už lezou krkem, domluva na nule...u nás teda za kazdou scénu zbytečnou je “mazec”, to mu procházet nemuze, ale jinak ho napominam a snažím nejak zabavit, aby na sebe nemusel upoutávat pozornost...teď se to zlepšilo až je malému rok a chodi a už nevyžaduje tolik pozornosti, protože se kluci spolu už dokáži zabavit...kutali si s míčem, staví komíny, honí se, vozí na odrazedlech...